Na východ od raja
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141336/bmid_na-vychod-od-raja-6r1-141336.jpg
5
2045
2045
John Steinbeck vo svojom denníku nazýva tento román prvá kniha. A vskutku Na východ od raja je priamočiary a pôsobivý ako všetky staré príbehy. Ide o kompozične košaté rozprávanie o niekoľkých generáciách Traskovcov a Hamiltonovcov, ktorých búrlivé a prepletené osudy pripomínajú biblické rozprávanie o páde Adama a Evy či o bratovražednom súperení Kaina a Ábela. Steinbeck v tomto diele vytvoril svoje najpodmanivejšie postavy a spracoval klasické literárne témy - hľadanie identity, nevyspytateľnosť lásky a fatálne následky jej absencie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
East of Eden, 1952
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem četl Hrozny hněvu a vzpomínám si, jak moc se mi kniha líbila. S odstupem pár desítek let jsem se dostal i na tuto knihu J. Steinbecka a opět mě autor nezklamal. Kniha je dost obsáhlá a pojednává o několika generacích především dvou rodin. Nejedná se o nějaké super napínavé čtení, spíše jde o něco mezi ságou, románem a filozofickým pojednáním. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a doporučuji ji spíše "přemýšlivým" čtenářům.
Nezbývá, než přidat další pochvalný komentář. Knihu jsem se rozhodl přečíst poté, co jsem na ni narazil ve zmínkách v komentářích ke knihám Pollocka, že je "to něco jako Na východ od ráje".
Nic není vzdálenějšího pravdě.
Z Pollockových knih vám zůstane v hlavě pár nechutností a bezmocnost.
Z "Na východ od ráje" mám pocit, že Steinbeck svou zemi, lidi, jejich prostý život, víru v Boha a zásady, velice miloval. I přes psychopaty typu Kate, jí podobné a přes falešnou morálku přelomu 19 a 20 století.
Ta láska z textu přímo čiší. A dodává naději a odvahu.
O tom,že se jedná o "VELKÝ" román, za jehož napsání by se hromada spisovatelů nechala upsat ďáblu, se snad nebude přít nikdo.
Jediné, co mi kazilo zážitek, je tohle e-vydání. Překlepy, zkomolená jména.
"A teď vyslovím pravidlo – každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají – jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé.“
" Známe jen jeden příběh, o který jde. Všechny romány, všechna poezie jsou založeny na nikdy nekončícím zápasu dobra a zla v nás samých. A napadá mě, že zlo se musí rozplozovat vždycky znovu a znovu, kdežto dobro a ctnost jsou nesmrtelné. Neřest má vždycky novou a čerstvou mladou tvář, kdežto ctnost je velebně ctihodná jako nic jiného na světě."
" A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého – snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše. Je to ve vesmíru něco zázračného a jedinečného. Věčně na ni něco útočí a nikdy ji nic nezničí – kvůli tomu slovíčku ‚můžeš‘.“
Vždycky, když se mě někdo zeptá, kdo je mým nejoblíbenějším spisovatelem, nemůžu se rozhodnout mezi Milanem Kunderou a Johnem Steinbeckem. (Proto obvykle řeknu oba.) Od obou z těchto mistrů jsem totiž nečetl žádnou špatnou knihu. Nikdy. Steinbeckova síla (aspoň podle mě) spočívá v tom, že ačkoliv jste z velkoměsta, nikdy jste nebyli chudí, nevíte, co je to farmaření, žijete v 21. století, stejně pro vás nebude vůbec obtížné si k hlavním postavám najít cestu a říct: "Přesně chápu, jak to myslí..." Všechny postavy jsou uvěřitelné, realistické a nezapomenutelné v tom, jak moc se přibližují rozporuplnými charaktery opravdovým lidem, na které narazíme i v běžném životě. (Doufám ale, že po světě tolik Kate nechodí...) Je pravda, že "Hrozny hněvu" a "O myších a lidech" se mě dotkly o něco více, ale "Na východ od ráje" je i přesto skvělá knížka, kterou doporučuji všema deseti. Už jen proto, že těch šest set stránek uteče opravdu rychle.
Krásné, psychologické, skvělé.
Každý všechny útrapy zvládneme jinak, bylo to hodně popisné, takové rozvláčné jako správně tažené těsto, mě se to četlo pěkně poklidně a na konci jsem se nebránila slzám.
