Na východ od raja
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96768/bmid_na-vychod-od-raja-aE2-96768.png
5
2043
2043
Tento generačný román opisuje búrlivé a prepletené osudy niekoľkých generácií Traskovcov a Hamiltonovcov. Hlavným motívom v diele je antagonistický vzťah dvoch bratov, ktorý sa opakuje v dvoch generáciách (Steinbeck sa čiastočne inšpiroval biblickým príbehom Kaina a Ábela). "Je to dielo zrelej autorskej osobnosti, charakterizované dôverným pohľadom do ľudského vnútra a citovými motívmi, do ktorého Steinbeck premietol kus vlastného života a vyjadril v ňom neskonalú vieru v človeka. Román patrí čitateľsky medzi najobľúbenejšie Steinbeckove knihy." Ide o prvé slovenské vydanie tohto diela.... celý text
Přidat komentář
Dostojevský nebo Tolstoj nejsou hlavními superstar psaného realismu. Tím je pro mě, i na druhé straně polokoule tvořící, John Steinback. Jeho vrcholné dílo “Na východ od ráje” je silné, poutavé, vrstevnaté a rozhodně nenudí. Je napsané poeticky a čtivé, což je zrovna u Dostojevského diskutabilní.
Pro mě osobně je to jedna z nejlepších knih které jsem kdy četl.
Šternberk je bravurni vypravěč. Jeho popisy ať uz krajiny, situace, historického faktu, ale i fylozofovani v podstatě nad nesmrtelnosti brouka je az k neuveteni ctive. Jsou to popisy, které zaujmou a chcete vědět víc.
Fantazie kreslí přesně.... místa a lidi a všechno krásné do sebe sedí...
Na východ od ráje je na jedno stranu jednoduchý příběh, příběh rodiny a jejich strasti, radosti a smutku zachycen ve 2 generacích. Na druhou stranu je to ukázka temné stránky lidské mysli, jeji pohnutky, fylozofovani nad dobrem a zlem a jejich nasledky. Občas mi to zlo bránilo ve čtení neboť jsem čekala nějakou pohromu, krivdu páchanou proti dobrote a naivite.
Tohle je tak skvělá kniha. Je v ní úplně všechno, příběh příběhů, dalo by se říct a vždycky se k ní ráda vrátím! Kdo nečetl a neví, co by, dejte si ji!
Nie je to tak dávno, čo som skladala nadšené ódy na Steinbeckovu knihu Neznámemu Bohu, no ak som pri nej hovorila o úžase, prekonaných očakávaniach či priam neskutočnom spôsobe, akým autor dokázal zachytiť dychberúce scenérie, nebolo to nič v porovnaní s románom Na východ od raja, ktorý (ako som mala možnosť presvedčiť sa) je za Steinbeckov magnum opus označovaný celkom oprávnene.
Generačný román, rodinná sága, modernejšie prerozprávanie jedného z najznámejších biblických príbehov či možno z každého čosi – na tom, ako Na východ od raja označíme, až tak nezáleží, dôležitejšie je, že je to vskutku majstrovské dielo americkej literatúry. Príbehy Traskovcov a Hamiltonovcov totiž nie sú len príbehmi daných rodín, nie sú len kúskom popísaného papiera, ale sú príbehmi nás všetkých.
Steinbeck sa so svojimi postavami nemaznal, z generácie na generáciu z nich doslova žmýkal dušu, obnažoval ich v celom ich hneve a bolesti, no čas od času im doprial aj závan príjemných chvíľ. Vychádzať s nimi nebolo vždy ľahké, no tvárou v tvár ich nedokonalostiam si uvedomíte jedno – Steinbeckove postavy sú až bolestivo ľudské.
Balansovanie na hranici dobra a zla, putovanie po známych chodníčkoch i hľadanie si vlastnej cesty, nenávisť, zatracovanie aj odpúšťanie. Cnosť a hriech či možnosť voľby, ktorá nám bola daná. Steinbeck život v Salinaskom údolí ani zďaleka nevykreslil len čierno-bielo, práve naopak, dal nám možnosť uvedomiť si, že i dobrota v sebe ukrýva kúsok zla (a naopak), respektíve že svetlo bez tmy existovať nemôže.
Možno sa pri prvom strete s románom zháčite, možno vás jeho hrúbka privedie na pochyby, no nenechajte sa odradiť, Na východ od raja za ten čas stojí. Výborné, výborné a ešte raz výborné.
Skvělé! Fascinující charakteristiky, popisy postav a prostředí. Hrozny hněvu byly pro mě napínavější, ale zde bylo zase citlivé biblické poselství.
