Na úsvitě nové doby
Jaroslav Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42731/mid_na-usvite-nove-doby-tVz-42731.png
5
43
43
Román Na úsvitě nové doby navazuje na satirickou kroniku Konec starých časů, v níž Jaroslav Žák zaznamenal bouřlivý průběh Února 1948 na malém městě. Popřevratové dění v Pepově Týnci nad Lesy (jehož reálným předobrazem byla autorovi východočeská Jaroměř) podává opět s groteskní nadsázkou, v níž o to víc vystoupí zrůdné a děsivé rysy lokálního hašteření o moc. Po opojné revoluční noci se všichni probouzejí nejen do nového dne, ale rovnou do nové doby: v ní na sebe nedá dlouho čekat zatýkání příliš bujné mládeže a všudypřítomných reakcionářů ani následné vylučování ze škol či vyhazovy z práce. Sledujeme monstrproces se zpátečnickým psíkem Flotýnkem, který je odsouzen k smrti za to, že zákeřně zaútočil na profesora marx-leninismu Šošolku; odehrají se před námi zmanipulované volby v květnu 1948; uvidíme však také, jak se proti hrubiánství a tuposti samozvaných vůdců vítězného lidu vzmáhá spontánní odpor a dochází k prvnímu narušování nově nastoleného „lidokratického“ pořádku. Žák i v této knize bravurně splétá osudy jednotlivých postav v barvitý obraz pohnuté doby následující po únorovém “vítězství pracujícího lidu“.... celý text
Přidat komentář
Na rozdíl od prvního dílu tato kniha není v podstatě humorná. Je jen líčením rudého teroru, a celá se utápí v alkoholu. Člověk si pak říká, proč radši nečíst příběhy skutečných lidí. Na stránkách paměti národa jich najdete spousty. Nějak zásadně mě nemrzí, že autor nenapsal další pokračování.
I když uznávám, že kniha může být přínosná v pochopení toho, jak se lidé museli přizpůsobovat nové době, jak se ohýbaly páteře, lámaly charaktery a dělaly kompromisy. Celkem trefně autor vystihl, že takovýto tlak byl mnohem větší na lidi ze střední třídy, než na dělníky.
A na lidi s rodinami, než na bezdětné. A také se rabovalo, kradlo, vraždilo a udávalo. Drtivá většina lidí takové věci ze svých vzpomínek vynechává. A také líčí celkem věcně dobu. Z oficiálních statistik by se mohlo zdát, že za komunismu zemřelo jen pár set lidí při politických procesech. Ale reálně těch lidí bylo mnohem víc, jen se falšovali příčiny úmrtí, nebo se před smrtí propouštěli z věznic.
btw: Cholévka byl vlastně takový průkopník inkluze na gymnáziích. Je zajímavé si to srovnat s dneškem, kdy mají jedinci, kterým rodiče vyřídí v PPP papíry potvrzující diagnostikované poruchy učení, prodloužený čas na přijímací zkoušky až o 100%...i s ohledem na to, že ty zkoušky jsou částečně konstruované ne na tom, že otázky nejsou zas tak obtížné, ale je problém je stihnout v časovém limitu. I na školy, kam se bere jen 5-10% nejlepších se tak dostávají jedinci, kteří vzbuzují oprávněně rozpaky pedagogů.
Nedoposloucháno. Humor, satira, Táborský, všechno fajn, ale mě to vzhledem k událostem padesátých let nějak neleze pod fousy....
Líbí se mi komentář "Marbo"
Dokonalá společenská satira své doby. Nemohla jsem odolat, abych se do kocourkova Týnce nevrátila. Humorista Jaroslav Žák obě své kritiky nastupujícího a nastoupivšího komunistického režimu - Konec starých časů (1848) i Na úsvitě nové doby (1949) - psal po "revolučním" únoru, i když zřejmě věděl, že jejich vydání se nedožije. Smutný vizionář Žák s humorem lehkého pera popsal směr, kam se v naší zemi ubírala komunistická ideologie. Kdyby byly tyto dvě Žákovy knihy vydány, nemuseli by se Čechoslováci na jaře 1968 tak divit, když naše hranice opět překročily sovětské aj. tanky. Osmačtyřicátý sic nepamatuju, a přece mi Žákem popsaný život přišel tak důvěrně známý. Až mi z toho bylo těžko na srdci. Jak je to vůbec možné, že se komunisté se svými ohlupujícími, lidského ducha ponižujícími a života zbavujícími, sadistickými metodami a páchanými zvěrstvy udrželi nejenom v Československu po celá desetiletí u moci? Kde se stala chyba?
