Na Západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
Svetoznámy príbeh siedmich spolužiakov vohnaných do sveta surového násilia je realistickým zobrazením hrôz 1. svetovej vojny.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2002 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Okamžiky, kde se popisuje krčení v zákopech a dělostřelecká palba mě vždy dostane a nenecházím z toho dalších slov. Po přečtení se vždy cítím tak zvláštně, nedokážu to přesně popsat, ale je to pocit mezi štěstím a depresí..
Myslím, že je to vynikající kniha, která přesně podává informace o tom, jaká je válka. Nechybí tu ani zamyšlení, proč vlastně a za co vojáci bojují. Kniha mě očarovala.
Nemůžu dát víc hvězdiček. Ale jen ze svého subjektivního pohledu, protože tohle ve mě vlastně probudilo pacifistické sklony. Ale po stylistické stránce? Působivé a výborné.
Výborná kniha z dob válečných. Ovšem mou oblíbenou od Remarqua zůstává Čas žít, čas umírat.
Přečetla jsem ji určitě minimálně dvakrát - z některých záběrů mi bylo hodně špatně...Podle mě je to hlavně nejlepší autorův počin.
Myslím si, že tato kniha je jedna s nejlepších s tématikou 1.sv.války.Jí i její dva volně navazující díly Cesta zpátky a Tři kamarádi bych doporučila každému kdo se jen trochu zajímá o témeta spojená s 1.sv.válkou či krizí v meziválečném Německu.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Moja prvá kniha od Remarqua, veľmi som si ho týmto počinom obľúbil. Geniálne opisy, kniha sa mi čítala ťažko, ale len z toho dôvodu, že nie som zvyknutý ešte na slovnú zásobu typu: lazaret, komisár (vojenský chlieb), fluidum, zádumčivosť...a milión iných...za to myšlienky som sa snažil vrývať až do jadra môjho bytia, tak aby som mohol precítiť s partiou udalosti od spoločnej latríny, rozfranforcovaných tiel, návrat späť a predsa do neznáma, kde všetko nám tak blízke, vnímame už v úplne inej rovine, už sa nevieme zaradiť, vo vojne sme sa mali stratiť čo autor (SPOLIER) postavám dopraje, nenechá ich trepať sa svetom a prežívať bolesť aj po vojne. Myslím, že autor píše naozaj cnostne až sa vám slová vytetujú na čelo ako dobytku aby sme všetci pochopili, čo za zverstvo vojna je. Pre mňa veľmi pôsobivé, nepatrím medzi tých šikovných, čo to prelúskali hneď a tvrdia, že to je krátke, lebo som sa stále zasekával a ako som spomenul, kniha sa mi čítala ťažšie, však stála za to. Aby som sa do vojny ešte viac žil dostal som chuť na dajaký dokument o 1 sv., ja odporúčam.