Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93484/na-vetrne-hurce-93484.jpg
4
4843
4843
Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , Naše vojskoOriginální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Nečekala jsem, že mě někdy bude bavit příběh, kde mi jsou nesympatické postavy. Jedinou postavu, kterou jsem si oblíbila, byla mladší Katka. Celý příběh se odehrává v ponurém duchu. Je o nenávisti, pomstě a hlavně lásce, tak silné, že ničí všechny lidi kolem sebe. Velice mě překvapila forma vyprávění, ale brzy jsem si zvykla a dokonce se mi zalíbila.
Já jsem si vždycky o téhle knize myslela, že to bude hrozná slatanina... Překvapilo mě proto, že je to spíše gotický román - horor, kde nechybí velká a nenaplněná láska. Hrozně se mi líbily dialogy a ty nadávky. Bavila jsem se! Přitom to všechno znělo přirozeně a zároveň komicky. Našla bych pár nelogičnosti v ději... Například, jak je možné se za pár dní zbláznit? V knize se o tomu říká přijít o rozum. Tuhle část si autorka dost ulehčila, aby pak mohla hrdinku poslat tam, kam ji poslala. Stejně to vyřešila i s hrdinou. Ale... Příběh se mi fakt líbil. Postavy byly skvělé. Někdo jim říká psychopati, já tomu říkám upřímnost. Lidi se ve skutečnosti nemají rádi, v dnešní době obzvláště, jen to nedávají najevo. :D Žádná přetvářka, to se i líbilo. Na téhle knize je nejlepší to místo, kde se děj odehrává. Pochmurnost, tajemnost, mlhy, náhrobky... Autorka geniálně zasadila příběh na místo, které jen tak nezapomenete. A ještě geniálnější jsou názvy: Větrná hůrka a Drozdov. Totálně věrná postava byl Josef... Skvělé propracovaná postava, která se nezměnila ani s koncem příběhu. Hrozně jsem se při tom jeho klení nasmála... A vůbec všechny hádky postav jsou úžasně vtipné. Víc mě zaujala první část, ta byla parádně tajemná. Služebnou bych vzala lopatou, jak mi lezla na nervy. :D Hvězdičku ubírám za konec. Přišel mi málo propracovaný a urychlený. Po tom všem bych čekala velkolepější ukončení příběhu. Jinak ale paráda!
Na větrné hůrce by mohlo být synonymem slova negativní. V knize je vše v podstatě špatné, a špatný pocit z knihy přetrvává dlouho po jejím přečtení. Takže klobouk dolů, když nějaká kniha dokáže takto zapůsobit. Ať už pozitivně nebo negativně. Pro mě je nejlepší postava Heathcliff, ačkoli působí jen jako zlo, dokážu se do něj vcítit a pochopit, proč se chová tak, jak se chová. I když s tím nemusím souhlasit. Nejotravnější a nejhorší postava je podle mě Kateřina. Pyšná, sebestředná a celkově nesympatická. Je to někdo, koho bych ve svém životě opravdu nechtěla.
Tuhle knihu jsem měla docela dlouho doma. Neměla jsem co číst, knihovny byly zavřené, takže jsme sáhla po knize Na větrné hůrce a vůbec toho nelituju. Líbil se mi styl psaní a vůbec všechno. Přiznám se, že jsem u čtení brečela, konkrétně u toho jak Kateřina umírala, jak byli s Heatcliffem před její smrti spolu a všechno si upřímně řekli. Stoprocentní empatie vůči Heatcliffovi, strašně jsem se do něj dokázala vcítit a představit si jak mu tehdy bylo a proč potom dělal všechny ty věci. Nechápu, proč ho všichni viděli jako ďábla, já osobně ho spíš vidím jako někoho kdo tak moc miloval dívku, kterou nemohl mít a právě dělal všechno kvůli ní. Ale kdyby byli na konci spolu a žili by šťastně až do smrti, jako v ostatních románech, stálo by to vůbec za to? Podle mě, je právě tímhle kniha od jiných tak odlišná, výjimečná :-) Uklidňuje mě to, že doufám že Kateřina s Heatcliffem byli aspoň po smrti spolu a stále žili na větrné hůrce :-)
Heatcliff jeden z mých oblíbených knižních postav i když se někdy nechoval zrovna pěkně, ale pochopila jsem ho. Ale stejně na Pana Darcyho z Pýchy a předsudků nemá :D Chování Kateřiny mě někdy vážně štvalo???? Filmové zpracování z roku 1992 mě taky dostalo, postavy jsem si představovala trochu jinak, ale potom jsem si zvykla :-) Takže kniha určitě stojí za přečtení, stejně jako film.
Nejlepší citát, který jsem měla neustále v hlavě: ,,Žiju v něm daleko víc, než sama v sobě. Naše duše těžko říct, co v nich je, ale jsou z jednoho kusu."
