Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494219/bmid_na-vetrne-hurce-rYF-494219.jpg
4
4797
4797
Na bouřném severu Anglie leží Větrná hůrka. Panství vřesovišť a mokřadů, kde žijí lidé nezkrotní jako okolní příroda. Kraj, kde na hřbitovech ještě straší a kde vášeň stravuje zamilovaná srdce. Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. Emily Brontëová, mladší sestra Charlotty Brontëové, publikovala svůj jediný román roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell. O rok později, v pouhých třiceti letech, zemřela.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Nechtěla bych být ani jednou lidskou postavou v této knize, nikdy jsem nečetla nic depresivnějšího, nevím co víc k tomuto dílu napsat-možná bych tuto knihu doporučila jako povinnou četbu pro první ročníky středních škol, aby studentům došlo jaký život se žil a jaký život žijí nyní !
Má nejoblíbenější Bronteová. Oproti Janě Eyrové je v tomto románu mnohem méně dívčí melodramatičnosti, což na mne působilo zdůrazněním každé jednotlivé emoce, kterou ve mě kniha vzbudila. Je úžasné, jak dva naprosto protivní lidé s nemožnými povahami mohou strhnout čtenáře k niterné účasti. Nedokonalost je přece tolik lidská. Když nad tím tak uvažuji, tak na Heathcliffovi a Catherine je jediná vyloženě dobrá věc: jejich vzájemná láska.
Knihu mám ráda od prvního přečtení,kdy ve mě budila až bázeň a oheň příběhu sotva svolil abych ji odložila dřív než dočtu, vracím se kní většinou za mlhavých dnů, plískanic, ať se to nazve romantikou nebo děj táhne skutečná chladná pomsta, v knize je tolik fascinace, tolik vnitřních bolů a bojů, jen málokdo může zůstat natolik odtažen, že on žádný z těch pocitů nezná, či nemůže poznat. Natolik sterilní ještě nejsme.
Když jsem ji četla poprvé, tak pro mě byla hrozně depresivní, bylo v ní hrozně moc nenávisti a zlosti a přečetla jsem ji jen kvůli tomu, že jsem musela (škola). Měla jsem pořád v sobě ten pocit a vzpomínku na tu knihu a pak jsem si na ni po letech vzpomněla a přečetla si ji znovu.. najednou jsem objevila to krásno.. a teď na ni nedám dopustit, nádherná kniha.
Mně se tahle kniha líbila. Už jenom proto, že nejde o nějaký romantický příběh, ale spíše o příběh pomsty. Velmi atraktivní mi přišla forma příběhu, tedy vyprávění staré hospodyně. Kniha se mi četla jedním dechem a byla jsem z celého příběhu nadšená.
Jedna z mých oblíbených klasik, ke které se ráda vracím. Spíš než příběh o lásce, to vnímám jako příběh pomsty. A upřímně Heathcliff je mi jako hrdina mnohem sympatičtější a osobitější než ti uhlazení mladíci z „dobrých rodin“ (i když občas jsem taky jen nad některými jeho kroky kroutila nechápavě hlavou). Kateřina mi byla místy protivná, já ty sebestředné hrdinky nikdy moc nemusela ani v jiných dílech, ale vzhledem k tomu, že u ní se na tom podepsala nejspíše právě i výchova, tak budiž jí to odpuštěno (navíc existují i mnohem protivnější postavy v literatuře). Příběh jako takový zaujme, je místy strašidelný (alespoň co se prostředí, někdy i postav týče), taky propracovaný a promyšlený. Několik linií, které se prolínají a množství postav může pro někoho působit nepřehledně, ale pokud příběh opravdu vnímáte a nečtete stylem „ jen aby to už bylo za vámi“ a vy si to mohli odfajfknout v seznamu, tak se v ději dá orientovat. Já měla trošku zmatek v postavách jen při prvním čtení, ale knížka mě nadchla natolik, že jsem ji pak přečetla ještě několikrát a jistě ještě přečtu.
Velmi zajímavá kniha, člověk se opravdu musí soustředit na jména, jinak se v knize ztrácí. Přesto bylo dobré si knihu přečíst.
Většina postav působila nesympaticky, ale děj si mě získal. Vtáhne do děje, nastíní dobu, ukáže různé povahy. Rozhodně nelituji, že zabrala místo v mé knihovničce, budu číst častěji.
Hodně zamotaný a propletený příběh, člověk se občas až ztrácí v čase, ději i osobách, ale jinak příběh dobrý. Donutí člověka soustředit se i na detaily.
