Na smrt

30.04.2020

Název napovídá - nejde o náklonnost, spojenectví, přátelství, lásku "na život a na smrt", ale pouze "na smrt"... Příběh dvou kluků z Ružomberoku, které spojí jedna nešťastná událost, a jejich soukmenovců připomíná metodou Durychovo Bloudění: tam, kde u Durycha procházejí Kajetán a Jiří třicetiletou válkou, narážejí na sebe a v určitých uzlových bodech se znovu a znovu setkávají, zde potkává Viktora a Karla totéž od konce dvacátých let do konce druhé světové války. Čtenář se dozví leccos o židovské mafii v Brooklynu a o vzniku a rozvoji nacismu v Německu, o americké hospodářské krizi a německém vyhlazovacím programu. Celým románem prochází téma zla, jeho podstaty, okolností zrodu a působnosti (přichází zvenčí, vlivem okolností, nebo je má člověk v sobě?), téma odpovědnosti za život svůj i životy těch druhých, související téma viny a vůle přežít za všech, i těch nejstrašnějších okolností. Nejde o čtení pro slabší povahy, protože připomíná cestu peklem, při které si ani na chvíli neoddechnete; Karika popisuje racionálně a sugestivně, krok za krokem, vznik a fungování americké společnosti Murder Inc. - a vznik a fungování nástrojů rasové očisty od ještě předválečné likvidace méněcenných, tedy invalidů všeho druhu, až po vyhlazování civilistů např. v Litvě a obludný systém v koncentračním táboře Birkenau ("efektivnost je to podstatné slovo"); tu a tam zachycuje tutéž sérii faktů z obou stran, zvenčí a zevnitř, a zásadně nevynechává žádnou fázi ztráty duše nebo ztráty života. Stávalo se mi zejména ve druhé části knihy, že jsem cítila úlevu v momentech, kdy některá z postav zemřela; to byla jediná záruka toho, že jim protivníci (nebo autor) neudělají nic horšího než doposud... Navzdory tomu čtenářská fascinace trvala až do konce - a téměř westernový závěr přinesl kupodivu i potřebnou katarzi.

"Abe a jeho parta chudáků s jejich primitivními vraždami, které měly vždycky důvod a zištný motiv, ať už byl jakkoli banální. Chechtal se jako smyslů zbavený, smál se jejich ubohosti, tomu, jak se plahočili, jenom aby se dostali ze své plesnivé čtvrti. Ani tak jim to nepomohlo, všichni jsou mrtví, většinu usmažili na elektrických křeslech (dostalo je kovové peklo). Jejich směšných vraždiček bylo možná tisíc, nanejvýš dva tisíce za osm let, a celá Amerika se z toho posrala. Obrovská senzace!
V krematoriu číslo dva zvládli tři tisíce mrtvých během normální denní směny. Krematoria však byla čtyři a nepracovala jenom přes den, ale i v noci, celé týdny a měsíce."

17.04.2020

Skvele napisana kniha. Nenudila ma ani jedna kapitola.
Miestami to bolo az desive a kolkokrat som to musela precitat este raz aby som pochopila,pretoze tie zverstva s koncentraku su neuveritelne .
Mrazi ma ked si uvedomim,ze sa to naozaj dialo.

13.04.2020

Je třeba ocenit autora za jeho přípravu k napsání románu. To rozpětí všech historických událostí, lokalit, metod, operací a celkové posloupnosti děje jistě vyžadovalo spoustu času ke studiu mnohého materiálu. Výsledek (z literárního hlediska) nemohl asi dopadnout lépe. Nechci říct, že klasická literatura faktu v člověku nevzbudí emoce, ale v případě historické ságy, kdy s postavami člověk "prožívá" téměř celý jejich život, je to prostě jiné. Takové...osobnější.

Co se týče děje, dozvíme se snad o všech zvrácenostech, které se před válkou i během ní staly, a to někdy dost podrobně. Není to úplně čtení pro slabší povahy, zejména pro ty, kteří mají děti. Pokud však chce někdo poznat zejména "technické a organizační záležitosti" vyhlazovacích procesů, je takhle kniha vhodnou volbou.
Je však třeba se obrnit jistou dávkou cynismu, protože jsou v knize opravdu pasáže, kdy se mi příliš nechtělo dočíst danou kapitolu. Těch ošklivých věcí a celkového negativismu v podobě naprosté samozřejmosti a lehkosti zabíjení všech věkových kategorií bylo opravdu dost.
Na druhou stranu si nemyslím, že by styl popisovaných metod byl nějak "úchylný nebo perverzní," takové pocity jsem měl snad jen u Nabarveného ptáčete.
Jinak postavy nejsou "ploché," postupem děje se vyvíjejí, některé většinou až za hranici snesitelnosti.

Takže ve finále pociťuji spokojenost s řemeslnou stránkou románu a znechucení nad jeho obsahem. Je však nutné si uvědomit, že se nejedná literární fikci a není proto důvod před daným tématem zavírat oči.

13.04.2020

Karika je pro mne asi nejlepší současný slovenský spisovatel. Sága téhle velikosti (odehrává se na dvou kontinentech) a rozsahu (cca 700 stran) tu myslím dlouho nebyla. Příběhy jak židovské mafie v New Yorku, tak detailně historicky popsaný nástup nacistické mašinérie, jsou velmi věrné a v hodně bodech podobné. My lidi jsme prostě zvířata a Karika nám to dokazuje na každé stránce. Dokazuje to tak věrně a drsně, že často se mi stávalo, že mi četba byla až fyzicky nepříjemná. Chápu, že chtěl popsat zvěrstva, která prováděli nacisti a dát je do roviny s tím, co dělali gangsteři zas jinde, ale někdy to bylo na mne už moc a stránky jsem přeskakoval. Podle mne to možná až přehnal. Asi jsem měkota, ale některé pasáže jsou tak psychicky náročné, že vám přijde čtení statistik mrtvých v koronavirové pandemii jako celkem pozitivní četba. Za tohle přehánění strhávám hvězdičku, protože jinak je to hodně dobře napsaná kniha a nevěřil jsem, že mne bude bavit číst a sledovat, jak nacisti budovali s precizností sobě vlastní celý ten byrokratický aparát, rozvědku a jak postupně směřovali k čisté rase.