Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331730/bmid_na-vetrne-hurce-8dX-331730.png
4
4737
4737
Do usedlosti Větrná hůrka přivede otec Hindleyho a Kateřiny malého cikánského chlapce. Dají mu jméno Heathcliff. Hindley k němu od počátku cítí nenávist, která po smrti otce přeroste v ponižování a týrání. Heathcliff to kvůli lásce ke Kateřině snáší, jenže ta, přestože ho také miluje, se nakonec vdá za někoho jiného. Od tohoto okamžiku žije Heathcliff jen pomstou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Alpress
Originální název:
Wuthering Heights , 1847
více info...
Přidat komentář
Tak tomuto ja hovorím romantika. Toľko bolesti, vášne a surovosti som zatiaľ inde nenašla. Ničivá láska Catherine a Heathcliffa, ktorá trvá aj po smrti ma fascinuje doteraz. Vzrušujúce!
Zajímavá kniha, která určitě stojí za přečtení. Podle mě, se prostě jednalo o rodinu s dědičností psychických chorob, protože si to jinak nedovedu vysvětlit. Zejména starou Kateřinu a Heatcliffa, který bohužel vyrůstal v prostředí ve kterém vyrůstal, ikdyž ani tím se nedá omluvit jeho pomstychtivost. Stará Katka sobecký cvok, stejně tak syn Heatcliffa. Nejhorší ze všech osob mi však připadal starý Josef. Opravdu jsem se divila, že ho žádný z vystřídaných pánu nevykopl.
A ještě připomínka...sice jsem knihu četla jako ebook, ale viděla jsem přebal zde...To si vydavatel dělá srandu? Toto na klasice?
Strašně dlouho jsem se knížku chystala přečíst. Očekávala jsem od ní něco víc.. No, spíš jsem nečekala něco takhle krutého. Představovala jsem si naivní román něco jako u Austen. Opak byl pravdou. V některých situacích mi přišlo, že už to bylo fakt moc a zlost pana H. přesahovala všechny meze. Každopádně je to klasika a každý by si ji měl přečíst :)
Dlouho jsem se na tuhle knížku nemohla dostat až jsem na ní narazila v knihovně a říkám si, proč ne teď:-)
Musím říct, že je to hodně rozdíl od třeba Jane Austenové, řeší se tu láska, nenávist, lidské chyby. Nevím, jestli za to, co se stalo s panem H. je jen jeho problém, nebo za to může i Kateřina. Každopádně ta nenávist a pomsta mě úplně nedojala. Navíc to nadpřirozeno na začátku a ke konci, nevím, jestli se tam hodí. V konečném součtu nicméně hodnotím kladně.
Poetický název, znepokojující čtení. Hlavní postavy se k sobě chovají tak zvláštně a přestože se milují tak zle, že jsem kolikrát netušila, co si o tom myslet. Rozhodně to není dívčí románek, ale přes všechnu nehostinnost kraje, nejednou jsem zatoužila zajet se podívat na nějaké to vřesoviště. Ke čtení doporučuji pouštět stejnojmennou (Wuthering heights) píseň od Kate Bush.
Dobre, podlehla jsem. Taky jsem cekala(a trochu se i desila) par set stran krajecek typu Austenova. Jak se zda, ne vzdy potrebuju citit sympatie k hrdinum.
Tohleto obludarium, je prehlidkou vice ci mene posahanych osob, obyvajici predevsim Vetrnou hurku.
Sledování tri generaci, prostrednictvym vypraveni zestarle sluzebne, je naprosto neidealizovane. Jako bych byla nezucastneny pozorovatel, fascinovany serednosti nejakeho druhu vady. Je desive, co s clovekem dokaze udelat laska a kam az ho muze zahnat strach a bolest.