...a síce od doby Adama Traska uplynulo viac ako sto rokov, nič zásadné sa v ľuďoch nezmenilo. Sme nepoučiteľní. Desivé.
Fascinujúca, absolútne strhujúca kniha.
Všetky výhrady, ktoré by som mal, sa rozpadajú pod nákladom slov a viet pokladaných za sebou s nepochopiteľnou kamennou istotou do strašného celku, tejto strašnej knihy, strašnej ako Starozákonný Boh.
No ... nechce se mi do toho, ale i já na sebe musím "bonznout", že jsem celé tohle veledílo přečetl v práci (bylo to před 40 lety, tak je to snad už promlčené), ale nedalo se odtrhnout.
Asi jsem tím naboural výrobní plán (a až teď mně zpětně došlo, proč jsme na tom nebyli tehdy ekonomicky zrovna nejlépe), ale moje duše našla uspokojení.
Jedna z nejhezčích knih, co jsem měl v ruce.
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem tuto knihu se zaujetím hltala, v jednom kuse jsem četla, dokud jsem jí nedočetla a to i během vyučování na gymnáziu, za což jsem byla hnedle několikrát pokárána. Jeden z nejznámějších biblických příběhů přenesený do údolí Salinas v Kalifornii a do života dvou bratrů, jejichž životní osudy a konání jsou hlavní linkou této knihy. Byla to první kniha, kterou jsem od autora četla a otevřela mi cestu k bohatým čtenářským zážitkům v podání Johna Steinbecka.
Já přemýšlela delší čas, jak na mě vlastně tento klasický román zapůsobil. Na východ od ráje je novodobé podobenství o Kainovi a Abelovi a tenhle příběh se tady variuje hned dvakrát. Těch paralel je tady obrovské množství, takže dojdou i sebe zatvrdlejšímu čtenáři. Když však odhlédnu od ústředního námětu, nemohu se ubránit dojmu, že kniha byla Steinbeckovi hlavně místem pro jeho dalekosáhlé filozofické rozpravy. A ty jsou někdy opravdu moc rozvleklé a vystupuje z nich poučný tón. Myslím, že didaktičnost je nejvíce vidět na postavě Leeho a Samuela Hamiltona.
Před víc e než 20 lety jsem na gymplu četla Hrozny hněvu a pamatuji si, že se mi moc líbily. Tohle dílo jsem potkala v audiopodobě a rozhodla se poslech zkusit. Přiznám se, že začátek mi přišel dlouhý, vleklý, nemohla jsem si na přednes pana Rimského zvyknout a chvíli to chtěla vzdát. Ale u cukroví člověk kousne ledacos :-) Nakonec jsem ději docela propadla a třeba Leeho jsem si vyloženě zamilovala. Průběžně jsem žasla nad tím, jak propracované mezilidské řetězce a lidské osudy autor vytvořil. Těžko jsem kousala delší filosofické pasáže, které najednou vstupovaly do rozjetého děje a pak se do něj poměrně těžkopádně vracelo zpět. Nejsem si vůbec jistá, jestli papírovou knížku takového formátu bych dneska ještě zvládla přečíst (v běžném rodinném a pracovním provozu nejspíš ne, leda třeba v nemocnici), takže jsem ráda, že si ke mně nešla cestu v té poslechové verzi. Ty večery strávené v salinaském údolí byly fajn.
[audiokniha]
Pokorně přiznávám, na tomto jsem si vylámala zuby! Hlavně asi moje duše trpěla a strádala. Tuze jsem se na příběh v dechberoucím podání Pavla Rimského těšila a dopadlo to tak, že mi Steinbeck vlastně zprotivil přednes emotivního (často žel i přes míru) neviditelného herce.
Subjektivně asi hodně vnímám tíži Lost Generation v pohledu autora a cítím únavu až přehlcenost. Byly tam mnohé filozofické pasáže, které zprvu pěkně ladily a zapadaly, ale pak se cosi přihodilo . . . Znáte tu hrůzu, když si do vzorku podrážky zašlápnete třeba jen nepatrný kamínek a pak s tím jdete třeba po hladké dlažbě? Natož po plovoucí podlaze? Přesně tyhle pocity mě stále víc provázely poslechem.
