Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169331/bmid_na-vetrne-hurce-hgG-169331.jpg
4
4856
4856
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury. Román se dočkal celé řady filmových zpracování – poprvé roku 1939, nejnovější adaptace je z roku 2011.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá, zajímavý příběh, ale smutné na tom je, že si paní Catrine dělala legraci a pohrdala svým nejlepším kamarádem příliš dlouho a nikdy si nepřiznala, že ho miluje. V podstatě umřela žalem a on potom taky. Bylo hrozné, jak se v té době lidi povyšovali bez důvodu nad druhé. A to že ubližovali, byť slovem, je nikdo nikdy neodnaučil.
Příběh několika generací,kde se vždy někdo nešťastně zamiluje. Bažiny, severský vzduch,láska,pomsta,krutost. Na začátku jsem si toho malého cikánského chlapce oblíbila,ale čím více byl starší,tím byl horší. Jenom,proto že on si nemohl vzít Kateřinu,neznamená,že musel ublížit tolika lidem. Ale zase to by potom nebyl zajímavý příběh,takže chápu záměr autorky. Jen škoda,že několika postavám dala stejná jména
Z počátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale postupem času se vše vysvětlovalo.
Číst Na Větrné hůrce přináší stejný zážitek jako dívat se na Výměnu manželek.
Emily situaci zachraňuje literárními kvalitami, zatímco dnešní televizním pořadům by prospělo, kdyby uvědomělí občanů neváhali volat policii a sociálku.
Obojí ale v člověku vzbuzuje hluboký odpor. Díky pokleslým televizním pořadům vím, že takoví lidé a rodiny existují, to ale neznamená, že bych chtěl v jejich společnosti trávit více času, než je nezbytně nutné.
Pokud jde o ty literární kvality, jde o dílko poněkud zmatečné. Zbytek je působivý guláš, který v mé maličkosti probouzel upřímnou touhu knihu spálit a doufat, že tak pohřbím i její postavy.
Má-li být uměním schopnost vyvolávat city, ať už jakékoliv povahy, pak chudák Emily uspěla.
Na druhou stranu, já sám považuji tuto definici za překonanou. Jakákoliv politická debata ve mně vyvolává stejný nevěřícný úžas a znechucení.
Suma sumárum, jde o počin možná skvělý, ale nic pro mne. Jako má sestra, i já dávám přednost Jane Austenové.
Búrlivé výšiny sú nielen klasika, ktorú si človek prečíta na strednej ako povinnú literatúru s istým pocitom... potom ako študent kritiky anglickej a americkej literatúry znova v origináli s celkom iným vnímaním a myšlienkami... následne ako dospelý opäť, pretože sa mu do ruky dostane Heathcliffov návrat alebo Trinásty príbeh a tým, že sa život niekam posunul zas príde iné wow a zamyslenie sa nad veľkosťou autorského potenciálu, ktorý toto vytvoril a precítil. Úžasné a strhujúce v každom čase!
Film s Timothy Daltonem jsem viděla jako první a knihu četla později. Oboje mě zcela pohltilo. Jen mě zaráží, že křehká Emily Brontëová dokázala napsat takový román plný vášní a pudů. Oravdu klobouk dolů.
Osobně mám raději Charlotte i její díla, ale jediný román Emily, svou originalitou a pojetím všechny předčí. Jistě, jana Eyrová je jediná i jedinečná, ale na Větrné hůrce je vyšší level.
Knihu jsem četla k maturitě, a bavila mě! Ty vztahy, postavy, prostředí - to vše bylo skvělé! Navíc, četla se rychle, ani nevím, jak jsem ji přečetla, každopádně, byla super.
