Na odvrácené straně
Eva Tvrdá
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540110/bmid_na-odvracene-strane.jpg
4
14
14
Slezsko, moderní dějiny, osudy žen. Eva Tvrdá předkládá svá tradiční témata v novém, originálním románu. Spolu s mladičkou Veronikou putujeme dvacátým stoletím a prožíváme osudy žen ze slezskomoravské oblasti. Románové postavy vyrůstají z tajemně rozmanité krajiny a vytvářejí jemné předivo jedinečné atmosféry románu, který se vyznačuje promyšlenou strukturou, živoucími postavami, autentickým prostředím a prostým stylem.... celý text
Přidat komentář
Je škoda, že knihu NA ODVRÁCENÉ STRANĚ vidím málo na sociálních sítích. Myslím si, že kniha by si zasloužila rozhodně větší pozornost.
Hlavní postavou je vysokoškolská studentka sociologie VERONIKA, která dostane vypracovat studii týkající se života žen žijících ve Slezsku během 20. století.
Vzpomínám si, jak Vladimír Železný, bývalý generální ředitel televize Nova, nesčetněkrát říkal, že „Čechy, Morava a Slezsko, to je naše Česko.“ S tímto tvrzením určitě souhlasím. Rozhodně bychom neměli zapomínat na Slezsko, které je součástí Česka a nepochybně k němu patří.
Kniha má 5 částí. Sledujeme osudy jednotlivých žen žijících v různých městech ve Slezsku a jejich životní příběhy. Život ve Slezsku nebyl jednoduchý a pro ženy obzvláště. Sledujeme osudy žen během 2. světové války, život během socialismu a život po revoluci 1989. Sledujeme také osudy vysokoškolských pedagožek, se kterými je ve styku Veronika.
Nesympatická profesorka byla pro mě LORETA. Nelíbilo se mi její chování vůči ostatním profesorkám, ale při četbě jejího života mě mrazilo a neměla to v dětství jednoduché, což na jedné straně neospravedlňuje její chování, ale trochu má čtenář s ní soucit pro události, které prožila.
Bydlím v Karviné, takže toto město lze také zařadit do Slezska. Většinu popisovaných měst z románu znám, poněvadž jsem je navštívil osobně a do některých z nich se navracím (Bohumín, Orlová, Opava, Ostrava, Stonava aj). Mám k tomuto regionu vztah a také si vzpomínám na dědovy příhody z 2. světové války, kdy mi vyprávěl, co se dělo během 2. světové války ve Stonavě.
Celkově se kniha četla dobře, i když se mi zdálo, že příběhů žen je hodně a postupně mi jednotlivé příběhy začaly splývat, byť každý byl pochopitelně jiný.
Je dobře, že autorka napsala tuto knihu a popisuje historii Slezska z pohledu obyčejných žen, které žily a pracovaly ve Slezsku. Čtenář si může vytvořit obraz života v této lokalitě a problémy, se kterými se lidé potýkali.
Kniha obsahuje PROLOG a v závěru kapitolu SLEZSKO.
Kniha má pěknou obálku.
Hrozně dlouho mi trvalo přelouskat první kapitolu/úvod knihy.. pak už to bylo lepší a dočetla jsem na jeden zátah. Mám ráda takový typ knih a navíc z regionu!
Nejdrive jsem se bala,ze se autorka inspirovala Sikmym k ostelem a bude to jeho odvar. Ale ne,dej je sice z toho kraje,ale uchopeny uplne jinak. Tri generace zen zijici v tomto bohem zapomenutem kraji,ale komunisty velice vyhledavanem popisuji jak se jim zde zilo. Charaktery jsou ruzne ,jejich osudy take,ale zadná z nich neni jen cerna nebo bila. Za me povedena kniha pro ctenare Lednicke,Mornstajnove atd.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Třešňovou alejí |
| 2010 | Okna do pokoje |
| 2017 |  Mrtvou neměl nikdo rád |
| 2015 | Pandořina skříňka |
| 2016 | Divné dny: Láska v pěti novelách |
Zvláštní kniha. Podivně rozdělená do třetin. Na začátku jsem nabyla dojmu, že se příběh bude týkat profesního vztahu a rivality současných vzdělaných žen. Nicméně ve druhé třetině knihy došlo k náhlému odklonu a příběh byl rozťat do zrychleně plytkého popisu života sedmi jiných žen v období od let poválečných až po současnost. Nechápala jsem proč. V průběhu čtení jsem si kladla otázku, kde se příběh propojí, co nám chce sdělit, proč mám na několika malo stranách číst o životě ženy, která k té další popisované nemá žádnou návaznost snad kromě regionu, ve kterém žily? Když v poslední třetině opět na scénu nastoupí postavy ze začátku, tak zase úplně jinak, než bych čekala. A ani ve finále, kdy jsem čekala na spásné poselství a údernou myšlenku, nic nepřišlo. Na mě zvláštně roztříštěné, jakoby nápad, který se na začátku psaní autorce v hlavě rýsoval, během psaní zmizel do ztracena...A co je ještě větší paradox, že se to celé vcelku hezky četlo.