Na smrť
Jozef Karika
Na smrť série
Československo roku 1928. Dvaja kamaráti, maturanti z Ružomberka, Žid Viktor a Nemec Karol, neúmyselne zabijú syna miestneho podnikateľa. Viktor uteká k príbuzným do New Yorku a stáva sa členom mafiánskej organizácie Murder, Inc. Karol študuje medicínu v Mníchove a pod vedením Reinharda Heydricha sa mení na oddaného stúpenca nacistickej ideológie. Ocitajú sa tak na opačných stranách rodiaceho sa vojnového besnenia... Na smrť je rozsahom a dejovým oblúkom najväčší slovenský porevolučný román. Prepája svet americkej mafie s hrôzami nacizmu. Detailne približuje vojnu mafiánskych rodín v Amerike, ako aj vzostup nacizmu v Nemecku, Noc dlhých nožov, Krištáľovú noc, nacistické programy eutanázie, vyhladzovacie operácie na východnom fronte a fungovanie koncentračných táborov. Román sa odohráva v rokoch 1928 – 1945 v Československu, Nemecku, Spojených štátoch, Poľsku, na Ukrajine, v Pobaltí a vrcholí v čase Slovenského národného povstania. Autor ponúka desivú pripomienku, ako málo stačí, aby z nás spadla civilizačná škrupina a zmenili sme sa na kruté, bezcitné monštrá. Pri príležitosti 10. výročia prvého vydania vychádza román Na smrť I+II ako súborné dielo v exkluzívnom zberateľskom prevedení. Na obálke knihy je použitý parciálny UV lak a razba striebornou fóliou na dosiahnutie metalického efektu. Kniha je vytlačená dvojfarebne na bezdrevnom papieri a doplnená predsádkami z červeného surbalínu potlačenými čiernou farbou. Má dve farebné záložky (lacetky), čiernu a červenú. Kniha vyniká unikátnou červenou farebnou oriezkou, ktorá je potlačená čiernou farbou a vytvára mramorový efekt. Knižný blok bol vytlačený v tlačiarňach TBB v Banskej Bystrici, odkiaľ putoval do Nemecka do kníhviazačskej dielne Richarda Mayera v Esslingene, kde sa vyhotovila spomínaná mramorová oriezka. Finálna knihárske spracovanie spolu s obálkou sa realizovalo v tlačiarňach TBB v Banskej Bystrici. Autorom obálky je renomovaný český grafický dizajnér Emil Križka. Toto jedinečné vydanie určite patrí k tomu najkrajšiemu na slovenskom knižnom trhu.... celý text
Přidat komentář
Nemám slov, jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době přelouskal. Neuvěřitelné, drsné až do morku kostí, spojení thrilleru a faktu se Karikovi nadmíru povedlo, od knihy jsem se prakticky nemohl odtrhnout. Ještě teď ve mne doznívají emoce, ta syrovost popisu toho, co se dělo v Osvětimi mne občas vehnala slzy do očí. Nevím, jak se postavit k tomu, jak se choval Hiler, ale ruku na srdce, jak by jsme se asi zachovali my, pokud by jsme byli vystaveni tomu všemu, čím procházel, nevím, nevím... v tváří tvář ukrutné a bolestné smrti se asi člověk změní, těžko soudit. Na druhou stranu Schmidtova přeměna v monstrum a v neuvěřitelně fanatického přivržence nacionálního socialismu a nekritického obdivovatele Heidricha, ta mne děsila a postavila před otázku, jak je možné se takto bezhlavě oddat šílenci s knírkem a jedné zvrácené myšlence na ovládnutí světa bez ohledu na miliony mrtvých, otřesné. Díky za mimořádný zážitek.
