Na stráži
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527001/bmid_na-strazi-655e3ab4c30e9.jpg
4
157
157
Stanoviště / Stanovište série
1. díl >
Rusko v blízké budoucnosti. Po válce jsou celé oblasti zamořené a řeky otrávené. Jednotlivá města nemají téměř žádný kontakt s vládou v Moskvě. Mladý Jegor pobývá na základně v Jaroslavli už několik let. Jeho nevlastní otec Polkan, mu ztěžuje život a krásná Michelle o něj nemá zájem. Jegor sní o světě za železničním mostem, na druhé straně řeky. Po tomto mostě však nikdo nepřešel desítky let. Až do dnešního dne...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2023
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Пост. Эпизод 1 (Post. Epizod 1), 2019
více info...
Přidat komentář
Glukhovsky se mi pomalu ale jistě zapisuje do mozku jako dobrý vypravěč žánru post-apo. Stanoviště mi po přečtení přijde jako trochu delší povídka, která zabaví při deštivém víkendu. Neurazí, ale ani nějak překvapivě nenadchne. Text příjemně plyne, děj graduje, a ač se jedná o první díl, tak je i dobře a dostatečně ukončen. Autor znovu vsází na osvědčenou kartu - máme tu železniční most, který překonává neprostupnou jedovatou hraniční řeku, ze které stoupá leptající žlutá mlha. Ale z druhé strany něco přichází... něco, co vysvětlí minulost. Něco, co je třeba pochopit a možná i zastavit. PS: pokud nemáte rádi fanatické náboženské pindy, sáhněte po něčem jiném.
Takže, všetci to tu porovnávajú s Metrom, to robiť nebudem, ale napíšem, že Metro ma jednoducho nebavilo, bolo to celé recyklované a určené čitateľom stredných škôl. Lenže, každý spisovateľ sa mení a stalo sa tak aj v prípade Glukhovského. Tentoraz nestavil na akciu, na popis samotnej apokalypsy, ale na pomalé budovanie deja a atmosféry, ktorá je obludná a myslím si, že sa veľmi blíži k realite života v súčasnom Rusku. Podľa mňa nastavil spisovateľ zrkadlo rusom ako takým, pretože pozná národ, z ktorého pochádza a vie po čom nielen jeho spodina, ale aj "elita" túži, ba priam baží. Temnota, prázdnota a smrť. Je zaujímavé sledovať paralely medzi fiktívnom dejom knihy a tým, čo môžeme sledovať, že sa v súčasnosti v Rusku deje.
Preklad nemá chybu, je to pekný príklad prekladateľského vcítenia sa do deja.
Všichni srovnávají s Metrem a víte co? Já budu taky. Jenže já mám jednu výhodu - mně se Metro dost nelíbilo. Kde v Metru pádí jeden pitomý nápad za druhým, ve Stanovišti si dáváme načas, poznáváme postavy a prostředí a budujeme atmosféru. Jenže ne úplně vydařeně, brzy se vše začne motat v kruhu a sledujeme události z různých úhlů pohledu, jenže nám to nepřináší nové informace. Úplně v hlavě řvete: "Táhněte už někdo na ten de*ilní most!" Poslední třetina slibuje zajímavé pokračování, ale já se do něj asi v dohledné době nepustím, na to jsem se až příliš nudil.
Chtěl jsem napsat komentář, kde by nebyla zmínka o Metru, ale to je jak mluvit o Tolkienovi a nezmiňovat Pána prstenů... Ano, každý četl Metro a dle toho soudí. Já taky, kvalitou se to k této sérii zatím nepřibližuje, ale ponurá atmosféra Ruska po tragédii číší i z tohoto díla a autorovo vlastnost vykreslení ponurosti je opět na maximu. Z této strany nemůžu říct ani popel. Ale pral jsem se se statikou děje první dvě třetiny knihy, finále jede opět na plný plyn, ale i tak musím díky utahanosti knihy sundat pár hvězd. I když se nejedná o objemnou knihu, nebráním se pocitu, že jakožto povídka nebo kratší dílo by to mělo lepší drajf....
Dávám 3/6
Od Gluchovského jsem kromě trilogie Metro četla už jen Soumrak. Metro je za mě naprosto úžasné a podmanivé, o to víc jsem byla zklamaná ze Soumraku. U Stanoviště je podle mě autor zase ve svém žánru, kde se mu tak daří. Mohlo to být o fous lepší, ale i tak je to 4* postapo. Těším se na druhý díl.
