Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331730/bmid_na-vetrne-hurce-8dX-331730.png
4
4843
4843
Do usedlosti Větrná hůrka přivede otec Hindleyho a Kateřiny malého cikánského chlapce. Dají mu jméno Heathcliff. Hindley k němu od počátku cítí nenávist, která po smrti otce přeroste v ponižování a týrání. Heathcliff to kvůli lásce ke Kateřině snáší, jenže ta, přestože ho také miluje, se nakonec vdá za někoho jiného. Od tohoto okamžiku žije Heathcliff jen pomstou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Alpress
Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo opravdové utrpení. V rámci knižní výzvy jsem se pustil do této klasiky a nemohl jsem být více zklamaný. Celkový příběh nebyl až tak špatný, ale ta psychologie postav? Hrůzostrašný. Jestli tohle byl průřez myšlením lidí v 18. století, tak to potěš koště. Ta šílená nenávist, ty hloupý postavy, měl jsem problém knihu dočíst. Všechny postavy jsem nesnášel a opravdu všechny, krom Nelly, tu jsem nesnášel nejmíň, ale i tak. Celkové rozuzlení bylo zvláštní, konec knihy mi přišel na tu hrůzu, kterou jsem protrpěl docela fajn, ale odradilo mě to od čtení dalších klasik, minimálně na nějakou dobu.
Kniha plná emocí - lásky, vášně, zrady, bolesti i štěstí, nenávisti a touhy po pomstě. Autorce se podařila vystihnout psychologie postav, jejich charakter, rodinné vztahy a sugestivně líčí prostředí NA VĚTRNÉ HŮRCE, kde opět zdůrazňuje city, které převládají nad rozumem. Celý příběh je zasazený do staré Anglie. Z knihy dýchá pocit tajemna, ponurá atmosféra vřesoviště a drsná příroda s nepříznivým počasím podtrhuje drsné charaktery tamějších obyvatel. Smutný příběh, který stojí za přečtení.
Lze pochopit, že lidé bez mobilů, internetu a dalších výdobytků moderní civilizace žili výrazně jinak. Pokud si toto uvědomíme, můžeme lépe chápat zjitřené emoce a vášně jednotlivých postav románu. Z našeho současného pohledu se ale celé dílo může jevit trochu jednotvárně a skoro nudně. Přesto mu nelze upřít literární kvalitu.
Jestliže lidé v Anglii a na vřesovištích takhle opravdu žili,tak je upřímně lituji. Celodenní nicnedělání, dohadování, kdo koho miluje, popíjení čaje, neuvěřitelně nudný život. Ani se nedivím, že se k sobě tak chovali. Po knize jsem sáhla úplně náhodou,potřebovala jsem ji do výzvy. Četla jsem ji snad už potřetí a určitě naposled.
Táto kniha patrí medzi "must read" svetovej literatúry a čítala som ju druhýkrát. Pravda je taká, že sa naozaj snažím mať rada túto knihu, ale naozaj je v nej veľmi veľa nenávisti. Celý čas čo som ju čítala som sa snažila prísť na to, kde sa stala chyba a čo bola spúšť celého toho zla a prečo bola hnacím motorom toľkých postáv. Obdivujem Emily že niečo také vôbec vytvorila, diela jej sestier boli úplne odlišné. Inak som si počas čítania musela googliť rodokmeň pretože potom som sa už v tom množstve postáv strácala.
Nebavila. Hlavně začátek byl docela chaotický, někdy ve druhé polovině začala kniha jakž takž dávat smysl, konec ušel.
Nejsem očividně "cílová skupina"...
V knize je strašně moc vášní a emocí, které jsou přímo zlověstné až strašidelné. Ale přesto je to jedna z mých nejoblíbenějších knih a film s Timothy Daltonem můžu vidět opakovaně.
Mě tedy tato kniha nenadchla. Té nenávisti je v ní až příliš. Všechny postavy se chovají nesnesitelně, hloupě,až absurdně. Navíc je to tak rozvláčně napsané, že jsem měla co dělat, abych to vůbec dočetla.
Tak tohle byl mazec! Vůbec jsem nečekala takovou emocionální jízdu. Emily palec nahoru!!
(SPOILER) Měla jsem problém najít postavu, kterou bych si oblíbila a kvůli které by se mi kniha dobře četla. Ač Heathcliff je zajímavě napsán, tak jsem v jeho postavě nenašla to tajemné kouzlo antihrdiny. Konec příběhu sice pěkný a dá se říct, že šťastný, ale změna chování Cathy a Haretona mi připadala moc rychlá a zasloužila by si být rozepsaná na více stránek.
Abych byla upřímná, mé pocity z této knihy jsou dost smíšené. Je temná a přestože uznávám, že i poměrně originální, po většinu času jsem byla dost zmatená. Mým hlavním problémem bylo vyprávění, které skáče v čase a taky mezi jednotlivými vypravěči.
Velice mě však zaujala charakteristika Heathcliffa, který byl velmi komplexní postavou schopnou jak krutých věcí, tak i laskavých. Svět ho udělal takovým, jakým byl a pokud jsem si něco na této knize oblíbila (a že toho není moc), byla to právě jeho postava. Zajímavý antihrdina, se kterým dovedete sympatizovat i jej nesnášet.
