Na příkladu mého bratra
Uwe Timm
Tématem autobiografické knihy je osud autorova staršího bratra, který se ve svých osmnácti letech dobrovolně přihlásil ke zbraním SS a o rok později zemřel po těžkém zranění na východní frontě. Na základě korespondence a záznamů v jeho frontovém deníku se Uwe Timm zamýšlí nad bratrovou motivací. Vnímá přítomnost mrtvého ve vzpomínkách členů rodiny a s touto zkušeností pak zkoumá vyrovnávání se s nacistickou minulostí v poválečné době. Timm se pokouší život svých blízkých zobecnit jako celkem obvyklý příběh mnoha podobných německých rodin. Nehledá pro Němce alibi; naopak zcela jasně říká, že všichni o nacistických zločinech věděli, ale nikdo se na nic neptal, o ničem nemluvil. Tím se příběh výrazně liší od naprosté většiny německých biografických knih pojednávajících o období nacismu. K výjimečnosti díla přispívá i autorův střízlivý a úsporný styl vyprávění, který vnímavého a zvídavého čtenáře zaujme od prvních stránek. Knihu doplňuje zasvěcený doslov Ivana Klímy.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2011 , DoplněkOriginální název:
Am Beispiel meines Bruders, 2005
více info...
Přidat komentář
Těžko se mi hledají slova k formulování pocitů, které ve mně kniha vyvolala. Působivá i odtažitá. I přes svou stručnost na mě příběh působil hutně a syrově, ačkoliv popisy těch nejhorších věcí v knize kloužou jen jakoby po povrchu. Koncentrované emoce jsou dávkovány bez patosu a s možná i trochu odosobněnou obecností. Je to zvláštní kniha, ale rozhodně zajímavá (zejména z hlediska otázky vyrovnávání se Němců s nacistickou minulostí) a musím říci, že ačkoliv jsem ji měla přečtenou za pár hodin, musím nad ní stále přemítat, a to se ne každé knize podaří.
Vlastně není co říci, popis knihy je zcela přesný. Snad až na pár myšlenek, obratů, které čtenář rozhodně nezapomene.
Autorovy další knížky
2011 | Na příkladu mého bratra |
1978 | Horké Léto |
1981 | Morenga |
1995 | Pretekárske prasiatko |
Němčinář mi daroval tuhle knížku. Nevím jestli to byl účel - asi ne, šlo o hrozně mírumilovného člověka - ale zase jednou jsem byla náckama zhnusená a ta nenávist v průběhu četby pěkně doutnala.