Prvnich par stran jsem se nahlas smala, zdalo se mi, ze jsem zactena do kvalitniho cerneho humoru. Ten účelné vyuzity umyslny cynismus se mi prece nezdal? kazdopadne
I pres bujnou fantazii, bych nedokazala vytvorit odpudivejsi postavu nez je Linton Heathcliff, sobectejsi nanu nez Katerinu starsi, a zabavnejsiho spolecnika nez je Josef:-)
Vrele doporucuji, vyjimecne dilo.
Jak jsou očekávání ošemetná. Zde jsem čekala něco ve stylu Pýchy a předsudku, nadčasové, roztomilé, vtipné čtení. Dostala jsem temné, nenávistné vyprávění o zmařených životech několika lidí. Ani Heathcliffa, antihrdinu, jsem si neoblíbila, ačkoliv většinou mne takové typy postav baví, nicméně v něm jsem nic moc dobrého k sympatizování nenašla. Líbil se mi způsob vyprávění (i když jsem si postupně říkala, že je náhoda, že chůva Nelly byla naprosto u všeho), ale občas mě z celé té nenávisti a zlých dialogů přešla chuť ke čtení. Styl a jazyk krásný, ale tolik zloby na jednu knihu až moc, i když konec to trošku vylepšil.
Na Větrné hůrce - tak to je známá klasika. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, i když dříve jsem viděla film, ale to už je mnoho let, takže jsem měla zážitek především z knihy než z televize, za což jsem vděčná. Příběh, postavy a vývoj - bylo to kruté, nespravedlivé. K dospělému Heatcliffovi, někdy mě tím chováním lezl na nervy, byl až příliš zlý a nenávistný. Choval se příšerně. Ano, on sám byl vychovaný hůř než samotný dobytek, ale proč byl ještě horší? Tvrdá kniha a silný příběh. V každém musí něco zanechat. Doporučuji ji.
Po pravdě řečeno lehké (no, možná větší) zklamání. Postavy všechny nesympatické, ještě ta vypravěčka Nelly Dean, hospodyně, byla docela v pohodě, ale jinak nic moc. Zaměřila bych se spíš na Haretona a tu Katku Lintonovic než ty praštěnce a pomatence Heatcliffa a Kateřinu. Tam nebyl jediný důvod, abych je měla ráda, vlastně mě jejich příběh vůbec nezaujal, takže pro mě o ničem. Edgar Linton děsný sraboch a ten dědek Josef, toho bych vůbec nestrpěla. Čekala jsem nějakou pěknou milou lovestory ala Pýcha a předsudek a dostala jsem bláznovinu o lidech, co mě nezajímají. Navíc ten, co to vyprávěl taky zčásti (pán Lockwood:)), byl taky nesympatický trouba.
Nevím víc, co bych na to řekla. Nic moc. I když možná… je to originální. Takovýhle vztahy snad ještě nikde nebyly a charaktery také ne. Číst znovu to nikdy nebudu, doporučovat také na a ani nechci vidět film.
Kniha mám hodně ráda, je to působivý příběh i zápletky. Stojí za přečtení, a ne jen jednou ! :)b
Úchvatná klasika, přečteno již dvakrát. Heathcliffa miluji i nenávidím zároveň, ale potkat bych ho nechtěla!
Kniha pro mě nebyla úplnou neznámou, trochu jsem tušila, jaký příběh to bude. Nicméně mě až zarazilo vyloženě nedospělé chování všech "hlavních" postav, tolik negace a deprese a za celou knihu jsem bohužel nenašla postavu, kterou bych si oblíbila. Takže ano dočetla jsem až do konce, ale určitě nebudu mít potřebu se k ní vracet.
Určitou představu jsem o knize také měla, než sem se pustila do čtení. Neměla jsem ji zařazenou mezi povinnou četbu na stření škole, tak sem si k ní našla cetu až teď. Opravdu bravurní dílo. Deprese na mě nepadala, ale také jsem si někdy povzdechla, jak je toto možné, že takové jednání někomu může v takové míře projít, že to tolik lidí kolem dovolí. Pro mě nejodpornější postavou byl nerudný dědek Josef, ostatní mi nepřišli nějak zlí, jen opravdu neš´tastní. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si starý pán nepřivezl domů Heathcliffa nebo se k němu ostatní chovali jinak.
