Na sudetských horách se nezpívá
Pavel Šuba
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513693/bmid_na-sudetskych-horach-se-nezpiva-Wdb-513693.png
4
28
28
Tohle není banální story o poblázněným dědkovi, co oskvotoval polorozpadlou lavičku v Bruntáli! Tohle je příběh Josefa Böhmische, starého Sudeťáka, který se nechce nechat podruhé v životě vyhnat. Jako nechodící encyklopedie plevelně a neochotně otvírá svoje trauma z dětství, z tak zvaného Hungermarsche z Krnova do Králík, a tím i nezacelené rány celých jesenických Sudet. Snad mu budete rozumět.... celý text
Přidat komentář
Odlehčená kniha o těžkém tématu. Četla se opravdu skoro sama a díky kraťoučkým kapitolám jsem díky "tak ještě jednu kapitolu" knihu omylem zlouskla za dva dny. Nicméně, že by mě nějak popadla za srdce, to se říct nedá. Příběh odsunu Němců je v knize spíše povrchově, toto téma samotné hraje v knize druhé, možná spíše až třetí housle. Postava Josefa Böhmische mě asi nebavila tolik, jako by autor předpokládal. Autor vsadil na pár prostředků, kterými se snažil postavy udělat osobité (Josef Böhmisch neustále odbíhá od tématu, opakuje několik svých hlášek, zná spoustu pořekadel a frází v cizím jazyce a nejspíš má působit sympaticky ztřeštěně), což mě po chvíli začalo už trochu nudit, působilo to na mě málo promyšleně, prvoplánově, příliš zkratkovitě a Böhmischovy historky za mě zdaleka nebyly tak šílené a dobrodružné, jak nejspíš autor chtěl. Ve výsledku kniha byla příjemně oddechovým čtením, ale po celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu plytkosti, jak co se týče příběhu, tak postav i způsobu psaní.
Poměrně málo známá kapitola z dějin, Hladový pochod z Krnova do Králík, zabalený do příběhu excentrického staříka. Dovedla bych si v knize představit více informací o tom, co se dělo během pochodu i po něm. Kam šli všichni vyhnanci po překročení hranic, co dělali, jaká byla první poválečná léta. Chápu, že detailní popis nebyl cílem knihy, ale vyvolalo to ve mě zvědavost.
Navzdory vzpomínkám na hrůzy odsunu, je to vlastně milé čtení. Líčení podmínek pochodu je jen jednou z částí knihy, je tu taky spousta odlehčeného blábolení, lekce sudetského zeměpisu a závěrečný happy-end. Možná mohl jít příběh ještě o něco víc do hloubky, ale postava Josefa Bohmische je i tak poměrně uvěřitelná. Trochu připomíná Rudišova Winterberga, ačkoli ten zachází mnohem dál. Celou knihu pak dobře uzavírá autorův doslov.
Knihu můžu s klidným svědomím doporučit. Snad jediné, co mi nesedlo, je grafická úprava. Obrázky byly hezké, font OK, ale ty slovní shluky na mě působily spíš rušivě.
Kniha plná emocí, která dokáže rozesmát, ale zejména v druhé půlce Vám úsměv ztuhne na tváři a naopak Vás bude mrazit v zádech. Velmi dobře a originálně napsáno, čte se samo a dlouho ve Vás zanechá stopu. Doufám, že se brzy dočkáme další knihy tohoto autora!
Nechtělo se mi do ní, ale v momentě, kdy jsem ji otevřela a začala číst, propadla jsem stylu Pavla Šuby a snad poprvé v životě jsem zatoužila být v Bruntálu. Narodila jsem se kousek od něj, byla jsem tam stokrát, ale viděno očima Spisovatele to bylo jiné město. Vlastně ne jiné, stejné, ale viděné jinak.
Pokud jde o obsah, pak malinko ubírám nadšení - třeba kniha Obsluhoval jsem anglického krále mi připadla férovější: zabrala větší časový úsek, a proto zachytila ono německé A, po němž následovalo - neadekvátní a nespravedlivé, ale bohužel pochopitelné a po válce snadno proveditelné - české B. Přestože těm, kdož to odskákali, to už rozhodně k ničemu nebude, je dobré si uvědomit, že exekutiva obou zmiňovaných písmen byla nápadem a činem spodiny té které národnostní skupiny.