Jak hodnotit knihu s titulem Na smrt, která vyšla z pera Jozefa Karika. Násilí, násilí a zase násilí, ve všech možných formách, zasazené do příběhu, který však je pouze slabou berličkou pro další násilí. Viktor - utekl ze Slovenska, stal se z něj nájemný vrah pro mafii, vrátil se a prožil hrůzy holocaustu. Karel, zůstal, zapálil se pro Hitlerovu pokřivenou ideologii, stal se z něj člen SS a jeden z nejhorších, nejzápalenějších a nejvynalézavějších mučitelů a vrahů holocaustu. Kniha se čte velmi snadno a rychle, ale musel jsem ji odkládat, protože toho násilí a smrti, je prostě na jednoho až moc. Nebylo by to úplně špatně, kdyby tím netrpěl děj, který je opravdu spíše upozaděn a až k závěru knihy, se dá o nějakém mluvit. O postavách si nemusíte nic pamatovat, protože se objeví a brzy zemřou. Vlastně jsou v příběhu jen jako figurky v počítačové hře. Najít a zabít. Kniha je moc silné kafe pro slabé nátury, ale za přečtení rozhodně stojí. Uvažoval jsem nad hodnocením, ale nakonec jednu hvězdičku uberu, právě za slabý děj. Na druhou stranu, pan Karika, psát umí.
A ten slibovaný horor je prosím pěkně kde? Od knihy jsem dostal něco úplně jiného, než jsem čekal. Až na asi dvě (!) znepokojivé scény je většina těch 700 stran v této knize věnována popisům zla v různých podobách - americká gangsterka bez příkras a nacistická hrůza tak, jak ji popisuje X dalších knih. Ano, ten příběh dvou dětských přátel, kteří se shodou okolností ocitnou na opačných stranách barikád, je doják, ale vzhledem k tomu, že ty postavy procházejí tak šroubovaným vývojem, jsem to četl bez zájmu. To, že nějaká postava zničehonic přestává cítit emoce a má "hlad" po zabíjení, i když o pár stránek dřív se chovala normálně, prostě nežeru. Panu Karikovi stejně jako v Trhlině musím uznat, že umí psát čtivě, ale bohužel ty zápletky a postavy mi nesedí.
NA SMRT - 2. čtení ️
Hodnocení Knihánkova: 6 ⭐️ (nekonečně hvězd!)
Tak jsem si po roce opět přečetla knihu Na smrt - je dost možné, že to bude má každoroční tradice :). DOKONALÉ. Svým způsobem ještě intenzivnější než poprvé... Prožívala jsem každou jednu stránku a konec četla několikrát - se zatajeným dechem, s mrazením v zádech. DĚKUJI, pane Kariko a těším se na další setkání s Karlem a Vikem - tato kniha mě neomrzí nikdy. Nejlepší z nejlepších. Navždy. Kniha mého života ️
Více na mém YouTube :).
Tady slova nestačí. Dlouho odkládaná kniha, do které jsem se nakonec pustila.
Lidi si v dnešní době neumí vůbec představit, co za hrůzu to tenkrát bylo..máme se vlastně až moc dobře a stejně remcáme. Silný vymyšlený příběh, protkaný skutečnou pravdou. Je to napsáné takovým způsobem, že vlastně máte pocit, že to tak bylo dobře, k srdci Vám přiroste ten nejhorší člověk v knize, na konci i slza ukápne a je vám líto, že už vše skončilo. Mengele, program T4, plyn,.. je tam toho opravdu hodně.. člověk, který se o to nezajímá, to neví a ve škole se to jen tak prolítne. Každý zná jenom pár jmen, hlavně A.H., ale už neví, co bylo dál a jak bylo vše propojené. Doporučuji všem, i slabým pomáhám. Je to prostě kniha, která se Vám dostane pod kůži.