Tohle je moje srdeční záležitost. Adam a Charles, nůž a štěně, Aron a Caleb, peníze a láska... Je to krásné čtení, dokonalé. Člověk se nakonec snaží pochopit i tu mrchu Cathy...
Mně osobně se ovšem nejvíc líbila postava Samuela Hamiltona. Takového člověka bych skutečně chtěla někdy v životě potkat!
Na východ od ráje, to je jedna z 10 knih, kterých si nejvíc cením.
Její závěr můžu číst, kolikrát chci, a stejně mě vždy dojme. Vždyť i my jsme podle bible potomci ne toho slušného a dobrého Ábela, ale toho vzteklého a umíněného Kaina. A podobně jako on a jako Caleb i my toužíme po lásce, pochopení a uznání...
...a každý z nás někde na sobě nebo v sobě nosí Kainovo znamení...
Vzkaz pro pedobro: Na východ od ráje je i po dalších 20 letech pro mne tak úžasná kniha, jako byla v mých 20 i v mých 40 letech! Teď na prahu důchodového věku v ní objevuji zase jiné zajímavé myšlenky. Je to trvalý skvost v mojí knihovně.
Knihu jsem četla před lety na střední škole a již tehdy mě uchvátila. Vnímala jsem ji však jinýma očima než dnes, kdy jsem o 20 let starší a o nejednu životní zkušenost bohatší. Jinak ji budu vnímat až si ji znovu připomenu za dalších 20 let.
Právem řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy četla, ne-li vůbec to nejlepší...
Kéž bych se mohla setkat se Samuelem nebo Leem...
Většina z nás se za svůj život už setkala s kapitolou knihy Genesis o Kainu a Ábelovi. Kain je v prostém a povrchním lidském měřítku považován za člověka, který provedl odporný zločin. Takový, který možná nemá v moderním světě místo. Aspoň mně to tak vždycky připadalo.
Steinbeck se s problematikou Kaina a Ábela setkal taky, ale dokázal z těch šestnácti starozákonních veršů vykřesat bohatý a hluboký román. Román, který ukazuje, že tento starodávný příběh je lidem bližší, než si možná myslí. A to i dnes v moderní společnosti. To byl pro mě první obrovský přínos Steinbeckova románu.
Další obdivuhodná věc je výběr, vykreslení a rozbor postav a jejich chování, které je reálné v našem světě. Jejich chybami Steinbeck nešetřil, stejně jako jich nejsme ušetřeni ani my. To je ovšem věc pro Steinbeckova díla charakteristická. Zajímavé je jeho objektivní podání hlavního tématu, ale i jiné řady sociálních problémů. Pro toho, kdo má rád při čtení zamyšlení hlubší, které přesahuje dějovou linii příběhu, bude kniha cenným zdrojem pestrých myšlenek.
A poslední věc: platila bych zlatem za pár prohozených slov se Samuelem nebo s Leem.
Z mého pohledu naprosto úžasná kniha, zachycující život několika generací. Perfektně propracované charaktery postav, žádná není černo-bílá. A i můj vztah k nim se v průběhu děje postupně vyvíjel a měnil.
Steinbecka jsem si oblíbila už u jeho kratších (a spíše humorně laděných) knih a tato mě utvrdila v tom, že to byl výtečný spisovatel. Těším se na jeho další díla.
Úžasná kniha. Výborný popis postav, životy více generací, jejich dokonale rozebraných povah. Má první kniha od autora a určitě ne poslední.
Krásná kniha. Steinbeck je skvělý vypravěč a i drobné epizody (třeba maminčin vyhlídkový let letadlem) potěší a pohladí. V každém z nás je kus dobra i zla a je jen na nás, jestli dokážeme v těch zlomových chvílích to své horší "já" potlačit... Možná bych jen vytkl to poněkud melodramatické finále, ale jinak doporučuji k přečtení...
strhující děj,výborné čtení,viděla jsem i film,ale v knize lépe vyniknou povahy všech postav
Že umí Steinbeck rozvinout na malé ploše příběh a zachytit postavy tak, že s nimi dýchám, to už vím díky jeho novelám. Že budu stejně intenzivním způsobem prožívat osudy hrdinů i v románu o téměř 600 stranách, to jsem jenom tušila, ale potvrzovala si to celou četbu.
