Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169331/bmid_na-vetrne-hurce-hgG-169331.jpg
4
4856
4856
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury. Román se dočkal celé řady filmových zpracování – poprvé roku 1939, nejnovější adaptace je z roku 2011.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha síce nedisponuje napínavou akciou, no je veľmi zaujímavé sledovať osudy postáv a striedanie časových ôs. Určite odporúčam.
To bylo teda něco... První polovina jela jako po másle a já se divila, jak je možné, že si všichni stěžují, že je tak negativní. Jistě, BYLO to negativní, ale nic, s čím by se člověk nesetkal i v jiných knihách. A pak to přišlo...
Najednou jsem se do čtení musela nutit, ne snad proto, že by se špatně četla, ale proto, že mě psychicky unavovala. Málem jsem přestala věřit v lidství.
Klobouk dolů před Emily Brontë: nemyslela jsem si, že někdy budu číst něco, kde budu nenávidět snad všechny hlavní postavy. Přesně tak, vždycky, když jsem k někomu byť jen na chvíli přilnula, udělal ten člověk něco, za co jsem ho začala svorně nesnášet.
Takže i přesto, že knížka byla geniálně napsaná a příběh to je legendární a nezapomenutelný, jsem si téměř jistá, že na Větrnou hůrku se už vracet nebudu.
Čekala jsem slaďák, takže jsem knížku začínala číst s jistým nadhledem, jelikož tenhle žánr není zrovna můj šálek čaje. Byla jsem ráda, že jsem se ho nedočkala :)
Postavy zvláštně zkažené, člověk se do nich nezamiluje ani náhodou (aspoň mně jich tedy byla velká většina silně proti srsti) , ale stejně ho jejich osudy zajímají. Prostředí ale krásné, člověk by se po okolí Gimmertonu rád prošel, pak zašel na čaj do Drozdova nebo na Větrnou hůrku...(!malinký spoiler! Samozřejmě až po konci knížky, Heathcliffa bych opravdu potkat nemusela...)
Ač na první pohled moc lákavě vypadat nemusí, je překvapivě čtivá, i pár opravdu napínavých míst se najde a s postupem času už člověk hltá stránky ani neví jak, protože prostě musí vědět, jestli to opravdu dopadne tak špatně, jak si myslí.
Skvělý, nadčasový a veskrze tragický příběh.
Heathcliffova sobecká láska a posedlost po Kateřině je ohromně fascinující - ovšem takovým tím mrazivým způsobem. Sama Kateřina mi přišla už od počátku šílená. Rozmazlená slečinka, které záleželo více na vlastním postavení ve společnosti než na skutečné lásce. Co se týče Heathcliffa, tak ten mě občas doslova šokoval, jak všechno a všechny nenáviděl. Chvílema jsem nechápala, za co se vlastně tolik mstí. Kateřina a její bratr se k němu nechovali hezky, o dalších postavách v ději pomlčím, protože to bylo také na hraně (Josef), ale to co předváděl on, neznalo mezí. Ta jeho surovost a zlost, ta neustálá potřeba někoho ovládat a manipulovat...
Inu, Bronteová stvořila mistrovské dílo, ke kterému se po čase zase ráda vrátím.
Další bravurní literární počin z dílny jménem Brontë. Kdo je odkojen v podstatě romantickou Janou Eyrovou a očekává i zde něco podobného, zapomeňte. Bouřlivé výšiny, což je přesný překlad anglického názvu a vzhledem k ději podle mě i daleko výstižnější, jsou opravdu bouřlivé. A to ve všech směrech. Heathcliffova sebezničující touha po pomstě je nakažlivá a destruktivní. Po právu kniha patří k nejlepším dílům své doby. Ve filmu Heathcliffa nepřekonatelně zahrál Ralph Fiennes.
Miluju to prostředí. Nikdy bych tam nechtěla žít, ale je to tak... romantický? ... prostě skvělá knížka do podzimních dnů k čaji a teplé dece.
Dlouho jsem nečetla klasiku. Po všech těch YA je to tvrdá rána. Drámo. Každej je tak trošku šílenec a Nelly je jediná, kdo mi nepřišel jako člověk z vesmíru.
Ze začátku jsem se ztrácela ve všech těch Hindleych, Heathcliffech, Haretonech... (chvílemi jsem měla chuť začít si kreslit rodokmen...). Časem pochopíš.
Na této knížce obdivuji, jak v tobě vyvolává každou chvíli něco jiného. Nejdřív toho člověka nenávidíš, za chvíli ho zase miluješ. A tak se to střídá neustále. Nahoru. Dolu. Horská dráha.
Bylo to psycho. A já- duší romantička -dávám pořád přednost Jane Eyre. I tak jsem ale ráda, že jsem se opět donutila přečíst nějakou kvalitní, časem ověřenou knihu, která má svou hodnotu.
Moc hezký příběh, i když už je to pár let, co jsem ji četla. Jedna z těch, na které nezapomenu.
Knihu jsem si přečetla hlavně kvůli drsnému osudu autorky, zaujala mě její osobnost a chtěla jsem na chvíli vklouznout do její hlavy. Udělala jsem dobře. Její bohatá představivost a myšlenky mě nadchly. Povahy lidí, děj, atmosféra, krásná příroda...vše bylo vymazlené. Z Heathcliftovy lásky šel až mráz po zádech a Kateřinu bych nejradši vystřelila na měsíc. Jen škoda, že už Emily nestihla nějakou další.
