Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Zajímá vás, kam až může dojít posedlost po druhém? Co je to pomsta až za hrob? A jak se může tvrdá výchova odrazit v charakteru člověka? Pak si knihu přečtěte. Jen ale mějte na paměti, že postavy se řídí pravidly pro morálku 19. století. Dnešní muž nebo žena by jednali a nenechali událostem až takový spád, zvlášť, když bylo očividné kam vše spěje. Nebo, že by ne? To je právě na tomto románu tak fascinující. A hned u několika postav, které se v něm objevují. Za sebe přičítám několik bodů i tomu pro někoho zvláštnímu konci. Kdyby ten v knize nebyl, zůstal by čtenář tím množstvím zla úplně ohromen. A možná právě i kvůli tomu konci se dá pořád ještě říci, že by tenhle příběh patří k velkým milostným příběhům v dějinách literatury. Jinak za mě spíš 3,5, než 4 hvězdičky. Jsem ráda, že jsem knihu nakonec, a přes všechny těžkosti i chuť skončit, dočetla, znovu se k ní vracet ale nebudu.
Mno, co k tomu napsat? Romantiku jsem tam našla až na posledních stránkách, takže romantický příběh to určitě není. Osoby jsou šílené až zrůdné, Heathclifa bych pověsila za koule do průvanu, to byl neskutečný matcho. Ač se říká, přej, bude ti přáno, ale opravdu jsem čekala, že na konci s Heathclifem někdo zatočí, bohužel se tak nestalo a ještě ten mizera snad došel klidu. Jdu se kouknout na film, jsem zvědavá jak bude podaný :)
No tak film už mám za sebou. Kdo koukne na film a nepřečte knihu, tak vůbec nebude vědět o čem je Na Větrné hůrce. Film je tak polovina knihy a vůbec nevystihuje to, o čem celá kniha je. Prostě taková nemastná neslaná slátanina.
Nemůžu říct, že by děj knihy nebyl zajímavý, byl a to dost. Celá myšlenka propletených osudů a historie rodin by si zasloužila trochu záživnější a lepší zpracování. Ke čtení jsem se musela doslova nutit. Nebyla to nejhorší kniha, ale k těm nejlepším má pořád ještě dost daleko.
Kniha je skvěle napsaná a zaslouží si obdiv, ale už ji nikdy nebudu číst znova a možná kdybych věděla, že je to dvou posedlých lidech, nejspíš bych ji ani nečetla. Není to můj šálek kávy jak se říká.
Nejprve jsem se nemohla začíst..ale pak to přišlo a já se nemohla odtrhnout! :) Je to úplně něco jiného oproti těm sladkejm dojákům..kterých je okolo nás v poslední době čím dál víc :) Krásná kniha..kterou rozhodně doporučuji! :)
Příběh se mi moc líbil, ale kdybych ji nečetla o Vánocích, tak ji asi ani nedočtu. Chtělo to hodně soustředěnosti a času.
K dočtení jsem se musela hodně přemáhat. Nějak jsem od začátku nedokázala uchopit hlavní dějovou linku, postavy mi splývaly. Sice se jedná o klasiku, ale od té primárně očekávám nějaké nadčasové "poselství", které se tady nedostavilo. Možná jsem jen špatně četla.
Ať je toto dílo velebeno jako nejlepší a největší klasika ze všech klasik, já mohu říci, že to bylo to nejhorší, co jsem četla.
Původně jsem očekávala naivní romantiku, jako tomu bylo například u Austenové. Tato kniha byla ale rozhodně jiná Celkové vyobrazení toho, jak chladnokrevný člověk může být a toho, jak daleko je schopný kvůli pomstě zajít mě uchvátil.
Ačkoliv byla Hethcliffova láska vůči Kateřině jistě silná, dala se spíše než k lásce přirovnat k posedlosti....
Po přečtení knih jako je Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek jsem se nad knihou nechtěla pozastavovat, ale poté se mi nějak dostala do ruky a já si řekla proč to nezkusit. Ještě, že jsem to udělala! Je úžasné jak dokázala Bronteová vykreslit osobnosti v příběhu tak živě. Byly chvíle, kdy jsem byla chováním postav tak zničená, že jsem chtěla s knihou přestat, zvědavost nakonec stejně zvítězila. Můžu ji doporučit každému, kdo má rád klasiku a přitom mu není po chuti příliš romantiky..
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám, jinak bych si ji asi nepřečetla. Nicméně mám z ní smíšené pocity. Nemůžu vyloženě říct, že mě děj bavil ale ani že by mě nudil. Chvílema jsem kvůli tolika pochmurnostem chtěla knihu vzdát, pak zase přišly pasáže, díky kterým jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Asi právě díky tomu, že je tam tolik té nenávisti, zloby apod.
Ano, je to klasika. Ale klasika velmi čtivá a doopravdy nadčasová. Dalo by se říct, že je to o lásce, ale možná je to spíš o posedlosti a sobectví všech zúčastněných. Záleží na úhlu pohledu, každopádně to stojí za to.
Nebudu si nic nalhávat, ke knížce jsem přistupovala s mírným skepticismem, ale řekla jsem si, že když už je to taková klasika, nemůže mi uniknout. A jak bylo ve finále dobře, že se mi dostala do spárů.
Tohle totiž není typický sladký romantický příběh. Ne, to vůbec ne. Tolik nenávisti, zákeřnosti a intrik na jednom místě a potažmo v jedné osobě, to se jen tak nevidí. Ano, je tu i láska, ale ta je sobecká, kouska romantiky v ní není - je to posedlost.
Fanatismus a pomsta jdoucí přes generace, skvělá psychologická kresba postav a dobrý styl vyprávění mi zaručili výborné počtení, v němž jsem se místy doslova ztrácela a těžko opět navazovala kontakt s realitou.
A zřejmě už navždy, když někde zaslechnu spojení Větrná hůrka, hned mi naskočí husí kůže. To prostředí, nešlo to jinak, při čtení mi byla zima i přesto, že v ději zrovna svítilo slunce a byl krásný srpnový den.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | Na Větrné hůrce |
1944 | Búrlivé výšiny I. |
1944 | Búrlivé výšiny II. |
Emily Bronteová! Dokázala mě svou knihou vybičovat k emocím lépe, než vítr třískající do okenic, lépe než ledový severák, který skučí nad Větrnou hůrkou. Kniha mě úplně odnesla od mé vlastní osobnosti, neustále jsem přelétala z jedné postavy k druhé, leč-hodiny ležící v této knize se zajisté podepsaly na mé češtině- všechny byly vzápětí zkaženy Heatcliffem a jejich povahy se zkroutily tolik, že jsem měla nejednou chuť změnit se v běsnícího tvora také...
Přemýšlela jsem, co by ze mě udělal jediný den v Heatcliffově blízkosti, ale asi bych to nezkoušela, když už jen kniha o něm mě málem proměnila v další rozohněnou osobnost, kterých stvořil nemálo.
Knihu jsem si zamilovala už jen pro její dovednost vzbudit v člověku nějaké emoce, a že to byly emoce!