Pepův Týnec nad Lesy poskytl Žákovi ideální maloměstské prostředí pro působení reakčních, neofašistických sil bojujících s novodobými tajnými klikami, či trockistů a sokolníků se soudruhy - všechno samí sousedi, kteří se léta dobře znají. A nechybí tu ani Čína a rádoby čínská císařovna Yong. Jsme a vždycky jsem zdá se byli velmistři v nálepkování. Nelíbí se ti někdo? Označ jej za reakcionáře (dnes třeba pravdoláskaře či zástupce pražské kavárny) a můžeš jej "legitimně" ostouzet, urážet či dokonce nechat zbavit svobody. Vážně poučná a přitom vtipná (jakkoli tragická) reflexe porevoluční doby, která má v Pepově Týnci nemálo obětí. Krádeže a zabavení majetků přitom zdaleka nestačí. Milosti samozvaných soudců z lidu neujde ani vořech Flotýnek páně Kandíka, který zaútočil na profesora marxismu-leninismu Šošolku. Trest smrti pro Flotýnka však nakonec není nezbytně nutný. Korupce je totiž všemocná. Kdo by si nedal pěkně vykrmenou husičku... Vítězství pracujícího lidu? Spíše zlodějů a vrahů. Protože i těch málo zástupců tzv. krásných ideálů sprovodili ze světa také.
Volby v květnu 1948 v Týnci mi připomněly mou vlastní první účast na volbách na mé bývalé základní škole, když mi bylo čerstvých 18. Nezapomenutelný zážitek. Já tehdy nemohla pochopit, proč musím za plentu, když nemám žádnou reálnou možnost volby. Tak nač ty tajnosti...? A nakonec jsem tam byla dostrkána. Masarykův lid to zase jednou projel, nepatrná naděje však zůstala.
Ferdova cesta do hlubin českého lidu: "Když člověk někoho zabije, má na vybranou: buď se z té vraždy kát a podstoupit trest - a to se nikomu nechce -, nebo začít hlásat, že vražda je vlastně veliký čin, že je hrdinné a krásné vraždit a že zavraždí každého, kdo o tom pochybuje. Von má naději, že vyvraždí všechny, kdo jsou proti vraždě a přesvědčí ty ostatní, že vraždění těch, kdo neschvalují vraždu, je boj proti vraždě."
Návrat do Pepova Týnce byl velkolepý. Převrat se zdařil a místní obyvatelstvo se vypořádává s novou dobou. Staří komunisté se nestačí divit, jak rychle je noví komunisté vymetou, sociální demokraté chápou rychle, že tudy cestu vést nehodlali a reakcionáři dělají, co jim svědomí a odvaha velí. Sranda to je, ale zase ne ta velká, aby z toho nemrazilo.
Jen trochu horší než první díl. Velice veselé a přitom mrazivě smutné, resp. nutící ke vzteku. To nejlepší literární ztvárnění února 48. Povinná četba!
Každá revoluce si žádá svědeckou výpověď, ideálně ze všech stran. Žák zcela nepokrytě stojí na straně "poražených buržoasních živlů", byť musím uznat, že místy reálně ztvárňuje i ty nejsmutnější protagonisty Února - zklamané a zrazené dlouholeté komunisty-idealisty. Pod maskou satiry však autor sklouzává k příliš lacinému plivání, na druhou stranu vzhledem k tomu, kdy dílo vzniklo to znamenalo notný kus odvahy.
Každopádně se nebojím hodnocení upravit po dalším čtení, respektive až seženu první díl a utřídím si dojmy
Tam, kde Konec starých časů ironicky naznačoval, Na úsvitě nové doby nemilosrdně a otevřeně popisuje další osudy obyvatel Pepova Týnce. Ještě čtivější, ještě zábavnější a ještě mrazivější než první díl. V něm šlo maximálně o kalhoty, tady jde už o majetky a životy.
95%
Zvláštní, že jde napsat takhle optimistickou a humorem oplývající knížku o té temné a neblahé době.
Četli jste nějakou knihu dvakrát? Já ne, zatím jsem se k tomu vždy jen chystala.
Neuplynul snad ani půl rok a cosi mne nutí znovu sáhnout po Úsvitu nové doby a prožít osudy obyvatel Pepova Týnce, tentokrát pomalu vstřebat a vychutnat si brilantně popsané mini příběhy. Celá knížka je psaná v groteskním tónu, čte se s úsměvem na rtech, ale husí kůží po těle!
Konec starých časů jemně naznačuje do čeho se republika řítí, Na úsvitě nové doby vykresluje události února 48 již bez servítek.
Štítky knihy
satira komunismus politická satira
Autorovy další knížky
| 1959 |  Bohatýrská trilogie |
| 2005 | Študáci a kantoři |
| 1938 | Cesta do hlubin študákovy duše |
| 1970 | Nové pověsti české aneb Dobrodružství šesti trampů |
| 1970 | Z tajností žižkovského podsvětí |
Groteska z maloměsta o tom, jak se lid ujal vlády, funkcí, kapitalistických i jiných majetků a jak zatočil s třídními nepřáteli. Jak vznikaly novodobé elity, co se stalo s těmi starými a jak to všechno mohlo projít.
Zacházení Jaroslava Žáka s rodným jazykem je naprosto bravurní, díky čemuž jsou zločiny, čistky a týrání vlastně veliká legrace, aniž by člověk zároveň nekroutil hlavou s otevřenou hubou.
¨
Akční scény jsou podstatně slabší, bohužel jimi kniha tak nějak vrcholí, čímž u mě ztrácí na absolutnosti.