Na prahu ráje

13.02.2025

Dětsky hravé, na jednu stranu, ale na tu druhou (a rozhodně daleko víc) … smutně nostalgické až patetické …

„A jak ta víla, ptáky postrašila?“
_“Honila bílou holubičku v háji.“
„Proč honila tu holubičku v háji?“
_“Byla by se jí v tůni utopila.“

Básničky idealizované pro děti (které dnešní děti už myslím příliš neosloví a neocení, a tak třeba do moderní čítanky už nepoužitelné, pro děti se svět, tak, jak ho chápou, změnil a posunul hodně jinam, narodily se prostě do jiného světa), ale většina je stejně spíš pro dospělé (kde ovšem pro změnu ten smutný patos vyznívá místy až uměle a na sílu) …
… ale třeba tahle o babičce (jak od Boženy Němcové) a jednom zvědavém, nebo spíš poťouchle zvídavém vnoučeti :-) – taková starosvětsky milá (jednoznačně svým pochopením pro dospěláky) se mi zrovna líbila ….

Babička naše jako pampeliška,
tak šedivá, jak sedí podle meze –
a celé hejno dětí po ní leze,
– jak s mladými, když na mez vyjde myška.
…
Jak se to umře?‘ – ptá se jedno z dětí.
„To jako na ten květ, když tady foukne,
a jenom Bůh ví, kam to pýří letí!
A kluk si myslí: „Zkusit to je hříčkou“ –
– a v pampelišky fouká za babičkou
a zvědavě se vždycky po ní koukne!