Prvoplánově se dá kniha číst jako nesmírně zajímavé osudy dvou rodin v průběhu několika desítek let. Možná musí mít člověk něco odžito, aby se všemi postavami souzněl v jejich vnitřním boji a aby pochopil, co přesně znamená lidskost, nebo - ještě lépe - „člověčenství“. Steinbeck umí dodat smysl i tomu, co nám čtenářům přijde líto. Toho si na něm cením nejvíc: bolestné části mě sice rozesmutní, ale nezdeptají, radostné a prozářené momenty mě potěší – a spolu mi do hlavy nasadí myšlenku, že sice neurčím svůj osud, ale volba toho, jaký jsem člověk, je pouze na mně.
Steinbeck je mi svým pohledem na člověka ze všech amerických autorů 20. století nejbližší.
Posledne hebrejske slovo na konci da celej knihe inu hlbku. Potesi filozofov aj biblickych nadsencov. Vyvoj postav rokmi je nadmieru dobre napisany. Kazdych 50 stran som sa nasla v inej postave v inej situacii. Psychologia charakterov je nadcasova a plati dodnes.Citatel si urcite najde svojho celoromanoveho favorita. (Pozor spoiler) Pre mna osobne citlivy dobrak Adam a mudry objektivny Lee.
Babička Boženy Němcové, byla asi jen tuctová babka ... ale dědeček Johna Steinbecka je člověk se kterým bych se rád potkal a dal do řeči.
Krásná kniha, krásné a poutavé vyprávění, zajímavé osudy, pohled do Ameriky sto a více let zpátky. Jsem nadšená. Je to má první přečtená kniha od Johna Steinbecka a přečtu si určitě další. Je opravdu PAN SPISOVATEL!
Steinbeckův popis jednotlivých hrdinů je naprosto dokonalý, výstižný. Ale rozhodně ne rozvláčný, že by měl člověk tendenci přeskakovat stránky. Fascinuje mě číst / pozorovat, jak jsme každý jiný. Jak někdo přemýšlí a jedná tak, že nám zůstává rozum stát a zase naopak. Tolikrát jsem měla chuť zařvat a zatřepat s dotyčným - Co to děláš? Co tě to napadlo? Proč? Ukazuje se tu jak je důležité mít okolo sebe vnímavé a citlivé rodiče či blízké, jak toto dokáže ovlivnit člověka na celý život a jak těžko se z toho člověk pak dostává bez pomoci a pochopení druhých. Kniha je i o tom, že si někteří lidé prostě vyberou, že budou v životě nešťastní. Prostě co stránka to důvod k přemýšlení a zamyslení se. Krásné, smutné, veselé, prostě úžásné ....
Štítky knihy
láska zfilmováno 20. století americká literatura rodina USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy sebepoznání, sebepoznávání Bible ságy osudové okamžiky lidskost, lidství
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Typický krásný košatý Steinbeckův styl. Vyprávění se tentokrát točí kolem tématu „lidské zrůdy“ - na různých postavách můžeme pozorovat, jak se více či méně úspěšně perou se zlem v sobě, které v jistém množství máme v sobě každý. Extrémem je tu skutečná „lidská zrůda“ - postava bez (sou)citu a svědomí, vůči níž jsou ostatní prakticky bezbranní, protože takovou esenci zla prostě nemohli čekat.
Krásné, lidské, ač občas neveselé. (Naštěstí je tam i řada normálních a příjemných lidí.)
---
„Jsem přesvědčen, že lidští rodičové přivedou občas na svět zrůdu. (...) A existují-li tělesné zrůdy, nerodí se snad i zrůdy mentální nebo psychické? Tělo a tvář mohou mít dokonalé, ale duši znetvořenou. (...) Zrůdy jsou větší nebo menší odchylky od přijatého normálu. Právě tak jako se dítě může narodit bezruké, může se narodit i bez laskavosti nebo bez normálního svědomí. (...) Člověku narozenému bez svědomí musí být svědomitý člověk směšný.“
---
„Podívej, Charlesi, v Kalifornii roste všechno tak rychle, že prej něco zaseješ a musíš honem couvnout, aby tě to neporazilo.“
---
„Adam mluvil ochraptěle, jako by mu hlas zrezavěl dlouhým mlčením.“
---
„A upřímně řečeno, nemá zvěřinu rád. Madame Reynaudová ji sice nakládá do vína a zvelebuje kořením, ale hrome, po takové proceduře by chutnala dobře i stará podešev.“