Ze začátku mě kniha příliš neoslovila. Děj byl chaotický, zvláštní až depresivní. Až se začátkem vyprávění o minulosti, která zapříčinila nepříjemnou přítomnost, se děj konečně dostává do tempa. Postupně se věci dávají do souvislostí a to jsem se pak nemohla od knihy skoro odtrhnout. Škoda, že závěr je napsaný jako z rychlíku Kniha byla dějem opravdu zajímavá, ale místy zbytečně zdlouhavá a nudná (jako vyprávění tety z vesnice, která přijela na návštěvu a vypráví o příbuzných). Ponaučení z knihy nulové. Ale zajímavé čtení na nedělní upršené odpoledne:-)
(SPOILER) Pochmurné to bylo, ale asi jsem podle všech varování čekala ještě větší trápení. Historie dvou rodů, která se v jejich potomcích proplétá, se mi vlastně četla rychle. Nejdřív jsem si říkala, ty jo, to začíná jako This is us - otec přivede dvěma svým dětem sourozence s tmavší pletí, ale u toho podobnosti samozřejmě skončily. Heathcliffův život se odvíjí jinak, má velmi blízko ke své nevlastní sestře, od které se ale čeká, že si vezme výhodnější partii - a Kateřina to bez okolků udělá, ale předpokládá, že bude mít obojí. Tím víc, že Heathcliff se po uraženém útěku vrací na statek jako sebevědomý a zajištěný mladý muž. Jedno víc než druhé. Stává se z něj despota, který si odvleče sestru Kateřinina manžela a Kateřina vzápětí v záchvatu nemoci porodí dceru a umírá. Malá Katka je úplně jiná než její matka (a celé příbuzenstvo), je mírná, hodná, spravedlivá. Po matce zdědí pouze chůvu Nelly, která celý příběh vypráví. Její cesty se opět zkříží s rodem ze sousedství, kam si Heathcliff vzal po smrti uprchlé manželky svého neduživého syna. A jeho prostřednictvím rozehrává další partii na cestě k ovládnutí rodiny i majetku. No, vracet se ke knížce asi nebudu, ale četlo se to vážně rychleji, než jsem čekala. Není to nijak těžká klasika.
Určitě velký přínos do literárního světa, nicméně jsem ráda, že mám přečteno!
Pochmurný děj, úzkost,nespravedlnost, křivda, sobectví, hněv a pomsta v kabátu lásky.
Zatím nehodnotím, nezvládla jsem dočíst.
Po devadesáti stránkách jsem to vzdala, ztrácela jsem se v postavách a nedařilo se mi pořádně začíst.
Zkusím někdy jindy, až budu mít víc náladu na komplikovanější knížku. Úplně mi to teď nesedlo, ale zajímá mě, jak bude příběh pokračovat dál. :)
Na dobu, v níž byla kniha napsána, je její styl, práce s příběhem i jeho kompozicí velmi moderní a nadčasový. Příběh není fádní ani plochý, naopak, velmi promyšlený a originální. Analýza jednotlivých postav sice není nijak hluboká a přímá, ale jejich charaktery jsou postupně odhalovány samotným příběhem několika rodin a jejich osudů. Opravdu moc doporučuji všem k přečtení.
Klasika, velmi dobře napsané, silný příběh. Podmanivé znepokojivé prostředí a výrazné a složité hlavní postavy. Jednoznačně patří mezi klenoty literatury.
Tak tohle mě totálně nadchlo!
Taková klasika klasik, která prostě stojí za těch pár hodin.
Z počátku jsem měla vážně velkej problém se zapamatováním si postav (dle jedné rady tu jsem si hned našla rozbor a vyčetla si z něj všechny ty postavy a návaznost a fakt to pomohlo k pochopení) no a potom to začlo!
Musíme především myslet na to, v jaké době tenhle skvost vzniknul (možná bych i doporučila přečíst nejdříve doslov, "dějiny" jsou tam vysvětleny, no ale možná i něco z děje, tak to je na Vašem uvážení, snad možná nejprve použít google), a to co se tam dělo.. jako páni! Taková zapeklitá pomstychtivost, zda se jedná o lásku.. no těžko říct, postavy tak ale hovoří. Pomsta a láska až za hrob. Ziskuchtivej nalezenec, kterého otec přijal za vlastního a přitom netušil, jakého hada si hřeje na prsou..
