Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Do usedlosti Větrná hůrka přivede otec Hindleyho a Kateřiny malého cikánského chlapce. Dají mu jméno Heathcliff. Hindley k němu od počátku cítí nenávist, která po smrti otce přeroste v ponižování a týrání. Heathcliff to kvůli lásce ke Kateřině snáší, jenže ta, přestože ho také miluje, se nakonec vdá za někoho jiného. Od tohoto okamžiku žije Heathcliff jen pomstou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , AlpressOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář

Četla jsem verzi z r. 1978. K téhle knížce jsem si udělala ve svém čtenářském deníku tuhle poznámku: Příběh je jedním velkým přehledem toho nejubožejšího v lidech – postavy jsou vzteklé, hysterické, kruté, bezcitné, pesimistické, plné pomsty a odporu. Číst to bylo utrpení. Takže tak. Můj názor nezlepšilo ani filmové zpracování. Tuhle knihu fakt nemusím.


Díky čtenářské výzvě jsem se dozvěděla, že Charlotte Brönte autorka Jany Eyrové ( můj oblíbený román v době puberty) měla také sestru. Tento román mě mile překvapil. Podle obálky jsem si myslela, že se bude jednat o romantický román. Převrat v psychologický román jsem opravdu nečekala. Přečetla jsem jedním dechem.


Obal to má jako červená knihovna, ale jestli je to červená knihovna, pak je to ta nejspíše nejvíce syrová a nejdepresivnější, jaká kdy vznikla -- plná rozdílů mezi slabými a silnými, plná nemocí a smrti. Heatcliff je zajímavou postavou, která uvízne v paměti. Je tragickou postavou hříšníka, který nikdy nepřijde k nápravě. Kdyby své snažení orientoval na konání čehokoliv, co by mělo nějaký kladný výsledek pro ostatní, mohl by najít smysl života. On místo toho raději vše ničil kvůli toho, že mu bylo v životě neustále jen křivděno s vidinou toho, že to tímto všem okolo vrací.
Na druhou stranu, co je na Heathcliffovi sympatické a svým způsobem obdivuhodné, i přes všechny jeho negativní vlastnosti (a že jich je), je jeho mimořádná oddanost ke Kateřině, která poté bohužel přeroste až v chorobnou, destruktivní posedlost, díky které se zničí stejně jako předtím Kateřina.
Zajímavá postava je taky hospodyně Nelly, která je vlastně jediným člověkem, který do příběhu plného silných destruktivních lidí a dobráckých slabochů, vnáší zdravý selský rozum (snad ještě z vypravěčem Lockwoodem).
Asi jediné, co mě na příběhu mrzelo, je, že postava vypravěče Lockwooda je strašně strohá, moc jsme se o něm nedozvěděli, až na to, že to byl osamělý měšťák. Na to, že to byl vypravěč, je tohle strašně málo. A sic jsem se dočkal jeho očekávaného krátkého, ale pro dějovou linku hodně podstatného zásahu do děje, doufal jsem z jeho strany v něco ještě více.


Naprosto skvělá a čtivá kniha plná tragédie. Jinak některé ty komentáře naprosto chápu, protože já mám doma ty knihy dvě. Jedno vydání z roku 2011 a tam jsem se nedostala ani přes první stránku. Opravdu příšerný překlad. Jenže teď se mi dostlala do ruky nová z nakladatelství Leda s novým překladem a ta kniha se četla naprosto sama. Tu knihu jsem dala na dvakrát a naprosto mě vtáhla a pohltila. Takže co můžu doporučit, tak dobře vybírat ohledně překladu.


Začátek slibný, prostředek zamotaná nuda, konec jen nuda. Nechápu, proč to muselo být tak překombinované a už vůbec nechápu oblibu této knihy. Ale tak proti gustu..


Kupodivu mne kniha příjemně překvapila. Dokonce i hl. hrdina Heatcliff mi byl, i přes svou nenávist, simpatický. Kniha mě rozesmála, rozesmutnila i dojala v některých částech. Takže já doporučuji.


Člověk by se na tento román měl dívat optikou roku 1847, nikoliv tou roku 2018. Pak by zřejmě lépe pochopil, proč je románem tak významným nebo by aspoň nevynášel soudy o "příšerném stylu, příběhu o ničem, přílišném umírání, fňukání hrdinů, naivitě ženských postav" a tak dále.
Nejde o romantickou love story, která vás znudí svou předvídatelností, zřejmě proto se čtení může zdát náročnější a jednání postav nepochopitelnější.
Ač se jedná o veskrze temné čtení plné hrubostí, emočního vypětí, pomstychtivosti, zla, hádek, pláče a divokosti, které silně koresponduje s koloritem anglických vřesovišť a slatin, román ve mě zanechává hluboký dojem.
Obdiv Emily Brontëové, která jako žena (ač pod pseudonymem) v tehdejší době byla schopna dát takové dílo dohromady a zpřístupnit ho světu.