Prostě nerozumím zdejším komentátorům. Mám to v podstatě u všech knih od Glukhovskeho, která je prakticky každá jiná (za to velké plus) a každá neskutečně skvělá. A zdejší komentátoři opakují svoji mantru "není to jak Metro", "četl jsem to jen kvůli Metru"... apod. A přitom za mě Metro série nebyla špatná, ale 2033 nebylo po literární stránce zas až takové terno, aby bylo stavěno na piedestal. Za mě nejlepší 2035, které je ovšem už zdejšími odborníky hůře hodnoceno.
Nu ale nyní k této knize. Byla to neskutečná paráda. Knihu bych rozdělil na dvě části, kdy o té první zde píší, že se nic neděje a je nuda. Kdepak, tempo pomalejší, buduje se atmosféra, poznáváte postavy, pokládáte si otázky jak to asi je, máte ze čtení příjemný pocit atmosféry zničeného světa kde zbývá pár konzerv masa. Ale určitě se nenudíte.
A pak druhá část, řekněme o délce jedné třetiny knihy, která je naprostá jízda a dostává hororový, ano doslova hororový (to bych čekal spíše od Kinga, nežli Glukohovskeho, říkám díky sai Dmitry) nádech, a vy si pomyslíte jen jedno - on to opět dokázal, opět vytvořil zcela jedinečnou knihu, opět vás dokázal posadit na prd** kdy nemůžete odložit knihu a čtete a čtete, opět je to něco úplně jiného.
Soumrak, Metro 2033, 2034, 2035 - každé zcela jiné, Budoucnost, Text, i Povídky o vlasti. A nyní tato perla - Stanoviště. Jdu okamžitě číst druhý díl a prostě obrovská poklona spisovateli.
Nepamatuji v poslední době knihu, kde jsem se tak strašně nudil a nutil se do dočtení. Kdybych neměl přečtenou celou sérii Metra, tak jsem to asi v půlce úplně odložil. Žádná postava mě nebavila, žádné jsem neměl potřebu fandit nebo se jakkoliv zajímat o její příběh. V půlce knihy se nic nedělo kromě náboženského žvatlání a a textů rádoby písní ... ta druhá hvězda je jen za ten zajímavý nápad na konci, ale celkově se mi to strašně nelíbilo a rozhodně nebudu druhý díl ani zkoušet. Z celého příběhu jde zmar, prázdnota, bezvýchodnost, asi jako ze současné společnosti v Rusku, ale takhle na tom postavený příběh mě vůbec nezaujal.
Není to Metro, ale zas takový průšvih to není, dalo se to docela dobře číst. Nejspíše dám šanci i druhé části a pak zhodnotím jako celek.
Kniha je takový pismenkový guláš prostě zklamání čekal jsem lepší knihu od autora Metra a Budoucnosti. Začátek se mě libil pak příběh stojí na místě až přijde závěr velká akce. Celkově se mě kniha nelíbila další díl asi nepřidam.
Tak Metro to (bohužel) není.... ale jinak velmi velmi dobré. Chvílemi jsem si představoval scény, jak by vypadaly v nějakém vysokorozpočtovém seriálu Netflixu, něco jako Walking Dead na ruský způsob. A ta zajímavá psycho-nemoc, to se mi moc líbilo, výprava na druhou stranu za most i to, co následovalo. Hustý :)
Metro jsem zatím nečetl, tak jsem úplně nevěděl, do čeho vlastně jdu. Nedopadlo to vůbec špatně. Dvě třetiny knihy se sice takřka nic neděje, jen se to zvolna sbírá a připravuje, aby se to na konci rozjelo tak, že knihu najednou zavírám dočtenou a poohlížím se po pokračování. Rusko se mi (ve všech svých podobách) příčí, ale tady mi to fakt nevadí. Snad proto, že je Rusko v troskách :-)
První Metro bylo zjevení, kterým si mě autor získal. Další díly už byly o něco slabší, ale přesto tady vznikla láska na první pohled. Ale náš vztah dostává trhliny a takhle je docela vážná. Téma je to přitom fascinující. Rusko je po občanské válce v troskách a poslední skupinky přeživších se snaží přežít, jak jen to jde. Na tom se dá vystavět velkolepé dílo. Ale podle mne se to autorovi nedaří. Vydal se cestou jakéhosi okultismu (či jak to nazvat) a podle mě je to ulička zcela slepá. Když se kniha dostala do finále, vybavil se mi skeč Monty Pythons o bojovém vtipu. A i proto jsem nemohl brát knihu vážně. Série Stanoviště pro mě skončila prvním dílem. Bohužel
Napsat novou ságu po Metru, jehož jednotlivé části jsou značně nevyrovnané, není úplně jednoduché. Mě se rozjezd poměrně líbil. Bylo to samozřejmě jiné, přišlo mi to více odlehčenější a trochu vypsanější. Určitě sáhnu na další díly.
