Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9126
9126
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Kruté líčení života na frontě. Maličkosti, pro které stojí za to žít: přátelství, spánek a jídlo.
Oceňuji především otázku vyřčenou vojáky: Kdo má zájem na válce? Vojáci ani civilisté určitě ne. Pár jednotlivců, kteří tahají za nitky. Tento princip bohužel funguje nadále a s největší pravděpodobností bude. Zaujala mě i pasáž, kdy je Pavel po návratu domů konfrontován s civilním životem.
Nikdo asi nečekal, že tohle skončí happy endem.
Jako první jsem viděla film a ten na mne tentokrát zapůsobil více než samotná kniha. Při knize jsem pak už nebrečela, přesto ve mne vyvolala obrovský obdiv a úctu vůči těm, kteří prožili něco podobného. Neumím si představit být na jejich místě a čekat na to, zda náhodou přežijete další útok. Myslím, že by se tato kniha a jí podobné měly více číst. Dnešní zhýčkaný člověk už si ani nedokáže představit, jaké hrůzy museli naši předci v zákopech prožívat.
Asi jediné, co bych knize vytkla, je, že byla celkem krátká, klidně bych uvítala více popisů prostředí a více osudů.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem, ostatně jako všechny Remarqueovy romány. V dobrý konec jsem ani nedoufala a podle očekávání nepřišel. Příběh mě vtáhl do sebe a nepustil. Dílo je psáno poměrně lehkou formou jazyka, a je proto velmi lehce a příjemně čtivé.
Krutá, drsná a syrová realita války. Něco, co bych ve svém životě nikdy nechtěla zažít. "Rest in Peace" všem těm klukům!!!!!
Jak to tak pročítám, tak je moc dobře, že byla tato Remarqueova společenská obžaloba zařazena na seznam doporučené školní literatury. Takovéto knihy je třeba číst a jsou-li psány tak nádherně čtivým a poutavým stylem, pak je to čtení o to příjemnější.
Nebudu tu vypisovat žádná superlativa, kterými se tato kniha pyšní, notná řádka už jich tu je a konečně každý, kdo si přečte, si utvoří vlastní obrázek. Co bych chtěla vypíchnout je síla některých popsaných obrazů. Síla umocněná jednoduchým (možno říci žurnalistickým) popisem, síla událostí, které člověka vezmou za srdce. Takovýmito obrazy je kniha protkána a já je z mysli nedostanu. Například výjev raněných, umírajících koní mám před očima, jako bych tam přímo stála a dívala se na to, což pro mě byla nejděsivější a nejsmutnější scéna z celé knihy vůbec. A ten neustávající křik...
Touto knihou bylo jasně řečeno vše potřebné a ani slovo navíc - tj. válka je absurdní a nesmyslná. Remarque dal výstižně do kontrastu utrpení vojáků na frontě a silácké řeči některých civilistů nebo vojáků na "teplých místech" mimo frontu. Zamyšlením vojáků na frontě, nad tím kdo vlastně válku chce a potřebuje a uvědoměním si, že jejich "nepřátelé" na tom jsou úplně stejně jako oni - (za jiných okolností by mohli být přátelé), položil autor "Sokratovské" otázky, na které si každý musí odpovědět stejně. Bez vnucování svých názorů navedl každého čtenáře ke stejné odpovědi - válku chtějí pouze moci chtiví politici, kteří sami na frontu nejdou a s válečným utrpením nemají vůbec nic společného.
Přestože to byla povinná četba kniha mě opravdu bavila a četla jsem jí ráda. Je poutavě napsaná, tak nějak bez emocí a opravdu vám podá pravdivý obraz toho jak to bylo kdysi.
Toto je jedna z nejúžasnějších knih, které jsem četla. Neskutečně mě chytla za srdce a myslím, že nejsem jediná. U této knihy jsem se usmívala i plakala. Je skvěle napsaná a musím říct, že tady není co vytknout :-) Díky ní, jsem se také hodně zamyslela a poznala ony ohavnosti války a přemýšlela nad tím, jak hrozné věci válka s člověkem udělá. Je to smutná, ale nádherná četba.
řekla bych, že se jedná o jednu z jeho nejlepších knih! I když všechny jsou opravdu velmi dobré, tak tato se mi líbila opravdu nejvíce!!!
Tahle kniha prostě člověka chytne za srdce a dělá si s ním, co chce. A to nikdo neví, co to doopravdy bylo, být ve válce. Je nádherná, je šíleně smutná, je úžasně napsaná a neuvěřitelně zoufalá a kříčí za všechny zemřelé, mladé duše, které si přejí jediné-aby se válka již nikdy neopakovala. I mě, mladou a neurvalou puberťačku, donutila plakat nad tak hrozným zvěrstvem, které lidé dokážou dělat, a které je navíc tak strašně nesmyslné. Naprosto každý by si tohle měl přečíst.
Je to kniha,která se čte jedním dechem,absurdita války,popis života vojáků jak na frontě tak i v nemocnici si někdy vyžaduje silné nervy.
kniha z mého oblíbeného literárního období a od oblíbeného autora. patří mezi nejlepší díla Remarqua, proto rozhodně stojí za přečtení. je to jedno z děl, které Vám válku ukáží pravou, skutečnou a k zápiskům z dějepisu přidají i lidský faktor.
Kniha je neskutečná, chytí za srdce i otrlého. Navíc je tam i pár opravdu legračních scén kdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže myslet vážně. Každopádně tato válečná tématika mě vždy dojme.
Nikdy bych neveřila, že mě tato kniha dokáže, tak silně zasáhnout. Poprvé jsem ji četla před dvanácti lety, ale stále mi při vzpomínce na ni naskakuje husí kůže.
Vždycky jsem hledal nějaký pořádný příběh z první světové.Dlouhou dobu jsem si myslel jako správný idiot,že Erich MARIA Remarque je žena a ta přece o válce nemůže nic vědět a proto jsem odmítal tehdy číst Ty její válečné knihy,a taky jsem myslel,že příběh je z 2.sv války. Po velmi dlouhé době jsem si přečetl výtah knihy na a na zadní stránce byl autorův životopis. Knihu na západním frontě klid jsem si vychutnal jako to nejlepší co kdy bylo v dějinách literatury napsáno a trošku mě mě mrzí že jsem se do toho nepustil mnohem dříve.
Silná kniha.Silný příběh.Ukazuje nesmyslnost války a její fatální důsledky.Ale i sílu a hloubku přátelství v zákopech, kde vše ostatní ztrácí význam.Zůstává jen jediné.Touha přežít.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Remarque je majster pera. Nie nadarmo hviezdi v učebných osnovách každej školy. Lenže, podľa mňa, je práve toto kontraproduktívne. Študenti väčšinou zo zásady nečítajú to, čo sa volá povinné alebo odporúčané čítanie. V každom prípade, diela od spomínaného autora by si mal prečítať každý a nebude sklamaný.