Na odstřel
Miloš Cajthaml
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388519/bmid_na-odstrel-UCt-388519.jpg
3
53
53
Marek a Tom se setkávají náhodou – Marek je svědkem poněkud cynické hry „na odstřel“, v níž je Tom šampionem. Ačkoli jsou ze sociálně odlišných rodin, brzy zjistí, že mají ledacos společného: oba jsou jedináčci, co se snaží vypadat sebejistěji a zkušeněji, než ve skutečnosti jsou. A oba mají silnou vazbu na své otce, ve kterých vidí ty pravé mužské vzory. Jenže nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá. Markův otec přichází o práci, propadá sebelítosti, rodina se rozpadá a Marek se zavěsí na svého o pár let staršího kamaráda z bohatých kruhů, který ho uvede do oslnivého světa svých ještě starších přátel; do světa nočních klubů, alkoholu, drog a holek, které Marka ochotně zasvětí. Pak i Tom začne pomalu zjišťovat, že ani jeho otec není tím pravým mužským vzorem, za jakého ho považoval. Dramatický, filmově vyprávěný příběh směřuje do tragického finále: Kdo je na odstřel?... celý text
Přidat komentář
Po knize Na odstřel jsem sáhla, protože jsem byla zvědavá na příběh oceněný Literární cenou KK. Při hodnocení knihy sama pro sebe jsem byla tak trochu v rozpacích. Snaha autora ve věku 60+ popsat myšlenkové pochody puberťáků asi dopadla docela dobře. Základem však byly vztahy k rodičům, známým, přátelům, dívkám - a ty se vzhledem k současnému životnímu stylu docela autorovi povedly vystihnout. V jednom momentě jsem už měla skoro otevřenou další knihu a k této, že se vrátím později, nakonec jsem to ustála a musím říct, že to nebylo špatné. Není to počin století, ale špatné to nebylo. Dávám 4 *, ale myslím tím 3 a půl.
Po jednotlivých kapitolách střídavé výpovědi Marka a Toma. Mnohdy úplně totožné. Zřejmě to mělo dokládat, že kluci mají na danou věc shodný pohled a jsou skutečnými kamarády. Možná i jo - oba jedináčci, oba nakonec sami, byť z normálních rodin, sami se svými starostmi a problémy v době, kdy nejsou ani dětmi, ani dospělými. A tak hledají, kam by mohli utéct, kde by byli uznávaní...
Psáno jazykem dospívajících kluků, což je dobře, spisovná čeština by určitě nebyla věrohodná a autentická.
Poměrně předvídatelné řetězení událostí a vyústění. Ale tak to zkrátka bohužel opravdu bývá. Připadá mi to jako takový poučný materiál na diskuze do devátých tříd ZŠ. Možná by přečtení neuškodilo i některým rodičům. Ale neříkám, že se to nedalo, naopak, četlo se to dobře.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale nakonec se to četlo samo. Neříkám, že to bylo špatné, civilizační "choroby" v různých sociálních vrstvách jsou poslední dobou všudypřítomné a přátelství chlapců může ohrozit jedině ženská. Konec jsem čekala, i když jsem si celou dobu myslela, že odejde jina postava než odešla.
Bavilo mě to porovnání, to zachycení sociálních i charakterových rozdílů, ten nesoulad. Míň mě bavil jazyk a styl knihy... Ale špatné to rozhodně nebylo.
Dosud jsem žádnou knihu autora nečetl, je to celkem zajímavé, ale dost ostré na můj vkus, jsem starší senior
Nebylo to úplně špatné. Hra na odstřel mi přišla docela zajímavá, ale nijak mě neuchvátila.
Životy hlavních hrdinů byly na můj vkus příliš divoké, plné sexu, drog, peněz. Ale přesto se Tom a Marek občas chovali poněkud dětinsky.
Hlavní postavy se mi docela pletly. Mluvily úplně stejně, oběma se hroutil svět, jejich otcové selhali.
Objevily se tu i nějaké ty chyby, hlavně v interpunkci. To si mohla korektura ohlídat (když už kniha dostala Literární cenu Knižního klubu).
Bohužel i zde se mi potvrzuje, že není nejlepší nápad používat k číslování kapitol římské číslice. Mnohdy se stane, že je někdo napíše špatně (to se tu ale nestalo) nebo že napíše dvakrát jednu a tu samou (zde to byla kapitola XXVIII.). Ale to je taková drobnost.
Způsob, jakým byla psána přímá řeč, mi připomínal o rok mladšího Tapetáře. A ani tentokrát mi to nesedlo. Ale to je můj problém.
Celkově tedy nevím, jaký dojem na mě měla kniha udělat a co jsem si z ní jako čtenář měla odnést (jazyk mě neoslnil, příběh brzy zapomenu, postavy nesympatické). Ale aspoň to mělo jen 168 stran...
Rozhodně to není přelomový titul, který by měnil životy nás všech. Ale pěkný příběh ano. Není vcelku co vytknout, emoce puberťáka uvěřitelné, postavy nebyly na proplesknutí. Nejsem si ale jistá, ve kterém roce se má kniha odehrávat, jelikož pochybuji, že posledních 10 let by dítě, které má mobil a tablet, potřebovalo (respektive samo od sebe chtělo) i MP3.