Staré knížky se mi čtou špatně a tohle nebyla výjimka. Do příběhu jsem se nemohla ponořit a knihu jsem dočetla opravdu jen odhodláním a silou vůle.
Co se příběhu týče, někdo to tady v komentářích vystihl dobře - cvokhaus. Mě knihy s depresivní tématikou nevadí, naopak, ale tohle nebylo ani tak depresivní jako to, že jsem si nad chováním postav museli ťukat na čelo. Nešlo si oblíbit skoro nikoho a vždy, když už jsem myslela že se mi to podařilo, postava zmagořila. V komentářích jsem hodně četla, že charaktery byly opravdu propracované. To mi taky nepřišlo.
Pro mě byla tolik opěvovaná Větrná Hůrka bohužel docela zklamáním.
Já ji četla kdysi dávno a pamatuji si, že jsem měla problém se začíst, ale pak se mi hrozně líbila. Ponurá atmosféra viktoriánské doby, nenaplněná láska, zrada, pomsta.... zrovna včera jsem čučela v telce na Bouřlivé výšiny a proto jsem si na knihu vzpomněla. Bulela jsem jak želva, ale vůbec si nevybavuji, že by ve mě kniha vyvolávala takové emoce - ale asi to bylo uhrančivým pohledem Heathcliffa (Ralpha Fiennese) ;)
Podle mě určitě stojí za přečtení a syn ji má dokonce v seznamu povinné četby k maturitě.... (no asi bude taky koukat na film;))
Čtu pravidelně minimálně jednou za dva roky. Zde příšerná obálka, ale nenechte se odradit.
Z knihy mám nepříjemný pocit. Romantiku nečekejte. Dle mého názoru je příběh zdlouhavý, příliš emotivní, ponurý, plný pomsty.
Na druhou stranu se knížka četla příjemně, jen chvíli trvá, než se člověk zorientuje v postavách - 3 hvězdy dávám právě za úžasné vykreslení postav.
Vynikající kniha, ovšem tajemství, které vždy vášnivě inzerovala učitelka literatury, jsem v ní našla pomálu, až na tu jedinou scénu v úvodu. A ačkoliv jsou postavy bezesporu zajímavé, přeci jen člověk raději čte o někom, koho by při osobním setkání nejraději nezval naplocho mečem.
Těšila jsem se na krásný klasický příběh plný lásky, ale tato kniha pro mě byla bohužel velkým zklamáním. Do knihy jsem se nedokázala začíst a najíst si v ní sympatického hrdinu. Ani po měsíci "trápení" jsem knihu nedočetla dokonce a veškeré naděje na její dokončení jsem již vzdala.
Jsou to vskutku milí lidé na té Větrné hůrce, po všech stránkách...:). Kdo si chce tak trochu zkazit dobrou náladu, vychutnat si morouse, choleriky, životní ztroskotance, tyrany, kteří se neštítí ničeho, tak ať sáhne po Větrné hůrce. Člověk aby pohledal tak depresivní četbu o hluboké nenávisti mezi dvěma rody, resp. o několika lidech s nenávistnou povahou, mezi nimiž vyniká především jeden, a to nenávistí doslova až za hrob. Aspoň Katku a Haretona že nechala Emily přežít:). Na druhou stranu, uvážíme-li, že Emily Brontë napsala Větrnou hůrku coby svou románovou prvotinu v 29 letech, tak nezbývá, než jí přiznat nesporný talent, já bych to teda dohromady nedal:). Pokud člověk nepochází ze zrovna rozvětveného rodu (jako třeba já) nebo nemá jako koníčka sestavování rodových stromů a hledání předků do doby středověku (jako třeba já), tak to není zrovna lehká četba:). Než jsem se mezi příbuzenskými vztahy hlavních postav zorientoval, nějakou chvíli mi to trvalo.
Čtenář se tu nedočká žádných romantických vyznání lásky, milostných citů jako třeba u Jany Eyrové, ani velkého dvoření á la Pýcha a předsudek, snad až na drobnou výjimku sbližování Katky a Haretona v závěru knihy, tohle je proti takové té typicky romantické anglické literatuře celkem syrová četba. Nicméně neuvěřitelně čtivá. Myslel jsem, že budu mít trochu problém se stylem vyprávění, kdy se chvílemi přebíhá od jedné vyprávějící postavy ke druhé, ale kupodivu se tak nestalo, četlo se to velmi dobře. Nevidím důvod, proč neudělit plné hodnocení.
Nevím proč, ale měla jsem v hlavě utkvělou představu jiného příběhu. I když byl nakonec příběh úplně jiný, mně to nevadilo. Četlo se to velmi dobře.
Bohužel mi celý zážitek z knihy kazili všechny postavy. Některé byli kruté a prostě povahově odporné a jiné naopak neskutečně hloupé a naivní. Nad některými částmi knihy jsem kroutila hlavou, u jiných jsem musela zavřít knihu a jít dělat něco jiného, protože mě to hrozně rozčilovalo.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Určitě je to mistrovské dílo, ale už opravdu nechci. Takové panoptikum negativních lidských vlastností... Brr. Ale musím uznat, že na druhou stranu je to velmi strhující příběh.