Jsem ráda, že jsem se k titulu dostala, ale nejsem si jistá, zda se k němu někdy vrátím. Nebylo to lehké čtení a přestože jsem ráda, že si knihu můžu odškrtnout ze svého TBR seznamu, nezanechala ve mně nějaký hlubší dojem.
Tohle byla pecka. Trošku těžký začátek, ale jak začne vyprávění je to už velká jízda.
Nádherný popis postav. Cítil jsem nenávist skrz naskrt, stejně tak utrpení. Atmosféra ponurého vřesoviště ještě vše dokresuje.
Tento příběh miluji... možná, kdybych nejprve četla knihu a až poté viděla film, dala bych více hvězd... takto bohužel...
Knihu jsem četla na gymplu a pamatuju si, že se mi líbila, jakožto jedna z mála z kánonu. Teď jsem po pár letech knihu četla znovu a v originále a teda musela jsem se nutit jí přelouskat. S angličtinou nemám vůbec problém, ale tohle bylo teda náročný. Autorka, vzhledem k tomu v jakým roce to bylo napsané, používala starý jazyk, na který nejsem zvyklá. Bylo těžký pro mě se tím pádem orientovat v příběhu, postavách, atd. Dokonce jsem si musela na youtube najít shrnutí, jinak bych skoro vůbec nevěděla o co jde, protože jsem si to nepamatovala od minula.
Jeden z nejtemnějších a nejsmutnějších příběhů, které jsem kdy četla. Tolik vášně a emocí, lásky a bolesti. Neuvěřitelné odhodlání a vytrvalost. Pomsta a naprostá destrukce. Navzdory závěru (nebo snad i pro něj...?) je mi z téhle knihy pořád hodně smutno.
Bylo to strašné? Ano.
Byl to nejsilnější příběh o největší lásce všech dob? Rozhodně.
Překonala v mých očích Větrnou hůrku jiná kniha? Žádná. Nikdy.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, miluju tu ponurost, větrná vřesoviště i celkovou atmosféru, byť hrdinové jsou hrozně nešťastní a plní nenávisti i smutku. Emoce pracují naplno.
Kniha nemá vůbec žádnou atmosféru. Děj mohl být zasazen kamkoliv jinam, těch pár vět k prostředí uprostřed slatin, nijak nenabudí specifické pocity. No děj! Dvě příbuzenské větve které od sebe jsou docela vzdálené, nežijí ničím jiným než žabomyšími spory a nenávistí. Reálně by se mohly zabývat spoustou jiných věcí, jenomže postavy mají choré vystupování bez závažných příčin. Samo vyprávění ve vyprávění je nešt'astně nastavené. Nepochopila jsem, proč autorka nepoužila normální popisný styl, snad jen že chtěla zakrýt svůj bídný literární talent. Takže knihou provází nejprve návštěvník oněch míst, kterému posléze vypráví příběh dlouholetá hospodyně. Je absurdní se do děje vžít, jestliže uvážíme roli této dámy v domě a její nadpřirozený a detailní přehled úplně o všem. Nesmyslný je rovněž popis postav. Uzavřenost, zloba, záludnost hlavního zloducha, rozplývá se v okamžicích jeho citových proklamací předvádějících naopak hysterii. Celkový dojem z knihy je špatný, jde o přeceňovaný brak. Koho baví hodiny plochého vypravování o domě, v němž se jí jen ovesná kaše, tomu přeji dobrou chut'.Jednu hvězdu dávám sobě za dočtení.
Na Větrné hůrce je rozhodně dílo, které dalo mým emocím zabrat. Nemohu říct, že jsem si užívala číst o zvrácených postavách a jejich plánech, ale rozhodně mě to fascinovalo, ačkoliv mi z toho bylo úzko a smutno. Ne každý autor si takhle dokáže pohrát s vašimi emocemi a Emily se to povedlo. Ten konec mi tam moc neseděl. Měla jsem celou dobu pocit, že kniha směřovala úplně k něčemu jinému, ačkoliv s jistotou nemůžu říct k čemu. Zakončení bylo moc vyumělkované, moc dobré. Nic, co by ve mně způsobil stejný příval pocitů jako ty stránky předtím.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Uff .. Jakožto milovník žánru YA a fantasy, toto pro mne nebylo. Nevadí mi knihy jako Pýcha a předsudek, Moje vina, After atd. Na tuto knihu jsem se velice těšila. Vždy jsem si ji chtěla přečíst, ale nikdy se k tomu nedostala. Až nyní, díky čtenářské výzvě. Příběh sám o sobě je vskutku pěkný. Velice se mi líbilo, jak spisovatelka pojala popis postav i míst. Vyobrazení povah hlavních postav bylo tak skvěle popsané, že člověk mohl cítit tu nenávist, lásku i strach. Co mě upřímně docela vadilo, jak byla kniha pojata. Jakožto vypravování staré paní Nelly, se mi občas pletl dej, kdy jsem musela přemýšlet, zda je to stále v minulosti, nebo přítomnosti. Celkově bych knihu hodnotila kladně, ačkoliv to není jedna z těch, které bych si ráda přečetla znovu.