Nechápu, jak může být někdo tak krutý a surový. Z počátku by mě nikdy nenapadlo, že takový Heatcliff bude. Autorka zde bravurně líčí smutný příběh. Zajímavý pro mě byl styl psaní jako vyprávění jedné postavy. Nelly mi byla už od začátku sympatická a velmi jsem si ji oblíbila. Také jsem měla ráda Edgara. V některých částech se mi nelíbilo, jak se Catherine chová. Jak matka, tak i její dcera. U tohoto románu jsem se v knihkupectví zastavila už mockrát, ale nikdy jsem se neodvážila si knihu pořídit. Teď ale vím, že bych určitě nelitovala, protože je to opravdo mo krásný příběh, ke kterému se určitě ještě vrátím.
Musím přiznat, že mi dala tahle kniha pořádně zabrat, ale nakonec jsem se přece jen prokousala až k závěru.. Rozhodně bych ji nenazvala knihou o lásce, té jsem tam mnoho neobjevila.. Naopak, většina postav je vysloveně zlá.. A hlavní hrdina je člověk, který se snaží se samotou a odstrkováním vyrovnat tím, že se chová tak, aby ho všichni nenáviděli... A upne se k jediné osobě, která ho viděla takového, jaký je a nepřehlížela ho... A ze závěru jsem měla pocit, jako by se v něm autorka vyrovnávala s blížící smrtí.. Bohužel mě Větrná hůrka nijak neoslovila, ani žádná z postav.. proto jen 3 hvězdy..
Na Větrné hůrce je jedna z těch knížek, která šlape na paty genialitě. Postavy sou obdivuhodně vykreslené, příběh rafinovaný.
V době romantismu byla "akční" ženská postava, jakou bezesporu Kateřina je, něčím naprosto novým a troufalým. O to víc si Emily Brönte zaslouží náš obdiv, její kniha byla v časech svého vzniku revoluční.
Těm, kdo se jako já ztrácel v labirintu postav, doporučuji udělat si rodokmen. Tak můžete naplno proniknout do spletitosti vztahů a ocenit jak mistrně je Emily dokázala propojit.
Živě vylíčená krajina Anglie pohroužená do pochmurné atmosféry tak typických vřesovišť a bažin udává tón celému dílu.
Knížka ve vás dokáže při čtení doslova rozehrát orchestr citů: láska, strach, flustrace, nenávist, obdiv, sympatie, lítost, radost, smutek i naděje.
Ačkoli sestry Brontëovy nosí stejné příjmení, v dalších směrech se od sebe dokonale liší. Větrná hůrka si mě naprosto získala (na rozdíl od Jany Eyrové). Je to můj názor, který opravdu nikdy nezměním. Hůrku jsem četla 3x a nikdy mně nezklamala. Vím, že je chybou, srovnávat tyto sestry, ale ono se to tak nějak nabízí, když jsem Janu Eyrovou pomalu nemohla dočíst (a důvody jsem zmínila v komentáři u knihy) a u Hůrky to bylo úplně naopak. Hltala jsem každé slovo, Emily to prostě umí podat, nevykecává se, s ničím se nepárá, vždyť všechno, co by se snad dalo popsat v miliónech slov, se tvoří v mysli čtenáře samy, jakoby se napojovaly na samotné Emilyiny myšlenky. Doufám, že teď to nikdo z vás nechápe tak, že si myslím, že je kniha předvídatelná. To ne. Je jen přímá a neřeší hlouposti. Bere věci tak, jak jsou a ty špatné hodnotí emotivními výstupy postav, stejně jako ty dobré. Emily také dokázala, že je mnohem odvážnější než její sestra. Charaktery postav překračují hranice, a jejich vlastnosti nesplňují očekávání, např. Kateřina se chovala spíše jako kluk, než děvče.
Charlotte se zabývala popisováním prostředí víc než Emily. Emily šla do hloubky duše člověka a zkoumáním všech zvrácených i nezvrácených citů. Jako by byla váženým divákem všech životních scén dvou rodin, měla ovladač a vždy když chtěla, zmáčkla stop, pozorně pozorovala emotivní situace a podle potřeby i přetáčela zpátky, aby scénu viděla zas a v jiném světle. Překvapivě neodsuzovala všechny špatné činy, hledala jejich příčiny a později některé z nich i ospravedlnila. Emily Brontëová je pro mě naprostou bohyní romantismu a vždy jí zůstane.
Perfektní kniha se skvělým dějem, pestrou slovní zásobou. Doporučuji číst v angličtině.
Vždycky přemýšlím, zda se mi více líbí Jana Eyrová nebo Větrná hůrka. Asi by člověk neměl srovnávat jen proto, že to napsaly sestry. Ale řekla bych, že Větrná hůrka je romantičtější a dramatičtější. Více si dovedu představit přírodu a většina hrdinů je mnohem rozporuplnější. V každém případě, jedna z knih prověřená věky.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Dobře napsaná kniha, zajímavý námět, ale hlavní hrdinové se mi vůbec nelíbili, všem jsem měla sto chutí nafackovat.