Na paměť mým smutným courám
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469681/bmid_na-pamet-mym-smutnym-couram-N06-469681.jpg
4
368
368
Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako „pamět“ v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, „učenec“, jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2020
,
Odeon
Originální název:
Memoria de mis putas tristes, 2004
více info...
Přidat komentář
Láska, přenáší nejenom hory, ale i několik generací .... a nikdy není pozdě být připraven zemřít na šťastnou lásku.
Za mě jedna z těch slabších knih od autora. Možná i proto, že jsou to novely a fejetony. Jiné knihy od něj se čtou opravdu samy. Pokud jste začali touto knihou, rozhodně zkuste jinou a nebudete si myslím litovat.
Moje první setkání s panem Marquezem a je to takové rozpačité, asi mu dám ještě šanci, ale láska na první pohled to tedy rozhodně není.
Když se nad tím zamýšlím zpětně, námět zaplacení si prostitutky a každou noc vedle ní spát, aniž by se ona kdy vzbudila, je vlastně dost zajímavý. Během čtení mi to ovšem tak nepřišlo, protože okolo je spousta omáčky a příběh často nedokázal udržet mou pozornost.
Tudíž se ani nepřipojím k těm čtenářům, co v tom vidí to tryskající filosofično a hloubku - ke mně to tolik nepromluvilo a ani mě kniha nezaujala natolik, abych to v ní hledala.
García Marquéz opět nezklamal, svěží novela se čte sama. Okouzlující epizoda ze života devadesátiléto starce, který se před koncem života zamiluje do své představy o mladické ženě, nabízí oddechové čtení s hlubokým podtextem moudrosti života. Vřele doporučuji.
Z knihy mám rozporuplné pocity, proto ty 3 hvězdičky. Na jednu stranu mi děj přišel zmatený a občas i nezáživný, na druhou stranu mě něco nutilo číst pořád dál.
Pravděpodobně bude lepší, když si knihu přečtu ještě jednou, až se budu blížit k věku hlavního hrdiny. Pokud si tedy vzpomenu na název, nebo alespoň na autora...
Krátká novela, která obsahuje mnoho ingrediencí z autorových rozsáhlejších vrcholných děl.
Příběh hledání lásky na sklonku života vyprávěný se šťavnatostí autorovi vlastní.
Uvědomila jsem si, že GGM má něco společného s naším Hrabalem - oba umí psát o pochybných existencích jako by to byly "perly" - o courách jako o bohyních, o chlípnících neschopných mít normální vztah jako o básnících života, o bolesti nešťastné lásky jako o něčem krásném.
Asi to nedokážu docenit, ale devadesátník, kterému se zachtělo opravdu hodně mladého masíčka a nakonec se zamiluje... Nejspíš se tím chtělo říci, že láska může být v každém věku. Ale zase místy jsem se slušně pobavil.
Zajímavá knížka, ale asi jsem jí četla moc mladá. Nechci říct, že by se mi nelíbila, ale zřejmě jsem si z ní nevzala tolik, kolik bych si vzít mohla. Nejspíš se k ní někdy vrátím.
Tahle knížka je dobrý výkřik. Sice celkem o ničem, ale občas se člověk zasměje. A mít v devadesáti tolik elánu, jako hlavní hrdina, tak bych byl vysmátej, jak štěně dobrmana.
Při čtení mám pocit, jako by svět okolo mě nějakým zázrakem zpomalil, ve vzduchu cítím kouř z doutníků, tequilu a na kůži paprsky slunce v pozdním odpoledni. Skvělá atmosféra!
trochu rozpačitý pocit, boli tam veľmi pekné časti, ale zbytok ocením asi až za 52 rokov....
Příběh devadesátilétého novináře, který si ke svým 90. narozeninám nadělí vskutku netradiční dárek - noc s mladou a nevinnou pannou... Každou noc k ní příchází a dívka, kterou si pojmenoval Delgadina podle nějaké písničky, kterou jí zpíval, vždycky spí....
Celý příběh je o svým způsobem čisté a nezištné lásce k Delgadině..... Stařík jí čte Malého prince, nechává vzkazy na zrcadle, koupí kolo..... Všechno je ale takové čisté a nevinné, protože "Sex slouží člověku pro útěchu, když v sobě nemá dost lásky." :-)
A kdyby nic jiného, člověk si aspoň poslechne 6 svit Johanna Sebastiana Bacha pro sólové čelo v podání Pabla Cabarcase. :-)
....."Když jsem cítil, že jsme se dotkli dna, zhasl jsem světlo, objal ji a spal až do kuropění. Ze samého štěstí jsem ji zlehýnka líbal na víčka a jedné noci se to zčistajasna stalo, jako by svitlo na nebi: poprvé se usmála."
Popravde :D ako som to začala čítať a hl. hrdina tajomne hovoril o svojom veku, nemyslela som si, že môže mať až toľko...rokov. Kniha sa mi páčila, dobre sa mi za skorého rána čítala a zobúdzala do roboty, kde som nad ňou premýšľala. Najprv ma prekvapila, skoro ma chytila panika, keď som si predstavila tu scénu ležiacej krásnej, mladej panny, kde sa jej asi každou hodinou plnu prsia a muž sa jej jemne dotýkal. No čítala som ďalej a precitla v dedkovej koži, kde duševná hodnota má viac ako tá peňažná či činná, sexuálna. Niekedy pohľad vystačí na niekoľko krásnych spomienok, kde sa srdce zahrieva na vysokú teplotu a cítite všade svrbiace vzrušenie. :) Začala som sa tešiť na starobu.
Téma mě nijak neuchvátilo, hlavní postavou je devadesátník, co si myslí, že poznal konečně lásku, kterou našel opravdu zvláštním způsobem...obsahově nic moc, přesto se titul čte velmi dobře.
Poslední Márquezův román o devadesátiletém novináři, který až v takto pozdním věku poznává, co je to láska. Často slýchávám, že Márquez už nebyl moc ve formě, když toto psal, a je to považováno za nejslabší knihu v jeho bibliografii. V žádném případě nesdílím tento názor, protože jde opět o vypravěčskou lahůdku, vzhledem k rozsahu vlastně o takovou jednohubku, která ale moc dobře chutná.
Proč jen čtyři hvězdičky? Márquezovy romány mám prostě radši než takovéhle útlé novely. Trochu mi vadila absence přímé řeči, ale jinak fajn počtení na jeden večer ;-)
"Zjistil jsem, že má kázeň není ctností, nýbrž reakcí na vlastní lajdáckost; že se chovám štědře, abych zamaskoval své skrblictví, že ze sebe dělám rozvážného, když jsem podezřívavý, že smířlivě vystupuji, abych nevybuchl vztekem, který v sobě tutlám, a na dochvilnost si potrpím jen proto, aby se neprovalilo, jak pramálo mi sejde na cizím čase. Zjistil jsem prostě, že láska není stav duše, nýbrž znamení zvěrokruhu."
Štítky knihy
zfilmováno prostituce rozhlasové zpracování Kolumbie kolumbijská literatura poslední kniha autora hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Docela zajímavé pojednání o stáří a jeho bilancování. Vše v krátkém vyprávění ne zrovna obyčejného člověka. Několik mouder je skvělých, děj je průměrně zajímavý a závěr také plně nenadchne. Přesto vše dobré čtení.