Hodně sdílím třeba pohled, který zmiňuje boticelli, jen malinko jinak. Mám naopak ráda, když ženy čtou bibli a vychovávají děti, ale i muže, co píšou básně! Lee a Samuel byli chlápci do nepohody a jenom kvůli nim jsem vydržela poslech asi do poloviny. Naopak s Kate jsem měla obrovský problém - myšleno hlavně s tím, jak ji autor vykreslil. Moc, ba skoro vůbec, nevěřím, že se někdo UŽ NARODÍ ZLÝ. Nevěřím na zlo v genech a to bylo asi největší překážkou v tom knihu si užít a doposlechnout až do konce. . .
Třeba citát, jenž zmiňuje tonysojka vnímám úplně jinak než on a autor a asi bych ho vybrala jako ilustraci "šutru v podrážce":
"A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše."
Joo, fajn, beru, ale co je lidská duše bez Boha. Čím je? Chimérou? Prázdnotou? Zlem co měla v sobě Kate???
Přesto je to klasika, kterou stojí za to potkat a nechat se oslovit. Papírem bych se možná ani neprokousala, ušima je to daleko lepší. Až se ve mně setřesou časem protichůdné dojmy, možná zkusím pokračovat, ale mám obavu, že Steinbeckova filozofií předurčenosti není s tou mojí zcela kompatibilní. . .
2/4
Vztah dvou bratrů, stará Amerika, dokonalý román. Jeden z mých nejoblíbenějších.
Nerad opouštím Salinaské údolí. Ty postavy mi přirostly k srdci (ano, svým způsobem i Kate). Biblický příběh Kaina a Ábela platí stále a v každé době. Ale vždycky je tu ono slovo - Timšel.
Víceméně vyprávění o mužských ctnostech. Ženy studovaly Bibli a vychovávaly potomky. A běda, pokud se muž odvážil psát básně! Ta doba mi ničím neimponuje a knihu bych nejspíš nedočetl, nebýt brilantně napsané postavy Kate. Kdo jiný by dostal v této knize hlavní roli zla, než žena! I přes mé osobní výhrady byl román čtivý a nutil mě přemýšlet - a to mám u knih rád.
Typický krásný košatý Steinbeckův styl. Vyprávění se tentokrát točí kolem tématu „lidské zrůdy“ - na různých postavách můžeme pozorovat, jak se více či méně úspěšně perou se zlem v sobě, které v jistém množství máme v sobě každý. Extrémem je tu skutečná „lidská zrůda“ - postava bez (sou)citu a svědomí, vůči níž jsou ostatní prakticky bezbranní, protože takovou esenci zla prostě nemohli čekat.
Krásné, lidské, ač občas neveselé. (Naštěstí je tam i řada normálních a příjemných lidí.)
---
„Jsem přesvědčen, že lidští rodičové přivedou občas na svět zrůdu. (...) A existují-li tělesné zrůdy, nerodí se snad i zrůdy mentální nebo psychické? Tělo a tvář mohou mít dokonalé, ale duši znetvořenou. (...) Zrůdy jsou větší nebo menší odchylky od přijatého normálu. Právě tak jako se dítě může narodit bezruké, může se narodit i bez laskavosti nebo bez normálního svědomí. (...) Člověku narozenému bez svědomí musí být svědomitý člověk směšný.“
---
„Podívej, Charlesi, v Kalifornii roste všechno tak rychle, že prej něco zaseješ a musíš honem couvnout, aby tě to neporazilo.“
---
„Adam mluvil ochraptěle, jako by mu hlas zrezavěl dlouhým mlčením.“
---
„A upřímně řečeno, nemá zvěřinu rád. Madame Reynaudová ji sice nakládá do vína a zvelebuje kořením, ale hrome, po takové proceduře by chutnala dobře i stará podešev.“
Štítky knihy
láska zfilmováno 20. století americká literatura rodina USA (Spojené státy americké) rodinné vztahy sebepoznání, sebepoznávání Bible ságy osudové okamžiky lidskost, lidství
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
(SPOILER) Nesmírná pokora a až posvátná vděčnost mě jímá z autorova talentu, který vyzařuje, z každého jeho díla. Skrze jeho lásku je i ten nejubožejší, povznesen nad nepřízeň osudu, povzbuzen a utěšen.
John patřil ke ztracené generaci. Válečné útrapy trvají, ve stále se vracejících myšlenkách. Miliony ztracených životů a proč? Aby mnozí hodně trpěli, zchudli, ztratili schopnost se radovat, ale někteří zbohatli? /Někteří bohatnou dnes? Mám pocit, že jim je jedno, kolik co stojí nebo bude stát. Někdo má a mít bude a rád potřebným půjčí...! Časem se jim digitální měna vypaří, klik...?/
Citace: " Zjistil jsem dlouhou zkušeností, že obdivuji všechny národy a nenávidím všechny vlády." John Steinbeck