Na Větrné hůrce přehled

předevčírem

Emily Brontëová, mladší a neméně talentovaná sestra Charlotte Brontëové, za svůj krátký život stihla napsat pouze jeden román, který se však zařadil mezi nejznámější díla klasické anglické literatury. Ponurá atmosféra větrných severoanglických blat a vřesovišť, fascinující a bolestná výprava do hlubokých temnot lidské duše, přehlídka těch nejhorších lidských vlastností a (sebe)destruktivních tendencí.. Tragický příběh lásky až za hrob, která dokázala překonat i smrt.

01.03.2025

Tragicky příběh o tom, jak do mrtě zkazíte život svůj i svých blízkých, pokud žijete na místě, kde ženy a nemajetní mají zhruba tak práva zvířat, a zároveň se rozhodnete nevzít si někoho, kdo si na vás činí nárok z důvodu silného vnitřního vzájemného pouta, tzv. lásky, a jeho pocit neštěstí a zhrzení se projeví jako vůle po pomstě. Dílo je zaslouženě slavné. Charaktery v něm nejsou banální, a přesto mají vnitřní uvěřitelnost. To se týká i ústředního vztahu. Kdo by vlastně nechtěl mít tak blízkou duši, že je s ní ta vaše úplně prostoupená, přičemž zároveň vám ta druhá bytost připadá přitažlivá? To je sen. A v tomhle případě noční můra, protože symbióza naplněná spoustou společných zážitků a souznění se kvůli sociální nerovnosti násilně roztrhla. Někdo by měl napsat verzi, v níž se Katka s Heathcliffem vezmou.

"Největší muka mého života byla muka,
kterými trpěl Heathcliff, znala jsem je a prožívala je s ním od malička. Podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já. Kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizotu, neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas jí zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy... Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff, Nelly! Stále, stále je v duchu se mnou. Ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím, ale protože sama moje bytost je on."