Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182905/bmid_na-vetrne-hurce-182905.jpg
4
4840
4840
Na Větrné hůrce (nebo také Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší, anglicky: Wuthering Heights) je jediný román britské autorky Emily Brontëové. Román vyšel pod mužským pseudonymem Ellis Bell v roce 1847. Emily Brontëová zemřela krátce po vydání románu, který nesklidil v době vydání výrazný úspěch a nějakou dobu byl dokonce považován za rané a nezralé dílo Charlotty Brontëové. Hodnota díla začala být rozpoznávána až ve 20. století a dnes je Na Větrné hůrce považováno za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Přidat komentář
Je to už dost dlouhá doba, co jsem naposled četla knihu starší sta let, tu rozvleklost už fakt nedávám, dobře se mi četlo až posledních pár stránek. Stejně tak nedávám to, jak neuvěřitelně hnusně se k sobě lidé dřív chovali (nemyslím pouze Heathcliffa).
Občas dost wtf momenty, schválně si to zkuste představit: "Ležela na pohovce, třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až běda, divže si je na střepiny nerozdrtila. Donesla jsem plnou sklenici, a když nechtěla pít, nastříkala jsem jí vodu do obličeje" :D :D
Námět možná zajímavý, zpracování pro dnešní čtenáře už hůře stravitelné. Celkově zklamání, pozitivní hodnocení ostatních mě nalákalo zbytečně.
Bála jsem se že mě to nebude bavit ale přesto mě to bavilo, chvílemi se nedalo od knížky odtrhnout
Moja častuška na stužkovej bola:
"Na hodinách vážna práca,
listy knihy vždy obracia.
Nie matiku, nie fyziku,
lež starú dobrú Angeliku.
Búrlivé výšiny jej hlavou víria,
trojky, štvorky žiackou hmýria."
Takže asi tak. Už na strednej som frčala na zvláštnej literatúre sestier Bronteových. Pre mňa je zvláštna preto, ako vedia obe popísať hĺbku ľudského zúfalstva. Emily to vystihla hlbokým zúfalstvom Heatcliffa, keď postupne sledoval, ako prichádza o všetko, a bol bezmocný tomu zabrániť.
Přiznám se, že hodnocení této knihy je pro mě velmi těžké. Chápu, proč stále hýbe literárním světem a učitelé na ni chtějí rozbory. Čtenáři by rád viděl víc pohnutek, než jen čirá sobeckost a zloba.
Ta dobová stopa je opravdu silná. Často se mi stávalo, že jsem měla pocit, že tuto situaci jsem už ve filmech viděla. Není to inspirace celého díla, ale ty maličkosti a drobné momenty. To bylo kouzelné.
Na druhou stranu jde o toxického hlavnímu hrdinu a jeho "lásku", která se toči tak nějak stále dokola a nedojdeme žádnému charakterovému vývoji. Také mě mrzel ten konec. Tam jsem vážně měla pocit, že se kniha táhne (posledních tak 150 stránek, což je moc). To mi malinko zkazilo dojem.
Klasika je to právem. Na tu dobu hodně odvážná kniha.
Knihu jsem dlouho odkládala než jsem se pustila do čtení.Ze začátku jsem ji chtěla i odložit,ale potom mě příběh vtáhl do děje a já ji za odpoledne přečetla na jeden zátah.Musím se přiznat,že z ní mám rozpolcené pocity.Na jedné straně smutek a snad i chápu touhu být s milovaným člověkem ,na druhou stranu se mstít někomu,jen proto,že nemohu s oním milovaným být, je hrozné.Přesto jsem ráda,že jsem si knihu přečetla.
Za mě rozhodně nic, co bych chtěla číst znovu. Zpočátku zmatený příběh, který přejde do zdlouhavého vyprávění a přejde v poměrně dobrý konec. Rozhodně to není něco co by se nedalo dočíst, ale znovu se do toho pouštět také nebudu.
Smutný, smutný nikoli romantický příběh o nelehkém osudu jedné malé rodiny. Bouřlivé výšiny, jak se říkalo stavení na samotě, v nehostinných podmínkách, kam bylo možné se dostat jen tak, že jsme prošli křovinami a závějemi, několikrát ztratili cestu abychom ji hned vzápětí nalezli, museli jsme se zbavit očekávání a dojmů a překročit patetičnost romantické lásky, která nám je v souvislosti s tímhle dílem předkládána. Až budeme mít celou anabázi odporné cesty na vrchol za sebou, můžeme se bez okolků pustit do odhalování děsivé minulosti Větrné Hůrky. O chlapci, vyvrhelovi, který spíše než za lásku bojoval za to, aby byl brán jako člověk a nikoli jako prašivý pes. Tenhle vnitřní boj se v něm zabydlel natolik, že postupně začal hnít, až vyhnil v neotřesitelný komplex méněcennosti, který dával na odiv každému, kdo se mu chtěl byť jen na metr přiblížit. Kateřina byla jako oheň a její přítomnost spalovala, spalovala i ji, což uzrálo v tragédii, která navždy změnila tuto rodinu. Kniha je krásná, neotřelá, ani nemluvím o úžasném popisu prostředí, kdy venku zuří ošklivá vánice a u krbu sedí jedno děvče, nečte se, jen apaticky sedí a cosi hledá v plamenech. Dům je kámen a dřevo a vše v něm voní prachem a hnilobou...ale komu by to vadilo, když v okně spatří tu nejkrásnější tvář, která hledá klid.
