Na vrchol K2
Pat Falvey , Šerpa Gyalje Sherpa
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260598/bmid_na-vrchol-k2-Bpd-260598.jpg
5
32
32
Největší lidská katastrofa na K2 Dne 1. srpna 2008 dosáhlo 18 horolezců z celého světa vrcholu K2, druhé nejvyšší a zároveň nejnebezpečnější hory, jež si jako daň vybírá život každého čtvrtého horolezce, který se snaží vystoupit na její vrchol. Tehdy se během 28 hodin K2 ukázala v celé své hrůze: v sérii katastrofických nehod přišlo o život 11 lidí. Mezi těmi, kteří na K2 zemřeli, byl také Ir Gerard McDonnell, který jako první irský horolezec vystoupil až na vrchol. Přišel tragicky o život při hrdinném úsilí zachránit životy tří vážně zraněných lezců, kteří zůstali po pádu celou noc viset zamotaní v lanech na vrcholu Traversu. Během následujících tří dnů se nepálský šerpa Pemba Gyalje spolu s pěti dalšími šerpy pokoušeli o záchranu horolezců, kteří byli uvězněni v zóně smrti nad 8 000 m a nebyli schopni jí uniknout kvůli zrádnému nedostatku kyslíku, vyvolávajícímu chronickou únavu, delirium a zoufalou bezmoc. Ti, kteří přežili, byli okamžitě vrženi do mezinárodního mediálního víru, kde se objevilo mnoho různých zpráv, z nichž některé si přímo protiřečily a jiné byly prostě nepravdivé. Kniha Vrchol je založena na vyprávění očitého svědka Pemby Gyaljeho a na mnoha rozhovorech s přeživšími horolezci, podle nichž vznikl také oceněný dokumentární film The Summit: How Triumph Turned to Tragedy on K2´s Deadliest Days. Kniha i film jsou nejobjektivnější interpretací jedné z nejkontroverznějších horolezeckých katastrof poslední doby.... celý text
Přidat komentář
Každý příběh o horolezcích je pro mne naprosto jedinečný a fascinující - asi nějaká karma, jiné vysvětlení nemám, protože jsem sportovní analfabetka.
Už dříve jsem četla Pohřbeni v oblacích a viděla jsem i dokumentární film se stejným námětem a přesto jsem také tuto knihu četla se zatajeným dechem...
Tragické události na druhé nejvyšší hoře světa K2 z roku 2008 vzbudily nebývalou vlnu zájmu, emocí a zároveň kritiky ve všech koutech světa, proto je očité svědectví, které podává Gyalje Sherpa nesmírně důležité a obdivuhodné.
Strhující a skvělá kniha.
Mrazivé svědectví o tragédii na K2 z roku 2008. Geniálně napsané, s nadhledem a citem. Ač někdo může mít pocit, že o tragédii si přece číst nechce, protože třeba život je tvrdý už tak dost, tak je dobré si občas připomenout, že jsme jen omylní lidé a že některé chyby se mohou stát osudnými. Doporučuji.
Tahle kniha je o jednom z nejděsivějších neštěstí v osmitisícových horách. Při výstupu na K2 v pohoří Karákóram, zahynulo postupně 11 horolezců. Nejzvláštnější na tom je, že horolezci nezemřeli kvůli počasí, to bylo naprosto ideální, ani kvůli obrovské lavině (pár menších nejspíš spadlo, ale nebylo to nic nestandardního), nebo snad kvůli zemětřesení.
Kniha se samozřejmě, kvůli úctě k zesnulým, snaží za hlavní příčinu považovat sérii nešťastných náhod. Určitě v neštěstí nějaký podíl nešťastné náhody měly, to bezesporu, ale i když nejsem expert na osmitisícovky, tak si myslím, že dost životů vyhaslo čistě z hlouposti. Při výstupu došlo k mnoha organizačním chybám, a mnoho horolezců stanulo na vrcholu hodně pozdě, dokonce až v půl osmé večer. To je naprosté šílenství. A asi mi trochu vadí, že na to kniha více neupozorňuje.
Každopádně se jedná o celkem detailní popis všech událostí. Líbilo se mi, že vzhledem k tomu, že na záchranných akcích měli velký podíl i Šerpové, tak můžeme události sledovat i z jejich pohledu. Taky samozřejmě o událostech vzniklo několik dokumentů.
Jestli kdy někdo předvedl nadlidský výkon, tak právě Gyalje Sherpa. Nejen, že přežil onu šílenou cestu z vrcholu, ale také zachraňoval, což je nejen riskantní, ale také považováno za téměř nemožné. I nejlepší z nejlepších, když udělá vše správně, tak může během pár vteřin skončit, vždy je potřeba mít nějaké to štěstí, které se některým členům z různých expedic otočilo zády. Příběh je velmi silný, navíc podpořený kvalitním dokumentem, snad jednou i velkolepým filmem podobnému Everestu (2015) o tragédii z roku 1996. Sled špatných náhod, nepřipravenost, nedostatečná aklimatizace, rozdílnost fyzické přípravy všech členů (a že jich bylo), vše vedlo k jedné z nejhorších tragédií v Karákorámu, možná nejhorší na K2, v přímém přenosu. Onen závěr knihy, s pro mě naprosto šokujícím mediálním tlakem, silný příběh norských manželů, pocity beznaděje, bolesti, lítosti, krutosti, změny statusů z živých na mrtvé během okamžiku činí z tohoto příběhu určité poučení, že nejtěžší osmitisícovka nepatří všem. Autentických fotografií není mnoho a určitě by se dalo vytěžit z krásné K2 více, ale vše nahrazuje dokument Summit, který pro doplnění vřele doporučuji zhlédnout.
"V tomto případě může mít myšlenka vystoupit sólo na vrchol své nevýhody, ale zároveň i mnoho výhod. Hlavně je to možnost rozhodnout se nerušeně, přímo a rázně... Prostě jsem se nemusel nikoho ptát."
Alberto Zerain
knížka, která nepustí a nutí číst dál...a to jsem zpočátku byla celkem skeptická..text prokládaný citacemi jednotlivých účastníků nejdříve působila trochu rušivě. Pak jsem si zvykla...Navíc zpočátku (a pak i celou knihou) se táhla podprahová adorace Pemby Gyaljeho, ale protože je to fakt borec, odpuštím ;)
Autor předkládá profily a pohnutky jednotlivých účastníků. Rozvíjí výkony a příběhy jednotlivých expedic. Co překvapilo - popis cesty Abruzziho žebrem jako té rizikovější a těžší....před pár dny jsem dočetla Dinu Štěrbovou a Touhy a úděly....a třeba i Dina zmiňuje Abruzziho jako "normálku", jistější, frekventovanější, narozdíl od Česenovy cesty...
A samotný příběh ? kde jsou hranice adrenalinu, snahy o výkon, sobectví, lidskoti a přátelství ? udělejte si názor sami... Ničivá nadmořská výška, měnící se počasí, síla přírody vs.. lidské ego...silné příběhy, kterých se odehrává na těchto (a nejen takto vysokých vršcích) hodně...
V podstatě v přímém přenosu sledujeme umírání v zóně smrti...takových 10malých černoušků...kdo bude další ? a proč právě on ? kolik z nich už sahalo po záchraně...
Čest všem, co pomohli, nesobecky.a pokoj duším, které našly věčný odpočinek pod třpytivými štíty...
Doporučuji. Jen fotek by klidně mohlo být víc...