Pavel Šuba to každopádně ustál výborně a já jsem nadšená.
To turecký slovo bylo něco ve smyslu "jako byste byli jedním z těch lidí, které jsme nemohli proměnit v Čechoslováky!" Vtipný, co? Ovšem turečtina na to má jeden jedinej výraz na padesát písmen, jestli mi rozumíte.
Druhá vynikající kniha tohoto autora. Úžasnou a nebojím se říct inovativní formou skrze hlavní postavu vylíčeny nehezké okamžiky doby. Nádherně popsaná místa a jejich proměna do dnešní doby. Z knihy jsem si mimo jiné odnesl několik frází, které začínám běžně používat :)
Kniha,kde se místem moc nešetří,nicméně moc pěkně zpracovaná.Pro mě psáno takovou rychlou tužkou.Prostě příběh,málo hloubky.Ale zase velké poselství do budoucna.Mladší generaci by se to mohlo líbit,protože je to podáno tak nějak jinak (moderně?).V žádném případě,ale ne špatně.Naopak,čte se to velmi dobře.
Jak se mi do této knihy nechtělo, tak to byla čtecí jízda. Tolik zajímavě v příběhu podaných informací o blízkém městě, historii i současnosti, výborně zachycena jeho atmosféra a jako průvodce fiktivní Josef Böhmisch okupující lavičku u Kobylího rybníka. Originální, dobře napsaná a po grafické stránce povedená kniha.
Jednoznačně inovativní přístup k tématu odsunu sudetských Němců. Pokud nepatříte k těm, co si potrpí na strohý popis událostí a přepis výpovědí očitých svědků, určitě doporučuju si knížku přečíst.
Hlavní postava - Josef Böhmisch - vám povypráví, jak to jako tehdy šestiletý kluk viděl on. Pravda, pokud si na to počkáte! Tenhle svérázný stařík je totiž plný historek (pozor, prokládá je přirovnáními, metaforami a pořekadly snad ve dvaceti jazycích!) a nedokáže ovládnout nutkání je sdělit redaktorce Zuzaně. Ta za ním byla vyslaná, aby vysvětlil, proč nechce dopustit odstranění staré oprýskané lavičky u rybníka na okraji bruntálského sídliště.
S ubývajícími stranami a kapitolami se přistihnete, jak jeho vyprávění přicházíte na chuť, a vlastně nevíte, jestli se víc těšíte na dokončení jeho příběhu nebo na to, co z dědka zase vypadne za perlu
Kdo máte smysl pro humor, chcete se dozvědět o málo popsaném listě naší historie a snesete i dávku romantiky a poetična, čtěte!
V doslovu si přijdou na své i ti, co si potrpí na osobní výpovědi svědků - hodně emotivní zážitek na závěr (ale kdo četl předchozí knihu Pavla Šuby Klíč k Morgenlandu, není překvapen).
Klíč k Morgenlandu bojuje proti té strašné době a bolesti láskou. Starej Bohmisch se s tím snaží vyrovnat humorem. Ale ať se snaží sebevíc, všechny ty hrůzy tam pořád někde jsou. Rána, co se nikdy nezahojí, jizva která navždy zůstane.Smála jsem se hodně, plakala jsem trochu. Ta lavička musí být strašně pevná a silná. Tak pevná, aby unesla tu tíhu všech Bohmishů světa. Je tu totiž pro ně všechny. Aby si chvíli sedli a věděli, že v tom nejsou sami. A já mám obrovskou chuť a touhu tam jít a doufat, že tam bude sedět. Skvotovat svůj bananaboat. Ta lavička tam musí být nejen pro něj, ale pro nás všechny. Abychom mu pomohli zapomenout, ale přitom nikdy nezapomněli. Díky za to!
Autorovy další knížky
| 2022 |  Klíč k Morgenlandu |
| 2023 | Na sudetských horách se nezpívá |
| 2017 | Uštknuti Saharou |
| 2018 | Monumentky |
Josef Böhmisch - ne-hrdina někde na půl cesty mezi Hrabalem a Rudišem. Bitva za zachování lavičky, spousta informací absurdních a krásných jako námořní flotila československá, strašný Hungermarsch z Krnova do Králik... a (snad i) smíření. Autor je především publicista - a je to znát. V dobrém i zlém.