(SPOILER)
Tuhle knihu mám ráda kvůli všem svým nenaplněným očekáváním. Vlastně jsem zrovna přečetla dvě knihy krátce po sobě, které se vydávaly za něco, co nejsou (v tom dobrém, vědomém smyslu). Tady to byla chorobná obsese až za hrob vyvolaná hrozivým traumatem z dětství, která nám byla podána v přestrojení za romanci.
Vyhnula se mi jakákoliv propagace nebo filmové zpracování, nedejbože aby byla zanesena do našich školních osnov, a tedy jsem k ní přistoupila naprostou náhodou, když jsem si zrovna kupovala něco od Austenové. A přesně to jsem od ní také očekávala... nějaké mírumilovné předmanželské tahanice. Co jsem ovšem už nečekala bylo tolik zkažených a nelíbivých charakterů zasazených do nepříznivého venkovského prostředí, kde se divím, že se všichni rovnou nepovraždili. A jak já jsem si to množství nenávisti užila! Však je nám jako lidstvu mnohem bližší než nepodmíněná láska. Na tom byla ostatně celá knížka stavěna - děje mimo vztahy mezi postavami bylo málo a vše se točilo kolem toho, jak někdo další reagoval na něčí pohnutky (mé oblíbené, ač chápu, že spoustu lidí by to unudilo k smrti). Veškeré motivy skvěle seděly k celkovému charakteru postav, který se autorka nebála líčit ve veškeré své surovosti a já si je oblíbila více než kteréhokoliv hrdinu.
Pokud mě něco překvapilo, byl to konec knížky a já stále přemýšlím, jak se k tomu vlastně postavit. Na jednu stranu si cením jediného možného překvapení, kterého se mi mohlo dočkat - a tedy happy endu, kde si k sobě nový pár našel cestu (aneb věrná kopie toho, jak by to pokračovalo pro staré, kdyby žádný Edgar neexistoval) a posmrtný happy end starého. Na druhou stranu by k celkovému nádechu knihy lépe pasoval podstatně pochmurnější závěr, kde by mladá Katka zůstala uvězněná a nikdo by nebyl šťastný. A nebo kde by zemřeli Heathcliffovou rukou, že.
Emoce. Nejvýstižnější slovo pro tento román. Místy až téměř dívčí knihovna :) Nemůžu, však říct, že by se mi nelíbilo
Uff.
Re-reading po dvaceti letech. Naivní romantický příběh z počátku 19. století. Pro mě vlastně dost utrpení a ujištění, že tenhle žánr pro mě ani "na stará kolena" není.
Hlavní postavy se vyznačují především afektovaností, sobeckostí, ufňukaností a Lintonovic rod i churavostí.
Z úcty ke klasice dávám 3*, nicméně tohle je podle mě jedna z klasických ukázek toho, že by se měly změnit a modernizovat seznamy povinné literatury k maturitě. Tohle není dílo, které dnešní mladou generaci (nebo aspoň její většinu) přivedou k četbě....
Musím přiznat, že jsem byla velice příjemně překvapená. Kdekoliv se podívám, lidé často uvádí, že je kniha chaotická, nudná a nečte se zrovna dobře. No, řekněme, že moje zkušenost je naprosto opačná.
Není sice nejlepší knihou, jakou jsem četla, ale je to jedna z mála titulů v povinné četbě, která se dá přečíst s nadšením. Doporučuji!
Když jsem byl v 1/3 knížky, tak jsem myslel, že ji nikdy nedočtu. Vůbec jsem se nemohl začíst a nebavilo mě to. Pak jsem ji odložil a po 2 týdnech jsem v příběhu pokračoval, postupně jsem se do ni začetl a nakonec se mi docela i líbila. I když je příběh plný nenávisti, každý kdo si tuto knížku přečte, tak musí uznat, že je perfektně napsána.
(SPOILER)
Tak jsme se rozhodl opět si doplnit základní vzdělání. Spíš jsem to bral jako výplň času a neočekával jsem větší zaujetí. A jak jsem se mýlil. Od první chvilky mně děj vtáhl a rozhodně zaujalo i netradiční styl vyprávění - vložení příběhů do vloženého příběhu. Nemohl jsem se odtrhnout a když jsem nemohl číst pořád jsem nad dějem přemýšlel.
Na druhou stranu tu není žádná sympatická postava. "Vypravěč" Lockwood se chová jako kretén a vlastně jako idioti se chovají v příběhu úplně všichni. Snad jen malá Katka je postava se kterou jde sympatizovat, pak vyroste a zblbne jako ostatní.