V sérii Metro zůstaly z Ruska alespoň ty mramorové obklady stanic. Chudákům z knihy Stanoviště nezbylo už nic než chlast, pár kalašnikovů, pojídání kořínků, pravoslaví, horká linka do Moskvy, železniční most do nikam a sem-tam nějaký ten IPhone s fotkama ze zlatých časů.
A do tohohle bezútěšného světa zasadil autor postpubertálního kluka, který se v tom sakra plácá. Sci-fi motiv se objevuje až v samém závěru, ale je celkem nevýznamný. Ideově se jedná spíš o knihu v duchu Sorokinova Dni opričníka.
Děj není nikterak strhující a spíš jde o vypořádání se autorových temných myšlenek o budoucnosti jeho rodné země. Snad to nejsou myšlenky věštecké.
60%
Pěkně napsané postapo. Hodilo se mi i do čtenářské výzvy 2023. Co na něm ale oceňuju nejvíc, je zprostředkovaný pohled do (pro nás) nepochopitelné ruské duše a povahy. Řekl bych, že takhle to v Rusku reálně v současnosti chodí, neschopné vedení ve vzdálené Moskvě, které způsobuje lidem jenom frustraci, léčenou špatným pančovaným alkoholem, náboženským fanatismem a kecama o velikém Rusku, za které je člověk povinen se obětovat. Všude beznaděj, žádná vidina zlepšení, nikomu nezáleží na člověku jako jednotlivci. Neuvěřitelná deprese.
Člověk chtě nechtě srovnává s Metrem, protože stejný autor, stejné válkou zničené Rusko...jen tentokrát si k tomu Rusko vystačilo samo. Tím ovšem veškerá podobnost končí. Což je dobře. Je vidět, že Glukhovsky to chtěl napsat jinak, protože se přímo nabízí, aby posílal přes řeku zmutovaná mostra, nicméně tomuto odolal. Jako autora ho mám rád, ale za Stanoviště mu dám "jen" lepší 3*. Ale pozor - to neznamená, že jde o špatný počin. Naopak. Chvilkama se mi dokonce zachtělo mu dát plný počet, protože je potřeba si uvědomit do jaké doby, jakého prostředí a k jakým lidem svůj příběh vložil. Jedná se o ubohé strážní stanoviště na samém konci toho, co zbylo z Ruska po občanské válce, kde přežívá stovka zoufalců bez budoucnosti, a které je plně odkázané na dodávky konzerv z Moskvy, protože díky zamořené Volze tam nic neroste ani nežije. Tenhle sajrajt a beznaděj Glukhovsky vylíčil naprosto dokonale a prostoupilo to celou knihou a mým dojmem z ní. Dokonce bych řekl, že akční vložka na závěr tam byla jen proto, aby se něco dělo. Hlavní poselství vidím v tom, abysme si uvědomili jak dopadneme, když si rozbijeme civilizaci. Nevím jestli to byl Glukhovského záměr, ale skoro se mu podařilo napsat příběh, kde není jedna jediná sympatická postava. Byl by to zajímavý primát. Bohužel ale stvořil dědu Nikitu, který u mě jediný zabodoval. Když to shrnu...oceňuji jak Glukhovsky dokáže ve čtenáři (který je k tomu svolný) navodit dojem, že příběh jen nečtete, ale že ho prožíváte....ale vzhledem k tomu, že mě tam všichni a všechno štvalo (stejně jako to často cítily samy postavy), nemůžu tomu dát víc jak 3,5*
Líbilo se mi moc. I když mi někdy nedával smysl chování některých postav. Bylo to napínavé a jsem zvědavá na pokračování. Autor je na postapo machr.
(SPOILER) Wow, ženské hrdinky, které dělají i něco jiného, než že vaří. To je na Glukhovského docela pokrok. (Ačkoliv jiné archetypy než matka, úžasný love interest, děvka, lékařka se nevyskytují, ale to už bych asi chtěla moc) Muži jsou sice misogynní AF, ale to je asi jen realita ruské společnosti?
Každopádně 240 stran se nic moc neděje, kromě budování atmosféry, seznámení s postavami a jejich motivacemi a mluv o náboženství. A pak posledních 40 nebo kolik stran je to crazyyy. Takže trochu nepoměr. Docela zábavný styl psaní, řekla bych, že se v tom Glukhovsky o něco zlepšil, nebyly tam už moc takový ty momenty, kdy vás nějaká zvláštní formulace vytrhne z flow knihy. Ale zároveň to určitě nebylo nic světoborného, co by si každý musel přečíst. Jediný moment, který mnou pohnul, byl (spoiler) konec, kdy si Jegor probodnul ušní bubínky. Kupodivu mě ten konec navnadil si přečíst pokračování, asi mě zajímá dynamika cestování bez sluchu.