Kniha je plná násilí, krutosti, zloby, nenávisti a krve. Ukazuje nacistické programy na likvidaci lidí, které nejsou podle jejich představ. Ale zároveň i hrůzu Noci dlouhých nožů a Křišťálové noci stejně tak jako vypalování synagog. A to největší zlo co Němci dokázali vymyslet a to program eutonázie postiženích a duševně chorých lidí a samozřejmě popis a život v největší továrně na smrt Osvětim. Neustálí strach židů o přežití a strach o rodinu, neustálé bití, hlad, ponižování, selekce a samozřejmě pokusy na vězních pseudo doktory jako byl Mengel. Ale taky Karlova pomstu na kamarádech jen proto aby se nikdo nikdy nedozvěděl že to byly židé a nemohli o něm pochybovat jestli je opravdu tak oddaný nacismu jak se snaží dokázat. Ale taky Karlovi moci jak se svých kamarádů zbavit v koncentračním táboře Osvětim jich i jejich rodin tím nejkrutějším způsobem. Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem i když mi z ní mrazilo stejně jako jsem u ní brečela hlavně u 2.části odehrávající se v Osvětimi. Já jsem fandila Viktorovi byl mi sympatický a svým způsobem hrdina, který se snažil bojovat proti nacismu a za všechny blízké kteří se ocitli v Osvětimi a byli zavražděni i za cenu jeho vlastního života. Podle mě měl Viktor charakter na rozdíl od Karla který se jen snažil si něco dokázat a byl schopen nechat kvůli tomu povraždit své kamarády aby se nikdo nedozvěděl že to byly židi. Kniha mě přinutila k zamyšlení nad tím čeho je člověk schopen udělat jinému člověku.
Myslím, že v předchozích komentářích bylo napsáno vše. I já jsem musela rozdýchávat některé pasáže, jindy mi tekly slzy, nebo jsem se s odporem odvracela...... ale kniha mě pokaždé vtáhla zpátky. Neuvěřitelné jakých krutosti je člověk schopen na jiné lidské bytosti. Není to jednoduché čtení a pro mě kniha, která mi bude hlavou probíhat ještě nějakou dobu.
Tuto knihu řadím na první místo mezi knihami přečtenými tento rok (a vzhledem k blížícímu se konci roku tak činím s čistým svědomím :-) ). Pana Kariku mám ráda, četla jsem od něj jeho ostatní díla, mystické thrillery, ale tato kniha naprosto předčila veškerá má očekávání, která jsem od Kariky měla. Smekám před autorem, protože vytvořil neskutečné dílo. Ano, kniha je plná hnusu, smrti, krve, násilí, nechutností, krutosti a zla, ale popisuje události tak, jak se děly (při čtení některých scén opravdu mrazí). Je to kniha, kterou jsem musela číst s přestávkami, protože jsem jednoduše dál číst nemohla a musela leccos rozdýchávat. Ale možná i právě proto se vám tato kniha vryje pod kůži a po jejím dočtení ve vás zůstane (za sebe si troufám říct, že opravdu navždy). Kdybych mohla, dala bych hvězd i více, opravdu skvostný literární počin (i vzhledem k nutné autorově přípravě a studiu historie a faktů).
Tahle kniha bude ve mě rezonovat ještě hodně dlouho... Silná a smutná... Klobouk dolů....
Já musím souhlasit s posledním odstavcem recenze blogu Popelčiny knížky.
Ano, je to monumentální, popis hrůz koncentračních táborů nejpřesvědčivější co jsem kdy četl či viděl ve filmu. A přece něco tomu chybí. Něco co má třeba Sophiina volba, nebo Smrt je mým řemeslem.
A hodně toho přebývá, co není nutno.
Osobně nerozumím tomu, proč je tam popsána scéna znásilnění, která jakoby vypadla z časopisu Leo.
To už je na hranici zneuctění obětí.
Chtěla jsem napsat takovej ten můj obligátní sebeironickej a rádoby vtipnej příspěvek, ale ne. To si tahle kniha nezaslouží.
Pravda je, že jsem byla ke knize mírně skeptická. Kariku miluju, obdivuji ho jako autora, ale i tak jsem nevěřila, že by dokázal napsat skoro 700 stran takhle mnohovrstevnatého románu. A do čtení jsem šla s tím, že pokud knihu nedočtu do Vánoc, tak se na to opravdu vykašlu.