Prostě to bylo vše tak neuvěřitelně uvěřitelný, zlý a krutý, tak bolestivý.. a přitom tak dokonalý.
Těším se, až si knihu přečtu znovu. Doporučuji.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale když jsem se podívala na rozbor díla, bylo mi to jasnější. Je to vlastně velmi depresivní kniha, která ale v sobě má cosi zajímavého, co člověka nutí poslouchat/číst dál :-)
Na knihu jsem se v rámci výzvy těšila, protože jsem si ji zafixovala hláškami z filmů a serialů. Hlavní postava většinou říká, že Vánoce tráví ráda v teple, s kávou a knihou Na Větrné hůrce. Po přečtení vůbec nechápu proč.
Je to pro mě trochu moc temné, ta posedlost pomstou i za cenu zničení všech, včetně nejbližších, je až zarážející. Ovšem schopnost Emily dokonale vystihnout atmosféru i jednotlivé charaktery zaslouží obdiv. Trochu mi k celkovému vyznění nesedí ten happy end, možná něco jen tak otevřeného by bylo vhodnější. Asi si to znovu už nepřečtu, ale i tak to za to stálo.
Sever Anglie. Mokřady. Vřesoviště. A spoustu svérázných lidí kolem. Ponurá atmosféra, tajemno, láska, nenávist, bolest, pomsta. Příběh, který není složitý, přesto se v něm tolik skrývá!
Číst knihu by mě rozhodně tak nebavilo (spíš bych se u ní trápila), ale rozhlasová dramatizace byla sakra povedená a já k tomuto dílku získala pozitivní vztah.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Tak neuvěřitelně ukecanou knížku by člověk pohledal. Pořád se v ní jen tlachá, čvaňhá, beseduje ... a to je důvodem pro neúplný počet hvězdiček mého hodnocení. Kniha je to, díky spoustě postav a totožných jmen, zpočátku velice zmatená, ale pokud to čtenář vydrží, po chvíli je nenásilně vtažen do poutavého děje příběhu o nenaplněné lásce, bezbřehé nenávisti, bolesti a trápení. Kvůli jednomu špatnému rozhodnutí se životy všech začnou hroutit a všichni se jenom trápí, hladoví, churaví, řada z nich i umírá (čímž se usnadňuje orientace v postavách) a pořád o tom mluví ... Dost mě překvapuje, že jakmile jeden člověk dá přednost jinému (bez ohledu na to, že to vlastně hluboko v srdci tak nechce), tak ten opuštěný se nezlobí na tu osobu, která tak učinila, ale na všechny kolem, kteří za její rozhodnutí nemohou. A ať je nenávist jakkoli silná, stejně si osud najde cestu, jak alespoň vzdáleně svůj cíl naplní. To se mi líbilo, že se člověk úplně neutopil v beznaději a zmaru. A musím říct, že ta hospodyně Nelly mi lezla na nervy, neustále se do všeho pletla, řadě věcí neprospělo její konání, ale co už. Poučení pro mě je takové, že ať půjdeš hlavou proti zdi, stejně ji neprorazíš a pokud osud nějaká ta vlákna utkal, nemá cenu s ním bojovat. A hlavně, že důležitá životní rozhodnutí se mají dělat srdcem a ne rozumem. Oblíbené postavy: (svým způsobem určitě Heathcliff, Katka ml. a hlavně Hareton). A poznámka na závěr: Je k neuvěření, jak moudří a dospěle uvažující byli všichni spisovatelé žijící daleko před námi v jejich mladých letech. Když někdy vidím dnešní dvacátníky, nebo i čtyřicátníky, přijdou mi spíš jako přerostlé děti, a absolutně bez zdravého rozumu a intelektu. A bohužel k nim řadím i sebe. V životě bych ve dvaceti a ani ve ctyřiceti něco takového nenapsala.