Na vlně 57 metrů

Při čtení jsem se vrátila do časů mého dospívání, kdy jsem danou knihu již četla. Dá se říct, že všechny příběhy mi byli blízké a známé.
Kniha plná dobrodružných příběhů, které se nikdy neomrzí.

Skvělé dobrodružné příběhy, které mě provázely v dětství a raném dospívání. Jedna z mých oblíbených knih. Povídky doslova vtáhnou člověka do různých koutů světa, kde jsem se setkávala s lidmi, kteří měli jednu společnou vlastnost, byli to dobrodruzi a já jsem měla možnost neuvěřitelné situace prožívat s nimi. Bylo to perfektní.

Knihy Otakara Batličky, jeho příběhy, které zažil, se dají číst pořád.

Batličkovy povídky jsem si půjčoval každý rok o prázdninách u babičky, v Místní lidové knihovně. Za deštivých dnů, kterých bývalo v Beskydech v létě dost, jsem s ní procestoval celý svět, a po prázdninách ve škole exceloval v zeměpise.

Fajnové odreagování.

Četl jsem jako e-knihu. Knížka plná krátkých, zato poutavých dobrodružných povídek. Některé by klidně mohly být slušným základem na samostatný román. Pan Batlička dobrodružné příběhy uměl.

Kniha mého dětství plná zlatokopů, odvážných mužů i samorostů. Příjemné, mírně naivní čtení, bez zbytečných krutostí.

Príjemné, pútavé, ale z dnešného pohľadu pomerne naivné. Čitatelia do 10 a nad 70 rokov dajú plný počet.

Knížku mi doporučil taťka, který má autora velmi rád. Kniha se mi četla moc dobře, samotné povídky byly velmi zajímavé, a to díky prostředí, ve kterých se odehrávali.

Námořníci, vojáci, zlatokopové, zápasníci, honáci, lovci, závodníci, kriminálníci, tuláci, dobrodruzi z celého světa – stoprocentně chlapský svět začátku dvacátého století.
Krátké a úderné příběhy, lehké pointy, skvělé prostředí: krčmy, přístavy, pastviny, plantáže, ostrovy, lodě, ponorky, pouště, pralesy.
Při čtení jsem si připadal jako při poslechu zábavného vypravěče mírně přehnaných hospodských historek. Rád bych věřil, že vše se opravdu stalo, nebo že přinejmenším všechny příběhy někdy před sto lety kolovaly ve zmíněném prostředí zapadákovů a putyk Latinské Ameriky, Afriky, Arábie, Asie a Austrálie. Zemí, kde bylo co objevovat a kde se dalo vydělat.
Příjemná nostalgie po starých časech a ztracené době, kdy jsem Batličkovy povídky nadšeně hltal v dětských časopisech.
90 % (je nás 65 hodnotících s průměrem 93 %).
…
Nedovedete si představit obrovskou sílu takového pavouka! My potápěči říkáme totiž chobotnicím pavouci. Moje přilba a kovový kruh kolem krku, na který se připevňuje helmice, byly zmačkány jako papír. Musili je rozřezat, aby mě dostali ze skafandru. Dole jsem byl samozřejmě už naposledy. Teď jsem už jen jakýmsi poradcem nových potápěčů.
Ale medailon po babičce nosím stále. Každému Evropanovi, se kterým se sejdu, jej ukazuji, jestli snad nepozná, co je na něm napsáno, a odkud asi je; zatím mi to nikdo nedokázal říci.
Oliver Ward mi podal přes stůl bronzový medailon. Překvapeně jsem prohlížel předmět, ležící na mé dlani. Byl to pamětní medailon devítistého výročí smrti patrona země České – svátého Václava! Četl jsem starý, už značně zašlý nápis: „Nedej zahynouti nám, ni budoucím!“
S obdivem jsem hleděl do očí hrdiny mořských hlubin, v jehož žilách kolovala krev českých vystěhovalců.

Autora miluju! Naprosto neskutečně skvělé příběhy, které i dneska mohou promluvit ke každému, kdo je ochoten jim naslouchat a nad skvěle upředenými slovy se zamyslet. Povídky nejsou dlouhé, mají dokonalé pointy, a věřím, že i dnešní mladá generace by v nich našla něco, co by je oslovilo a ukázalo jim jiný svět, který už v podstatě dávno zmizel. Doporučuji a kdybych mohl, dal bych ještě dvě hvězdy navíc!

Vynikající dobrodružné povídky, zvláště když člověk ví, že toho hodně prožil sám Batlička (smrti v koncentračním táboře se mu však uniknout nepodařilo). Ke knize jsem se vrátila po více než 40 letech jako k léku na blbou náladu. A udělala jsem dobře. Jen je škoda, že dnešní děti už o tyto dobrodružné povídky nemají zájem.

Knížku jsem dostal jako kluk od rodičů.To jsem jí četl poprvé.Od té doby se mnou absolvovala různá stěhování ( zkrátka jak šel život) a já jsem jí četl už mnohokrát.Vracím se k ní vždycky,když mám blbou náladu,protože mě z toho vždycky dostane.

Vzpomínky na dětství....tohle byla jedna z mých nejoblíbenějších knih, Batlička psal moc hezky. Ještě víc mě ale kniha zaujala, když jsem si přečetla Batličkův životopis a uvědomila si, že tyto příběhy sbíral na své cestě po světě.

Nejlepší dobrodružné povídky jaké jsem kdy četl, a to nejen jako kluk. Kniha chytne a nepustí!

Je to takové správné klukovské čtení. Batlička byl bezva povídkář. Měl jsem na základce jednoho učitele a ten snad uměl všechny jeho povídky vyprávět a tím nás dostal, že jsme si kupovali Batličku v časopisech i jeho knihy. Jen škoda, že toho nestačil napsat víc.

Jedna z nejlepších povídkových knížek co jsem četl. SUPER!!