A brečím ještě teď. Brečím z toho, jak to všechno začalo, co všechno se muselo stát, jak to skončilo. Brečím nad tím, proč proboha to napsal tak strašně autentický. Brečím kvůli tak šílenýmu osudu tak šílenýho počtu lidí.
Postupně jsem si hrdiny zamilovávala a pak je postupně nenáviděla. Taky jsem se nespočtukrát zarazila nad precizností dobových reálií, popisy architektury, psychologií postav, naprosto děsivými dialogy, vlastně nad vším. Nerozumím tomu, prostě mi nejde do hlavy, jak na pár stranách popíše Karika šumění větříku a vůni jehličí támhle někde na kopci v Ružomberoku a na dalších už jede za oceánem válka gangů tak odporných týpků, že jsem je cítila až sem. A pak ten Mengele.
Asi dvacet třicet knih týkajících se jakýkoli války nebo koncentračních táborů nebo genocidy jsem četla. Ale nic nebylo takhle ohavně (ne)lidský. Hlavně jsem při přečtení první poloviny (prvního dílu) netušila, co mě čeká dál. Dlouho budu na Viktora a Karla myslet.
Nejvíc mě zasáhla myšlenka Viktora, který si v jednu chvíli uvědomí, jak v USA gangy zabili za několik let "pár" tisíc lidí a že Amerika z toho byla celá děsně hýn. A v koncentráku jich do plynu šel ten samý počet za několik hodin...
Kolik pocitů vyvolá román od Kariky...
Nejde spočítat.
Jeho pohled na II. světovou válku, která začala dávno před jejím fyzickým vypuknutím, je kompozicí génia. Čtenáři předhodil rozporuplné hlavní hrdiny, jejich děsivý osud a směs morbidity, obludnosti, bolesti a hrůzy, kterou válka sebou nesla a po sobě zanechala v srdcích přeživších.
Kniha se dá přečkat. Je skvělá a odporná zároveň. Není v ní ani trocha patosu a sentimentu. Taková válka byla a uvažovat o možnostech nepřichází v úvahu. Karika vás uhrane brutalitou Němců a osudem Židů. Nejde vrátit zpět. Takové vše bylo.
Ani jedno slovo není chybné.
Ani jedna myšlenka.
Okorají Vám rty, protože přestanete pít.
Žasl jsem nad spisovatelovou přímočarostí v ději. Nad příběhem zasazeným do historických reálíí. Nad odporností, kterou dokázal vyvolat.
Bylo peklem žít v době války. Tohle Karika sděluje skrze příběh lidí, kteří se před válkou milovali.
Román považuji za selektivní. Opravdu jej nemusíte přežít. Když se do něho pustíte, půjdete na smrt!!!
(SPOILER)
Karel nebo Viktor? Kdo na tom byl ve svém životě žalostně hůř? Oba spojuje stejná vzpomínka na poklidné mládí v slovenském Ružomberoku a oba se v životě ocitnou na rapidně jiné koleji . Celou dobu čtení, jsem si říkala, že je to určitě jen fikce, tohle se takhle nemůže nikdy dít – a knih o holocaustu jsem přečetla už dost a dost - Až nakonec jsem se dočetla, že se to opravdu stalo? Tak tahle pravda bolí, bytostně bolí. .Pravděpodobně moje poslední kniha na toto téma. Tím, že už o holocaustu nebudu číst , ze světa pogromy nezmizí, ale já už to nepobírám. Jak může člověk ve 20 století věřit v nadlidi a popřít sebe samého? Jak můžou kamarádi popřít svou minulost? Nejsem žádný semita a ani antisemita. Jsem člověk, který by nedokázal vědomě ani nevědomě fyzicky ublížit druhému, když ví že to bolí. Jsem člověk, který nepopírá existenci jiné víry, i když s ní nesouhlasí. Jsem věřící člověk, který chce žít a nechat kolem sebe žít.