Vyprávění této knihy se mi líbilo. Příběh nebyl příliš spletitý a neměl tisíce odboček jako to bývá u jiných. Jazyk byl pro mě dobře srozumitelný. Vřete doporučuji
Kniha není o nenávisti ani o zášti, to rozhodně ne. Pokud si to myslíte, nahlížíte na ni špatně, nebo aspoň jinak než já. Pro mě je ta kniha o lásce, dokonce o veliké lásce, která je jen nenaplněna a opovrhována. Žádná postava v knize nemá srdce z kamene a rozhodně ukazuje špatné i dobré stránky lidského nitra. Jednoduše je to jedna z knih, které se vám dostanou "pod kůži" a probudí ve vás city, jakkékoliv. Za toto vděčím autorce velké díky, protože snad u žádné jiné knihy, jsem nepociťovala právě toto. Pocit hřejivosti, úzkosti,štěští a ztráty, smutku. No prostě je to hotová hostinu všelijakých pocitů. Postavy je možná těžké mít rád, ale já si našla ke všem nějakou cestu. Nejvíce sem si oblíbila Heathcliffa, i když je tomu těžké uvěřit.
Proto knihu řadím mezi mé toptoptop a nedám na ni dopustit.
Toto je jen můj skromný názor na knihu:))
Příběh mě moc neuchvátil. Značně propletený rodokmen postav a jejich prapodivné chování.....prostě nic pro mě.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Ne nadarmo kniha nese jméno usedlosti, nehostinného a drsného místa, nejvyššího v krajině, k němuž se váží hlavní události příběhu, neboť je to právě prostředí – ať už podnebí či lidé –, které zde rozhodující měrou utváří povahy a činy jeho obyvatelů. Román vlastně představuje šlechtitelský pokus, v němž tvrdé poryvy vichru roztodivnými způsoby ohýbají kdysi rovné mladé stromy. Tímto stěžejním motivem mi kniha mimochodem připomíná nedávno rozečtené Hugovy Ubožáky, avšak nenachází se zde jejich schematičnost a moralizující srdceryvnost, které mi zabránily překlenout i jejich úvod; naopak je psána mnohem přirozenějším a živoucnějším způsobem.
Zároveň však místopis, včetně víceznačného názvu knihy, evokuje odlišnosti mezi dvěma lidskými typy: na jedné straně kultivovanými, citlivými a křehkými, kteří přes veškerou moudrost a dobré úmysly v rozhodujících okamžicích nedokáží prosadit svou a zabránit tak zlu; na druhé straně pak samorostlými, silnými a obhroublými, ve vleku jejichž sobeckých záměrů se ti prví ocitají. Jakkoli mohou sympatie čtenáře patřit převážně těm dobrým lidem, nelze přehlédnout, že mocnost života a schopnost činů prodlévá u těch druhých a že právě Heathcliff a Katka, dva nejnezvedenější hrdinové knihy, jsou jako jediní schopni silné a obětavé lásky, jež před ničím neuhne a přesáhne i hranice pozemského života. Jejich poslední rozmluva je vpravdě jímavá.
Prokreslenost postav a složitých vztahů mezi nimi je patrně hlavní předností knihy, jež kromě toho sálá vášní a je mimořádně napínavá, byť ono vyvolávání napětí chvílemi hraničí se sadismem: např. již v úvodu knihy čtenář nahlédne jejího neblahého konce, a pak už jen čeká, nakolik trýznivým způsobem k němu dospěje. Snad jen mi připadlo, že některé postavy se v tomto drásavém divadlu krutosti tu a tam v zájmu vyprávění pohybují po poněkud nepřirozeně vystavěných kolejích a působí při tom trochu jako karikatury.