- ,,Nesmíš v nikom vidět nepřítele, dokud se ti to neprokáže."
Krásné poukázání na to, jakou zlost lze v člověku probudit již v útlém věku, když mu není dávána téměř žádná láska a on nezná nic víc, než jen zlost. Heathcliff zasvětil celý svůj život pomstě. Pomstě na lidech, kteří mu ze života udělali peklo. Pomstě na těch, kteří svým chováním změnili nepoznanou duši člověka na monstrum. Nadsázka chování hlavních postav, tyranie, pochmurná atmosféra, Na větrné hůrce.

K četbě mě přivedla proslulost tohoto díla patřícího v dnešní době ke klasice a také vysoké hodnocení čtenářů, od kterého jsem si slibovala úžasný literární zážitek. Žádná radost se u mě však nedostavila. Kniha mi co do obsahu přišla opravdu špatná. Vyjma pana Lockwooda je chování všech aktérů mimořádně pitomé (omlouvám se za ten výraz, ale bohužel je dle mého názoru nejpříhodnější). Čtenář je vystaven celému potoku slz, které nemají žádné kloudné opodstatnění, dále musí čelit zvýšené nemocnosti a úmrtnosti hlavních postav a odbýt si i nějaký ten překotný sňatek, přičemž o všem je zpraven místní drbnou Nelly Deanovou, která má být asi vzorem ctnosti a majitelkou patentu na rozum. Co dodat, čteno se sebezapřením a bohudíky dočteno.


Nevím, kde přesně nastal problém, ale z této knihy jsem velmi rozpačitá. Poprvé jsem Větrnou hůrku četla ve svých cca 16-17 letech a byla jsem z knihy nadšená, moc mne tehdy bavila a já si ji moc užila. Pak jsem si knihu chtěla přečíst podruhé, po cca desetiletém odstupu, a já to vůbec nebyla schopna dočíst. Vadilo mi především chování hlavní hrdinky, která mi najednou začala připadat jako takový rozmazlený fracek, který neví, co chce, a jehož jedinou zálibou je ubližovat druhým lidem. A já to dost těžko snášela, to se fakt nedalo. :-D


Opravdu drsný příběh z drsného kraje vřesovišť. Obdivuji autorku, mladou viktoriánskou dívku, že stvořila takový propracovaný román. Chvílemi to bylo až brutální a psychopatické, ale dobře vystižené povahy hrdinů, někteří příliš dominantní, nebo příliš měkcí a jedna osoba, vypravěčka, si podivuhodně zachovávala nadhled. Hlavní hrdina Heathcliff byl opravdu psychopat manipulátor inteligentní a brutální, snad takoví nežijí mezi námi. Dobrý psychothriler.


Je fajn jednou za čas sáhnout po klasice...a kdy jindy, než na podzim a s blížící se zimou; to pak má kniha s podobnout tematikou a prostředím, kde se děj odehrává, větší šťávu:-)
Příběh mě bavil, i když doteď jsem Heathcliffovi a jeho pohnutkám úplně neporozuměla.
Četla jsem v překladu ze 60. let, knihu jsem koupila v antikvariátu, doporučuju pro kompletní zážitek z klasického románu:-)


Kniha plná nekompromisní vášně jdoucí daleko za hranice zdravého rozumu, touze po pomstě, která překračuje generaci, ve které k bezpráví došlo. Charaktery postav nejsou nijak lichotivé, ale ne nereálné. S výjimkou Haretona si nešlo nikoho oblíbit, snad ještě s výhradami Nelly Deanovou. Ostatní ženské postavy jsou vesměs namyšlené fifleny (tady nám EB neudělala dobrou službu ). Heathcliff by měl být ztělesněný ďábel, ale i on má lidský rozměr. Nepolidšťuje ho vztah ke Catherine - ten je natolik iracionální, že se zdá být spíš vztahem fanatika ke své smyšlené modle, ale láska k Haretonovi, kterého nakonec nedokáže zlikvidovat, i když je synem jeho nepřítele.
Překvapilo mě místy až naturalisty tvrdé líčení života na anglickém venkově 19. století a fakt, že všichni umírají ve (z mého pohledu) velmi mladém věku – musím si ještě zjistit, nakolik to odpovídá dobové realitě.


Upřímně jsem byla ráda, když jsem dočetla...a že jsem vůbec dočetla. Kniha mě vůbec nezaujala. Čekala jsem alespoň nějaký zajímavý konec...a nic...prostě nic...
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta bažiny, mokřady, močály, blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
1944 | ![]() |
1944 | ![]() |
Úžasné čtení! Tajemné, pochmurné, dokonale čtivé. Ten Emilyn styl psaní je pastva pro oči! Hltala jsem každé slovo. Krása! A konec úplná třešnička na dortu. Moc doporučuju.