Na plechárně / Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Dva romány (Na plechárně, 1945; Sladký čtvrtek, 1954), které prostředím, postavami i dějem na sebe těsně navazují, zachycují život ulice Na plechárně v kalifornském přímořském městě, život ulice, jíž vládne rybí konzervárna zvaná Plechárna a její pravidelný pracovní rytmus. Pestrý obraz života drobných lidiček, konzervárenských dělníků, vojáků, prostitutek, povalečů, obchodníka – příběhů veselých, vážných i tragikomických – je zde spojen postavou myslitelského doktora, postavou, v níž vstupuje do děje, jak se říká v doslovu, sám autor. V tomto doslovu se o knize říká: „V příbězích samotářského, přemýšlivého a citlivého doktora a jeho přátel z ulice Na plechárně se Steinbeck vyznal s jedinečnou přímočarostí a upřímností ze svého vztahu k prostému člověku a k stovkám ulic Na plechárně, v nichž zapadlé kouty Ameriky žijí...“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , OdeonOriginální název:
Cannery Row / Sweet Thursday
více info...
Přidat komentář
Obojí 5/5, ale přestože se četlo dobře, stále to není moje krevní skupina (spíš docteno, protože kniha má málo stran). Steinbecka zkouším v desetiletých cyklech, takže....za pár let to zkusím znovu.
Jedním slovem-hřejivá kniha.Nejraději bych tam byla s nimi a podílela se na jejich syrovém žití i když ne zrovna ve starém kotli. Ale kdoví, třeba by to nebylo tak marné.
Moc příjemné počtení. Pohodu, která z knihy přímo tryská, jsem si užívala plnými doušky.
je třeba být ve stejné povznesené náladě jako naši hrdinové. Zcela otevřen a v pohodě. Poté si navýsost budete užívat jejich klid a přirozené chování. Světoví a ještě více bohemští skřivánci na niti. Jak já tudle knihu při vzpomínkách miluji. Jen se nenechat na začátku odlákat a být připraven na cokoliv.
100% Mack a jeho kumpáni stejně jako trpělivý doktor mi svou bezprostřední dobrotou přirostli k srdci a bylo to s nimi velice smutné loučení. Je milé občas si přečíst knihu ve které nejsou žádné záporné charaktery.
Steinbeck má svoje postavy rád a je to znát. Baví se s nimi , postřehnete i lehkou ironii, ale nikdy ne odsouzení nebo snad zavrhnutí. Je to tenká kniha a stejně jsem ji četla několik dní, tady stojí za to vychutnat si každou větu a užít si atmosféru. Člověk pak lehce podlehne dojmu, že žít v boudě ze dne na den je vlastně docela krásný život.
Patří určitě do mých deseti nejoblíbenějších a nejzásadnějších knih, které jsem kdy četl. Neznám knihu s dokonalejším vykreslením atmosféry, knihu, kde krása tryská z každé stránky. Není to krása prvoplánovitá, je to krása obyčejného života obyčejných lidí. Tuto knihu jsem četl tolikrát, že bych byl možná schopen ji i z hlavy doslova vyprávět. V případě této knihy prostě nemohu být objektivní. Ale to asi u žádné Steinbeckovi knihy...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
2002 | Na plechárně |
1941 | Hrozny hněvu |
2003 | Toulavý autobus |
Světová klasika? No tak to každopádně. Na konci knihy jsem od českého publicisty zahlédl srovnání s Nerudovými Povídkami malostranskými. No tak bizarností postaviček určitě, ale jinak je to úplně jiné psaní, paní! Naprosto bláznivé vylíčení šílených postaviček kdesi v americkém zapadákově. Autorův barvitý popis nezná mezí, líbilo se mi opět srovnání v doslovu: "Téměř fotografické schopnosti zachytit líčené prostředí v jeho nenaaranžované drsnosti a odpudivosti." To vše prosím s humorem a morálním ponaučením. Tohle není Steinbeckovo dílo, které posadilo Ameriku na prdel, ale dílo, které je stejně barvité a líčící bezmoc a moc zároveň jako každé jiné. Na plechárně se od Sladkého čtvrtka liší v mnohém, musím říct, že pět hvězd si zaslouží spíše Na plechárně. Sladký čtvrtek byl trošku slabší, bylo to takové táhlejší a chce se mi říci i nudnější, ale vydržte až do konce a budete odměněni krásným uzávěrem, který Vám tu pátou hvězdu na čele zase vyloudí :-) Co ještě dodat, snad jste nečekali, že Vám napíšu o čem kniha je? To si ji musíte přečíst sami :-) Ještě jednu citaci musím od publicisty uvést: "Je pravda, že jak Na plechárně, tak Sladký čtvrtek neznamenají ve vývoji americké literatury žádné revoluční avantgardní činy; dokonce se ani nestaly mezníky ve vývoji autora samého. Působí však jako nádherné skici geniálního malíře, který se prokreslováním detailů připravuje ke svým velkým plánům nebo je doplňuje o podrobnosti, jež se mu na ně nevešly." (Radoslav Nenadál, doslov k vydání z r.1972)
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie Kniha autora oceněného Nobelovou cenou.