Tolik šílenství,zášti,zloby a negativismu v jednom příběhu jsem asi ještě nečetla.Ze začátku jsem knihu chtěla odložit,ale pak jsem byla ráda,že jsem to neudělala,opravdu poutavě napsané.
Je těžké říct o knížce, že se mi líbila, když od samého počátku ve mě vyvolávala negativní pocity, které ve mě zůstaly dlouho po dočtení. Ani jedna postava se mi charakterově nelíbili, nemohla jsem se ztotožnit s příkořím, jenž bylo beztrestně pácháno a hlavně samotný "šťastný" konec mě pobouřil nejvíce. Ale o tom asi dobrá kniha je, aby zanechala ve vás stopu, takže klobouček dolů Emily Brontë!
Splněno, přečteno, ALE ke knize se už nevrátím. Depresivní prostředí, depresivní postavy a ještě depresivnější děj. Věřím, že někdo v tom dokáže spatřit světlo, lásku a jisté kouzlo, ale já mezi ně opravdu nepatřím. Heathcliff byl pro mě od počátku až do konce pěkným prevítem a ačkoliv jsem cítila povinnost připsat mu body za jeho lásku ke Kateřině prostě to nešlo.
Mám úplně stejnou recenzi a pocity z knihy jako "iveta3689". Přesně vystiženo.
Dlouho jsem nečetla knihu kde by mi všechny postavy byly tak nesympatické a přesto měla tak moc zajímavý příběh. Nevšední a děsivý. Děj byl pomalý a rozvleklý ale, psychologie hlavního hrdiny Heathcliffa byla nesmírně zajímavá. Jsem velmi šťastná že jsem na knihu narazila.
Asi to není knížka pro každého. Děj je pomalý, rozvleklý. Dokážu si ale představit, že to hodně lidí baví a to kouzlo v něm najdou. Pro mě to byla dost nuda. Navíc všechny postavy jsou dost protivné, některé přímo na pár facek. Jsem ráda, že ji mám přečtenou, ale vracet se k ní nemusím.
Tahle kniha je má nejoblíbenější. Skutečně. Možná to bude tím, že já jsem milovník takové ponuré nálady, nejspíš jsem moc už přeslazená romány z dnešních let a zajímám se o psychologii. Jenže tahle kniha mě donutila zase přemýšlet jinak. Je neuvěřitelné, jak autorka dokázala vykreslit - ne však uspěchaně - povahu a charakter každé jednotlivé postavy. Překvapilo mě, že jsem na knihu takto reagovala. Konec mi naprosto vyrazil dech, já nebyla schopna slova a to mám skutečně velká očekávání od knih a jsem velkým kritikem. Jednoduše tuhle knihu miluju, vracím se k ní a už nikdy nevytěsním z hlavy osudy všech hlavních postav.
Ideální kniha pro pozvolné neuspěchané čtení. Neuhrane vás to, ale pomalé vyprávění si lze vychutnávat. Konání a odevzdanost svému osudu u většiny postav zdají se být těžko pochopitelné, ale přátelé, jsme nějakých 200 let v čase zpět! Poněkud nadlimitní množství neduživých, předčasně umírajících postav, ale tak už to tenkrát chodilo, vždyť i sama autorka rok po vydání zemřela v mladém věku. Mimochodem sám příběh sester Bronteových je fascinující.
Skvělý čtení. Příběh, postavy - všechno poutavé, zajímavé, originální. Na první pohled oddechovka, ale křeček mi v kolečku běhal jak posedlej - možná hlavně proto, že jsem od knížky měla velký očekávání (vzhledem k tomu, jak je všude zmiňovaná), a snažila jsem se je naplnit a najít v knize tu slibovanou senzaci. Mého očekávání každopádně dostála.
Tento román se krásně četl, byla to taková oddechovka, ale pěkný a zároveň smutný příběh.
Kniha není pro každého. Ale myslím, že lidi, kteří mají rádi příběhy z dob dávno minulých, tohle ocení. Mám pár výtek, ale mně se líbila ponurá atmosféra... A takové skvělé, vtipné a přitom reálné dialogy se už málo vidí. Neskutečně jsem se u nich bavila! Příběh se bude líbit těm, kteří mají rádi "pomalé" příběhy, o šílené lásce až za hrob. Proti současným autorům nic nemám a myslím, že se mezi nimi najdou i tací, kteří umí výborně psát, ale takovou velkou lásku už napsat neumí. A nemyslím jen toto dílo. Klasická díla v sobě mají něco skutečného, kdy ještě autoři nepsali s vidinou bestselleru, ale protože svým dílem světu cosi potřebovali sdělit.
Na můj vkus mi v tom chyběla "čtivost." Dlouze se to táhlo. Ale podotýkám, že je to jenom můj osobní názor.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Tato knha nutí čtenáře se zamýštel co se stává s lidmi a proč jsou takoví.