Ale tohle bylo strašně moc těžké čtení Ať už ve spojitosti s členem židovské mafie ( která tedy v rukavičkách nejedná a já tu sebranku prostě ráda nemám), nebo s popisem utrpení a týrání lidí nacisty v Osvětimi - to se teda fakt číst nedalo, to prostě nešlo .. velice těžké bylo i čtení válečných událostí , která popisují tragédii jakékoli války. Opravdu pouze pro silné nátury….
To byl fičák.Cca 700 stran děje.Příběh dvou "kamarádů".Strhující,brutální příběh z dob předválečného,válečného Slovenska,vzestupu mafie v Americe a vzestupu nacismu v Německu.V knize se mihnou ti nejhorší z nejhorších,co měli co do činění s holokaustem,Himmler,Heydrich,Moll,Wirth a hlavně Mengele.Takhle vypadala praxe v Osvětimi.Šílené a nepochopitelné zároveň.
Takový příběh jsem nečekal,zařekl jsem se,že po knize Sobibor,Belžec,Treblinka,už mi o holokaustu stačí.
SHRNUTÍ:Tohle by si měli přečíst žáci než tam pojedou se školou.Kdo si přečte tuto knihu,nemusí číst další od pamětníků co Osvětim přežili.Je to stejné.
Jedna z nejlepších knih popisující chod Osvětimi,a nacistické vražedné mašinérie.
Laskavé bohyně II.
Přečetl jsem jedním dechem. Pro mne najvětší čtenářský zážitek tohoto roku. Super prokreslené postavy na pozadí reálií, které všichni známe z hostorie. Přes svou objemnost takřka bez nudných pasáží. (snad jen opakoující se pocity viny, ale chápu, že by to bez nich nešlo). Realita popsaná až hororovým způsobem.
Těžkotonážní kniha a to jak do velikosti, tak hlavně co se obsahu týče. Skvěle vykreslené postavy, naprosto uvěřitelné. Tolik bolesti, utrpení, nedorozumění a násilí. A přesto jsem neměla pocit, že by to bylo samoúčelné, použité jen na efekt. Bylo to nelehké čtení, ale přitom napsané tak čtivě, že těch skoro sedmset stran uteklo jako voda. Skvělé. Kniha, která ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Karika je pro spoustu lidí spojený hlavně s Trhlinou, která se mi osobně líbila, ale proti téhle knize to je taková nenáročná, nekomplikovaná jednohubka... Na smrt je komplexní román se spoustou odkazů k historickým reáliím, s propracovanými hlavními postavami a parádně vygradovaným příběhem. Zároveň je to ale knížka, co čtenáře vůbec nešetří, plná násilí, bolesti, zásahů na ta nejcitlivější místa, že čtení chvílemi bolí skoro až fyzicky. Pokud se při čtení rádi necháte vyždímat z emocí úplně nadoraz, jděte do toho.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Adolf Hitler New York vraždy mafie zrada moc peklo gestapo gangsteři nacisté Waffen-SS vykoupení gangy Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 holokaust, holocaustAutorovy další knížky
2016 | Trhlina |
2014 | Strach |
2015 | Tma |
2020 | Smršť |
2010 | V tieni mafie |
Tak tohle byla hodně silná kniha. Příběh o přátelství, lásce, zradě, vině a neskutečném zlu. Četla jsem každou volnou chvíli. Stále jsem si říkala, co bude dál. Ano, dalo se to předvídat, ale co kdyby…
Knih o Osvětimi jsem už několik přečetla, ale tahle mě asi zasáhla nejvíc. Nevím, snad je to tím, jak autor proti sobě postavil lidskost a zlo. Sledovala jsem příběh šesti přátel a občas jsem ani nedýchala.
Knihu určitě doporučuji a hvězdičky mi nestačí. Smekám před vámi, pane Kariko.
(6. 2. 22 - 3 153 - 8)