Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9036
9036
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Těžká kniha. Těžko hledat několik málo slov, jak ji charakterizovat, či popsat, bez toho, abych řekl všechno, nebo jen opakoval názory, které již padly. První slovo, které mě napadá je sugestivní. Protože tyhle řádky vás dostanou přímo do pekla, o kterém nikdo z nás nemá ani sebemenší představy, netušíme, čím trpěli, kolik bolesti překousli, a co všechno a jak moc hluboko jim válka brala. Mladí kluci, kteří nedostali šanci pořádně žít, a pro které se mládí a naděje na normální život stala něčím vzdáleným a neuchopitelným. A i to jim nakonec většinou bylo sebráno. Jediným světýlkem je tu záblesk přátelství, poctivého a chlapského.
Jako výpověď člověka, který jako mladý nastoupil na frontu a byl válkou změněn tak, že už nebyl schopný znovu navázat na běžný život, to funguje skvěle. Je to čtivé, občas dokonce milé, když protagonista vzpomíná, jak ukradl (husu), udělal si jí nad ohněm se svými přáteli ve zbrani a však jim to pochutnání kouzlilo úsměvy na tváři jako malym klukům.
Jinak ale čtenář pochopí, že válka je chladné, zžíravé, nespravedlivé svinstvo, která nebere v potaz jednotlivce, ačkoliv se její hrůzy do každého jednotlivce promítnou.
Pan spisovatel píše věrohodně jak to v 1 světové válce bylo v pozici obyčejných vojáků.Jde z toho mráz po zádech,člověk ví,že válka byla šílená,ale pocity vojáků jsi neumíme představit.
Více než 600 komentářů vypovídá jasně. E.M.R. je nedostižný v popisu válek. Nenapadá mě žádný jiný autor, který by si v takové šíři vyřídil účty s těmi, kdo měli (a mají) tyto hrůzy na svědomí.
...Když jsme pochodovali na okresní velitelství, byli jsme ještě školní třída dvaceti mladých lidí, kteří se -někteří poprvé - dali z bujnosti společně oholit, než vstoupili na kasárenský dvůr. Neměli jsme žádné plány do budoucnosti, zato jsme byli vrchovatě plni neurčitých idejí, která v naší mysli dodávaly životu a i válce idealizovaný nimbus něčeho málem romantického...
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid....
Skvělý román a naprostá klasika. Co k tomu víc napsat, když bylo o této knize už tolik napsáno? Za mě to asi není autorova nejlepší kniha, ale o to tady nejde, poněvadž jinak má v sobě vše, co nám Remarque představuje v plné parádě i ve svých dalších románech. Emotivní výpověď člověka, jenž je nucen zabíjet, aniž by cítil nějaký vyšší smysl toho všeho, než jen právě v danou chvíli přežít. Myslím, že je důležité číst tyto knihy.
Geniálně napsaný příběh o tom, jak válka dokáže zničit životy mladých obyčejných kluků. Jak se stanou z dvacetiletých hochů náhle a rychle zkušení a sarkastičtí starci, kteří už ani nepočítají s tím že se možná jednoho dne vrátí zpět do normálního života.
„Stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví- a to bylo dobře; neboť právě tyto vlastnosti nám chyběly.“
Remarque píše jako bůh. Při čtení detailních popisů bojů, jako bych se ocitl v zákopu vedle Kata, Tjadena, Alberta a Pavla. Je znát, že autor boje První světové války doopravdy zažil. Knížka se čte jakoby sama. Otevřel jsem ji s myšlenkou, že si budu před spaním chvíli číst a četl jsem do půl třetí. Na západní frontě klid chytne a jen tak nepustí. Je to velmi silný román, který by si měl jistě přečíst každý. Doporučuji.
Kniha je nepopsatelná. Není to jen klasika, je to děsivé svědectví nevinných a zničených životů válkou. Za nic nemohli. Byli to jen mladí kluci, sotva odmaturovali. Udělali to, co po nich dospěli chtěli, šli bojovat za svou vlast. Největší pitomost na světě.
Bylo neuvěřitelně děsivé sledovat celkovou změnu pohledu Paula na válku. Na začátku se setkáváme s mladým klukem plným ideálů a patriotismu, kterým kantor naočkoval celou jeho třídu a následně dochází ke kontaktu s tvrdou realitou. Přátelé postupně umírají a veškeré hodnoty, se kterými všichni na frontu přišli jsou najednou ty tam. Nejsilnější moment přichází asi ve chvíli, kdy se Paul vrací zpátky domů ke své matce a zjišťuje, že si už s obyčejnými lidmi nemá co říct. Neexistují slova, která by dokázala ty hrůzy popsat. Tyhle pocity ve mně zůstaly velice dlouhou dobu a možná mě poprvé v životě donutily pochopit, co vlastně znamená slovo válka. Člověk to slovo s klidným svědomím používá v běžné komunikaci, aniž by si jeho význam plně uvědomoval. Tohle je něco za co si pan Remarque rozhodně uznání zaslouží. Na závěr jen informace pro budoucí maturanty. Tuto knihu rozhodně doporučuji. Čte se velice snadno a zanechá v člověku stopu.
Už vím co bude moje první knížka k maturitě. Stačila mi přečíst jen jedna knížka od Remarqua a sem si jistá, že to byl výjimečný člověk a spisovatel.
Velice povedená kniha o první světové válce z pohledu dospívajícího muže - vojáka. Doporučuji.
Nejlepší protiválečný román! Měli by ho číst nejen všichni školáci, ale hlavně politici, co touží po nějaké nesmyslné válce...
Čtenářská výzva 2019...
Tady fakt nevím, jak hodnotit - na jednu stranu kulervoucí výpověď jedné ztracené generace, zbytečnost všech válek (kluci na druhé straně příkopu se bojí úplně stejně jako my) a na druhou stranu pro mě nestravitelné Pavlovo filozofické monology a naprosto šílená skladba vět, gramatické chuťovky typu iluse, explose, reserva, konserva apod. Ano, vím - knížka stará přes devadesát let, překlad z let šedesátých = jiný styl gramatiky. Ale pro mě bohužel nestravitelné.
Přesto Remarqua považuji za jednoho z nejdůležitějších a nejvlivnějších spisovatelů minulého století.
Kniha, která mě chytla za srdce a stala se mou srdcovkou. Žasnu nad velkou odvahou, snahou a pevnou vůlí mladých mužů, kteří čestně bojovali ve válce a nikdy se nevzdávali.
Kniha ukazuje, jak může být silné přátelství, když má jeden druhého. Jak toto přátelství dokáže být silné i v nejhorším momentě.
Tento silný příběh by si měl přečíst každý, aby každý pochopil, že by se člověk nikdy neměl vzdávat.
Erich Maria Remarque patří mezi mé nejoblíbenější autory, a tohle dílo by si podle mě měl přečíst každý. Jedná se o mimořádně silný protiválečný román, u kterého zažijete emoční jízdu, a nebudete se moct odtrhnout. Jen těžko se dá uvěřit, že je to Remarquova první knížka, jeho styl psaní je vytříbený, postavy propracované, dialogy přirozené a příběh mistrně vystavěný. Na západní frontě klid se může pyšnit i osobitým, posmutnělým koncem, který tomu dodává tu pravou váhu.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha velmi dobrá, která ukazuje jak je válka zdrcující a strašlivá. Dává také možnost vidět válku z jiného úhlu pohledu.