Na shledanou v Zeleném údolí
Robert Penn Warren
Baladický milostný příběh stárnoucí ženy, zasazený do Tennesee šedesátých let.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1982 , OdeonOriginální název:
Meet Me in the Green Glen, 1971
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Depresivní kniha, ve které nikdo není šťastný a ten, co by šťastný být mohl, skončí nespravedlivě popraven.
Smíření přináší až úplný závěr, kdy alespoň jedna z postav dokáže být spokojená se životem.
A tím nemyslím hlavní hrdinku. To, že je někdo šťastný zavřený v ústavu a díky tomu, že se dokázal přesvědčit o tom, že se něco nestalo, nepovažuji za štěstí.
Krásná kniha, až to bere dech. Baladický příběh je vyprávěn pozvolna, jemně a záhadně. Krásné vyobrazení starého domu, okolní přírody a zvláštního vztahu dvou lidí. Autor podrobně popisuje i drobné detaily a myšlenky, i když se dotýká nitra hrdinů, přece nechává hodně utajeno. Příběh je reálně poetický a kouzelně neuchopitelný. Na konci knihy přijde něco jako poznání o lásce, divné, ale dost pravdivé. Po přečtení cítím potěšení, jako bych zažila něco povznášejícího.
Mnoho tomu let od doby, kdy jsem ještě četl, co mi do ruky přišlo. Ale tuto knihu si pořídila moje žena a já jsem opakovaně zjistil, že se opět ve volbě nemýlila. A jen poznámka: I chlapi tuhle knihu zvládnou bez nudy.
Alex má pravdu, tuto knihu bychom neměli míjet. RPW velmi umně a citlivě vystavěl příběh na postavách plných nenaplněného života a z toho pramenícího smutku a zklamání. Vše spěje k dramatu, které každou postavu staví do konfrontace s tím, jestli to, jak žily, bylo současně to, o čem snily a každá z nich se s tím musí porovnat. Někdo to vzdává, někdo procitne a nalezne přetržené pouto a Cassie, kvůli které byl celý příběh napsán, nám přiblížila onu sílu citu, kterému se říká láska.
Na přebalu knížky se uvádí, že Robert Penn Warren (1905-1989) je jedním z největších literárních osobností Jihu Spojených států, kromě toho dostal Pulitzerovou cenu i za poezii. Vliv té poetičnosti je v knížce znát.
Podle mě hodně nedoceněná a neprávem zapomenutá kniha. Krásný jazyk, supr překlad. Na některých místech se sice popisy situací trochu točí v kruhu, ale má to svůj význam. Někteří současní autoři by si v tomhle románu měli nastudovat, jak taky lze popsat koitus, aniž by to působilo lacině, pateticky nebo neuvěřitelně. Za mě prostě plný počet bodů. Našla jsem ji náhodou v knihoboudě a název mě málem odradil (nejdřív jsem si řekla, že to bude nějaké takové pastorále o soužití člověka s přírodou, na které tedy vůbec nemám čtenářské nastavení). Naštěstí jsem se mýlila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci. Skvělý čtenářský zážitek.
Docela čtivý dramatický milostný román. Dalo by se říci, že jeho hlavním rysem je láska, kterou zde najdeme v různých podobách, od té ryzí, vášnivé, až po falešnou, sobeckou. Závěr mě trošku překvapil a vedl k zamyšlení, jestli celá ta tragedie neměla hlubší původ.
Autorovy další knížky
2005 | Všichni jsou zbrojnoši královi |
1982 | Na shledanou v Zeleném údolí |
1974 | Potopa |
1979 | U nebeských bran |
Toho pošmourného dne, přišel Angelo Passetto blátivou cestou do údolí, kde stálo rozpadající se stavení Sunderlanda Spottwooda. Pro Cassie Spottwoodovou, která se už dlouhá léta stará o svého zcela ochrnutého manžela, byl jako pochodeň s bílým plamenem, který ani déšť nemohl uhasit. Warrenova kniha zpočátku vypadá jako baladický příběh lásky z amerického Tennessee, kulminující od extatických vznětů až k hořkému prozření, kdyby se do tohoto citového vzplanutí nezapletl akt násilné vraždy. V tu chvíli se celé vyprávění proměňuje ve společenské drama, hledající odpovědi na otázky okolo spravedlnosti a bezpráví, viny a trestu. Zčista jasna tu máme justiční vraždu v celé její obludnosti. Kdo zvítězí, kdo prohraje a jakou cenu má pravda? Warrenova básnická lyrika se snoubí s bezohlednou surovostí života. Tady se nezkoumají jen jeho povrchové vrstvy, nýbrž se jde do hlubin sebepoznání. Drásavé reflexe odhalují všechnu tu osamělost lidského konání a bezmocnost vzepřít se osudu. Byla-li na začátku jen jedna stárnoucí žena, nemohoucí manžel a cesta plná bláta, na konci máme dilemata, která si zasluhují, aby o nich člověk přemýšlel.