Poznat kdo je tu hlavní arcilotr taky není nejlehčí. Vše nasvědčuje na Heatcliffa, ale příběh jasně obviní Kateřinu.
V hlavě mi vrtá čí byl mladý Heatcliff vlastně syn. Vzhledem k nenávisti Heatcliffa k Isabelle nechápu jak mohlo dojít ke zplození. A závěrečný zvrat by mohl být k smíchu, ale on je to vlastně happy end.
Knih sama o sobě je poměrně depresivní a ani ten šťastný závěr není šťastný pro všechny.
Utahané, unylé, nudné, bez vášně. Tohle že je častým vzorem filmových či knižních postav ? Je tak často propagována ve světě filmu a knih, že jí říkám klišé kniha. Byla jsem zvědavá, proč je tak oblíbená. Po dočtení stále tápu. Nebo spíše nechápu. Čekala jsem velkou lásku, která dožene člověka k pomstě. Nedočkala jsem se velké lásky. Jen totálně nechutného chování jednoho blázna. Ani na vteřinu jsem nevěřila citům Catherine a Heathcliffa. Vždyť to ani nešlo. Oběma postavám dost slušně hrabalo. I když možná, že kdyby byl příběh popsán z pohledu alespoň jedné z této dvojice, bylo by to lepší. Takhle jsme to měli vždy jen zprostředkovaně ze vzpomínek jiné postavy. Z ostatních postav se nejméně odpudivě chovali jen Nelly a Hareton. A též malá Cathy, i když u ní jsem občas nechápavě vrtěla hlavou. Její láska k otci je na celé knize to nejčistší a nejhezčí. A také jsem jí moc fandila v boji proti Heathcliffovi. Když to tak ale vezmu, hrabalo tam snad všem. Je tedy pravda, že v první třetině mě kniha trochu bavila, a pak ke konci, ale jinak mně způsobila čtecí krizi, a dočetla jsem jí jen z donucení. Knihu mám ve Čtenářské výzvě, tak proto jsem ji nakonec neodložila. Již předmluva mě varovala, že bude problém. Květnatý styl psaní nemám ráda. Za mě osobně velké zklamání. K tomu ještě týrání zvířat, to v knihách vůbec nemám ráda. Za to též velké mínus.
Čtenářská výzva 2022: Téma 12. Kniha s tématem nešťastné lásky.
Teď trochu z jiného soudku, ale vlastně to stále patří k této knize. V knize After: Polibek, kde jsem zvládla 200 stran v podobě e-knihy (víc ani ťuk) je Na Větrné hůrce nejoblíbenější knihou postavy Tess. Teď už chápu, proč je Hardin takový zmetek. Autorka se zřejmě inspirovala touto knihou a zplodila nejvíce toxický vztah v knižním světě- Tess a Hardin. Modlím se za každého čtenáře, který našel zalíbení v sérii After. Nechť v životě nikdy takovou "lásku" nezažije.
Knížka je dobrá, čte se rychle, ale jsou tam trochu obtížné ty stavy jakési horkosti - přijde mi, že tam má pořád někdo horkost a blouzní. A je to trochu drsné no. Není to zkrátka kniha, ke které bych se vracela.
Rozhodla jsem se knihu nehodnotit, protože nemám tušení, kolik hvězdiček bych měla dát. Chce se mi říct, že se mi kniha až tak moc nelíbila ale zároveň ano. Nedává to smysl, já vím.
Mám velmi ráda příběhy zasazeny do 18. století.. starou anglii atd. Ano, kniha je napsána trošku těžším jazykem, než jak je běžný čtenář zvyklý ale i přesto byl příběh čtivý.
Není snad ani jedna postava, která by se mi líbila, všechny mi přišly skoro až nesnesitelné. Hlavním motivem byla láska ale celý příběh byl obestřen velkou nenávistí a krutostí až jsem se občas ztrácela a hledala tu něžnější dějovou linku.
Četla jsem ho jako šestnáctiletá a dodnes mám husí kůži z té hrozné nenávisti. Být byla kniha napsána velmi ctive, už bych ji nevzala do ruky.
Dlouho jsem váhala, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Tři nakonec proto, že celý příběh byl vyprávěn, jak už bylo zmíněno v jiných komentářích, jednou postavou. Možná by charaktery jednotlivých postav vynikly více, kdyby si tento způsob psaní autorka nezvolila.
Jinak jde o příběh plný násilí, neutěšených rodinných vztahů, nenávisti a jen trochu o romanci - téměř všechny milostné vztahy mi přišly spíš toxické než romantické. Je obtížné sympatizovat s některou z postav, téměř všechny jsou vylíčeny se svými ctnostmi i nectnostmi. Na druhou stranu to vše pomáhá dotvářet ponurou atmosféru nehostinného prostředí, v němž se příběh odehrává.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Chápu téma nešťastné lásky, ale tyvado jak se k sobě ti lidi chovali, to byl teda mazec :) knížka se mi moc nelíbila, protože to chování postav mě dost iritovalo a neumožnilo mi to nějaký lepší dojem.