Na poloninách

02.04.2020

Před více než dvaceti lety jsme s kamarády navštívili poloniny na východním Slovensku a poté i v Polsku. Jen ta Podkarpatská Rus nám tehdy unikla, museli bychom mít vízum, a to jsme si tehdy nějak nezvládli opatřit...

I tak na poloniny vzpomínám jako na něco úžasného a povídky pana Tomečka, odehrávající se v dobách jeho mládí, mi atmosféru našich výprav krásně připomněly. Co na tom, že se naše cesty odehrály o několik desítek let později než ty Tomečkovy... na poloninách se zastavil čas, alespoň v některých obcích severovýchodního cípu Slovenska tehdy neměli nejen obchod či poštu, ale dokonce ani telefonní budku či poštovní schránku. Občas si říkám, jaké je to tam asi dnes a zda by nebylo dobré zajet se tam podívat... ale mám obavu, abych nebyla zklamaná, jak už to v takových případech bývá.

Vidíte, Tomeček mi připomněl úplně jiný čas a jiná místa, o kterých tu teď vyprávím – ale tak je to i v jeho povídkách. Toulá se jižní Moravou již v pokročilém věku a vzpomíná na mládí na poloninách. Měla bych dodat, že nejen ty poloniny jsou mi velmi blízké...