Na Větrné hůrce přehled

01.03.2025

Tragicky příběh o tom, jak do mrtě zkazíte život svůj i svých blízkých, pokud žijete na místě, kde ženy a nemajetní mají zhruba tak práva zvířat, a zároveň se rozhodnete nevzít si někoho, kdo si na vás činí nárok z důvodu silného vnitřního vzájemného pouta, tzv. lásky, a jeho pocit neštěstí a zhrzení se projeví jako vůle po pomstě. Dílo je zaslouženě slavné. Charaktery v něm nejsou banální, a přesto mají vnitřní uvěřitelnost. To se týká i ústředního vztahu. Kdo by vlastně nechtěl mít tak blízkou duši, že je s ní ta vaše úplně prostoupená, přičemž zároveň vám ta druhá bytost připadá přitažlivá? To je sen. A v tomhle případě noční můra, protože symbióza naplněná spoustou společných zážitků a souznění se kvůli sociální nerovnosti násilně roztrhla. Někdo by měl napsat verzi, v níž se Katka s Heathcliffem vezmou.

"Největší muka mého života byla muka,
kterými trpěl Heathcliff, znala jsem je a prožívala je s ním od malička. Podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já. Kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizotu, neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas jí zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy... Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff, Nelly! Stále, stále je v duchu se mnou. Ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím, ale protože sama moje bytost je on."

20.02.2025

Já jsem tuhle knížku měla v ruce už třeba pětkrát, pokaždý jsem začala číst, pokaždý odložila. Teď jsem se kvůli pokutě v knihovně bála tam jít :D A už jsem neměla doma jinou knížku, kterou bych nečetla, tak jsme po Větrné hůrce sáhla a... Přečetla jsem ji asi za čtyři dny a musím říct, že je to zas něco, co se mi hodně zarylo pod kůži a když jsem zrovna nečetla, na knížku jsem myslela a zdálo se mi o ní... Tolik rozporů, který v člověku vyvolává, takový to jak cítíte hroznej soucit a za chvíli se stydíte, že soucítíte s někym tak brutálním a becitným... Navíc vykreslení těch vřesovišť, tý krajiny, nálady, úžasný. A já mám tak celkově v příbězích slabost pro postavy, který prahnou po sebezničení.