Na severní točnu. Díl první
Fridtjof Nansen
Norská výzkumná polární výprava po lodi "FRAM" r. 1893–1896.
Přidat komentář
Neskutečné. Jednak to, co čtete, jednak to, že ten člověk uměl taky tak dobře psát. A pak jsou tam i jeho olejomalby polární krajiny, který cestou maloval. Fakt neskutečný.
(SPOILER)
Neznám nic útěšnějšího,než otevřít si osamotě ve světle lampy starou knihu a stát se tak na chvíli společníkem těch,které dávno odvál čas.
JOŠIDA KENKÓ (Citát z knihy: Vějíř a Meč)
Tuto knížku z antikvariátu asi mnoho lidí číst už nebude (proto ten spoiler).
Je to totiž neobvyklý pocit vzít do ruky 120 let starou publikaci,jejíž první majitel určitě už nežije a možná ani ten druhý.Představuji si,že jí četl někde při světle petrolejové lampy,protože tenkrát ještě elektřina v domácnostech běžná nebyla.Téměř dvacet let před první sv.válkou čas lidé vnímali jinak než my v dnešní době
Nansen se plavil spolu s 12 muži a 17 tunami zásob.Bez civilizace a spojení s okolním světem strávil tři roky...
První díl je zajimavý vysvětlením jak to všechno vzniklo- od nálezu zbytků věcí tragické výpravy De Longa,které putovaly s ledem ze Sibiře ke Gronsku, až po obhajobu expedice před vědeckou akademií.Dále se rozepisuje o strastech plavby Karským a Novosibiřským mořem.
Nansen však byl především vědec,takže stylizace knihy tomu odpovídá.Dramatických zážitků zde najdete poskrovnu.Na druhou stranu jednotvárnost každodennosti je prý charakteristická pro podobné výpravy.Opakující se popisy polární záře,emotivní výlevy nad smyslem života či tesknoty za domovem se periodicky opakovaly. Šlo o to udržet si dobrou náladu a pozitivní myšlení při teplotách kolem -30C během 8 měsíců trvajícího období polární zimy,kdy nešlo cestovat v nekonečně bílé ledové poušti po celé dlouhé tři roky.Co dělat? Zpívali písně,osekávali led z lodi,psali příspěvky do virtuálního časopisu či hráli karty.Zkrátka obrazy jako z Járy Cimrmana.:-)
Přesto však mě pořád něco nutilo číst dál a dál.Uvědomil jsem si to ale až později.Bylo to z úžasného pocitu klidu a až jakoby zastavení času čišícího z lidí předminulého století,který byl velmi nakažlivý.Jakobych ten čas trávil spou s nimi.Vystačili si s málem a pořád věřili,že jednou vše skončí a oni se zdárně navrátí domů.Čas neřešili.
Po roce a půl na lodi Fram vmrzlé do driftujícího ledu,se Nansen rozhodl,že se pokusí dosáhnout severní točny pomocí psího spřežení. Nachystal zásoby a 28 psů.Z posádky si vybral houževnatého a pracovitého muže Hjalmara Johansena za společníka.
Zde první díl končí
Autorovy další knížky
1956 | Život Eskymáků |
1897 | Na severní točnu. Díl první |
1918 | Sibiř – země budoucnosti |
1897 | Na severní točnu. Díl druhý |
Kdo vládne angličtinou, je to dostupné jako audiokniha. Paráda, místy to působilo jako nějaká verneovka, a klobouk dolů před lidma, kteří toto absolvovali. Nansen podává pády do ledové vody v mrazu desítky stupňů pod nulou jako kdyby to byla úplná pohoda; být to fikce, tak bych řekla, že už fakt ale přehání, ale asi toho byl skutečně schopný. Neuvěřitelné. Těším se, až půjde cestovat a uvidím Fram osobně.