Asi bych dala o hvězdu méně, ale chce se mi trochu eliminovat ty fejkove odpady, co kniha obdržela od jedné osoby. Příběh lehce předvídatelný, ale vztahy dospívajících a rodinné problémy popsány věrohodně.
Příběh o dvou kamarádech na které těžce dolehne rodinná krize a hlavně poznání pravých tváří jejich otců.
Hodnocení lehce nad 50% moc nechápu. Dlouho jsem knihu odkládal právě kvůli nízkému hodnocení, přitom byl příběh zajímavý, čtivý a dle mého výborně napsaný.
Moje hodnocení je trošku přísnější s ohledem na to, že kniha vyhrála Literární cenu Knižního klubu.
Zápletka se mi zdála přitažená za vlasy, oba hlavní hrdinové mají dokonalé rodiče, kteří však ve stejnou chvíli selžou a tím dojde k finálnímu zkratu. Obě hlavní postavy jsou si hodně podobné a tím, že se střídají ve vyprávění, kdy každá vypráví příběh ze svého pohledu, ještě více vynikne fakt, že se příliš neliší ani ve způsobu vyjadřování či přemýšlení. A musela jsem se při čtení ptát, opravdu tak tato věková skupina přemýšlí, jedná a mluví? Působilo to na mě jak lifestylová pohádka bez happyendu.
Pozitivně hodnotím to, že text se četl dobře, škoda jen dvou chybiček, kterých jsem si všimla hned ze začátku knihy, to bych u knihy vydané v renomovaném nakladatelství nečekala. (3/5).
Kniha Na odstřel Miloše Cajthamla vyhrála 23. ročník Literární ceny Knižního klubu, což byl pro mě důvod zjjistit, jakou knihu porota letos vybrala.
Tato literární cena má docela dobré jméno – knihy, které ocení obvykle nebývají marné. Obstála by ale tato kniha i bez té nálepky, kterou se teď může pyšnit?
Příběh je vlastně jednoduchý. Dva kamarádi z odlišných sociálních skupin – Marek a Tomáš. Tomášův otec je bohatý podnikatel, který své rodině zajistil život v luxusu. Markův otec právě přišel o místo, ale ani předtím to žádná sláva nebyla. Má vysokou školu a je hrozně chytrý, ale k luxusu mají hodně daleko. Marek a Tomáš mají přesto něco společného: svého otce vidí jako silný vzor. Tomáš Marka zatáhne do svého prostředí, ve kterém peníze nejsou problém a kde si člověk může dovolit vše, co si může koupit – chlast, drogy, holky. I když vám ještě není 18 let.
V knize vlastně vidím dva motivy. Ten první popisuje dva rozdílné světy a fungování v nich. Tomáš svého mladšího kamaráda zasvěcuje do života – a do cynické hry na odstřel, kterou hrají se svou partou. Marek nejdřív v tomto prostředí působí jako kůl v plotě, brzy v něm ale najde své místo. Druhý motiv mi přijde ještě zajímavější – vztah syna k otci a bourání soch z mramoru.
Oba tyto motivy autor zpracoval velmi zručně, úměrně nevelké délce knihy. Jeho styl je opravdu stručný, nezdržuje se květnatými popisy a často nechává na čtenářovi, aby si ve své fantazii dokreslil situace, které načrtne. Postavy nechává promlouvat jejich přirozeným jazykem, a to se mi velmi líbí. Nemám rád, když v próze 14letý kluk mluví slovníkem vysokoškolského učitele. Čím víc se vyprávění blíží k vyvrcholení, tím víc je sdělení knihy naléhavější a události krkolomnější.
168 stran, na kterých je odvyprávěn celý příběh neposkytuje moc prostoru k rozvinutí například charakterů postav. Budete si tedy muset stačit s náznaky a indiciemi. Máme tu vlastně čtyři důležité postavy – dva syny a dva otce. Pak tu máme pár dalších zajímavých postav, ale jejich pozadí není pro příběh tolik důležité. Haruki Murakami by jistě kolem těchto postav dokázal vytvořit příběhové odbočky, ale Miloš Cajthaml se rozhodl pro stručnost. Kniha Na odstřel je tak jednohubka na jedno nedělní odpoledne.
A jak ta jednohubka chutná? Já byl spokojený. Odsejpalo to a četlo se to docela příjemně. Nemohu říct, že by kniha mířila do jakéhosi zlatého fondu literatury, na to je přece jen moc přímočará a moc povrchní, ale pokud si chcete přečíst něco, nad čím budete chtít přemýšlet a co vám navíc zajistí několik hodin milé zábavy, Na odstřel je jistě skvělou volbou.
Hodnocení: 80%
Vydal Knižní klub
Autorovy další knížky
| 2018 |  Na odstřel |
| 2017 |  Motol |
| 1990 |  Jak se kreslí nula |
| 1984 | Pronikavé soudy mladého muže |
Mno, knihu jsem dočetla a chvílemi mě zajímala, ale zároveň i stvala. Zapletky deus ex machina, slova jako přikejvnout nebo nalíhat a spousta rysů YA romanku a la Lenka Lanczová nebo Stanislav Rudolf. Nicméně nepovazuju to za úplnou ztrátu času.