Na prahu naděje

Zavřete oči a představte si sami sebe jako provazochodce, kráčejícího nad bezednou propastí po laně tenkém jak ostří žiletky. Navíc bez záchytné sítě, avšak s nesměrným nákladem na ramenou, jehož váha s každým krokem narůstá. Našlapujete obezřetně, velice pomalu, plní strachu a úzkosti, protože každý krok může znamenat pád do nicoty. A současně vám lano rozdírá bosá chodidla do krve. Vidíte to? A nyní si muka, která provazochodec prožívá vynásobte deseti a možná se malinko přiblížíte tomu, co dnes a denně zažívají lidé s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Život s HPO není jednoduchý. Někdo kdysi řekl, že tato porucha, nemoc, je rakovinou duše. Je v tom hodně pravdy. A přesto je s podivem, a je v tom i určitý paradox, že právě lidé s touto poruchou - přes všechnu zakoušenou bolest - v sobě mají hřejivý plamen hlubokého soucitu a pochopení. Že skrze svou zkušenost nahlížejí do míst, jež běžnému člověku zůstávají skrytá. Kniha, která se vám dostává do rukou je letmým nahlédnutím do života lidí, kteří s HPO vedou svůj každodenní zápas. Povětšinou ve skrytu, v tichu svého Já. Začtěte se do řádek, která vás zavedou na místa v nás, v naší společnosti, která nechceme vidět. Která bychom rádi vytěsnili až na samý okraj vesmíru. A přesto místa tak důležitá. Pro náš vlastní růst. Pro zažehnutí plamínku soucitu a pochopení někde v nás a v našich vztazích. Anně Weissmannové patří velký dík a obdiv za to, že otevírá dveře do světa lidí s HPO. Nenabízí psychologický či psychologizující pohled. Předkládá pohled přímého prožitku a osobní zkušenosti, který o HPO říká v mnohém víc, než odborné publikace.... celý text