Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212794/mid_na-zapadni-fronte-klid-212794.jpg
5
8905
8905
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2011
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
"Tato kniha není obžalobou, není vyznáním, je to pouhý pokus podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou..."
Kniha, k níž jsem se dostala jako mnozí jiní až po škole, až jsem konkrétné děj knihy vymazala z hlavy a nyní přišla možnost si knihu přečíst, aniž bych se muslea učit její děj v literatuře.
Nikdy v minulosti jsem si neuvědomila, jak dobře se tyto knihy čtou. I když začátky bývají těžší, než si zvyknete, jak je kniha psána, z jakého bodu je vypravována a uděláte si jasno v zásadních postavách, případně místech.
Knihy se bohužel tak dobře čtou, protže je napsal sám život. Je to o spoustě mladých ale i starších mužů, kteří vyprávějí svůj pohled na danou situaci. Jsou tady i vloženy ženské osudy ale pouze v náčrtu /žena a syn přijedou vojáka navštívit do lazaretu, francouzské dívky a chvíle s nimi strávené, plakát na němž je zachycena žena v dobovém oblečení, .../.
Remarque to dokázal v této knize, dokázali to tady i lidé píšící komentáře, já to v této chvíli nedokážu. Nedokážu dát to podstatné, co chci říct do pár odstavců, ta autenticita příběhu byla úžasná. Být těmi chlapci, kteří šli do něčeho takového s nadějí a bojovali ze dne na den o svůj život, to je něco, co by každý neuroticky deprimovaný člověk měl přečíst, ten který uvažuje nad sebevraždou. Popis událostí a jejich přemýšlení nad němi /jak se bavili, aby se nezbláznili z těch věcí, jak přepl, když se vrátil domů na dovolenou, jak se snažil zachránit svůj život i život ostatních - že se vůbec stačili zorientovat ve všem, přežít šikanu, nedostatek jídla, vidět kamaráda trpícího v bolestech, znát různé nemocniční příběhy, prostě cokoli zažili byla jobovka a překvapilo mě, jak moc se hlavní hrdina snažil nebýt sám za sebe a dokázal myslet na ostatní...
Příště toto dílo budu číst s respektem.
Tady kutil Erich přišel a ukázal velký, masitý vztyčený prostředníček všem těm autorům, kteří si myslí, že bezpodmínečně skvělou knížku dělá mamutí počet stran.
Na skutečně malém prostoru dokázal popsat, co se stane, když profesor, kterému i Metuzalém říká „dědo“, vymyje mozky svým mladým svěřencům. Kluci, kteří by se měli ještě zajímat o nejnovější modely Mercedesů, nebo empiricky zkoumat metody rozepínání podprsenek vrstevnic, se díky němu dostávají do situací, kdy je jejich největším úspěchem to, že sebou flákli do bahna dřív, než je sejmul pozdrav od vrstevníků z druhé strany.
Knížka bude možná více šokovat ty, kteří vojenskou literaturu (neboť tou bezpochyby je i navzdory věnování) normálně nevyhledávají, i žánrově zkušenější si tady ale najdou něco pro sebe. Mne osobně se líbily výjevy z domova, a některé myšlenky či přirovnání mladého kluka byly vpravdě šokující; za nanejvýš zajímavý považuji taky soukromý mejdan v kráteru s vlastnoručně zabitým Francouzem, nebo rozmanité okamžiky z katolického lazaretu (férově – při zmínce o prostřelených varlatech se ty moje vydaly na cestu zpátky k žaludku).
Za tenhle naturalistický klenot nemůžu klukovi, co to u Passchendaele koupil pětkrát najednou, dát méně než 5 rozbombardovaných*. Kéž jediné části těl, obnažené před budoucími generacemi kluků, patří striptérkám nebo jejich partnerkám/-ům, a nikoliv jejich kamarádům, kteří se včas nesehnuli.
Velmi silný příběh o tom, že ať to dopadne, jak to dopadne, dobře to nedopadne!
Knihu jsem četla k maturitě, je tomu již nějaký pátek.. Rozhodně je právem udaná jako povinná četba.
Do této chvíle jsem se setkala, krom jiného, také s knihami vystihující druhou světovou válku. Toto byla má premiéra s "velkou válkou".
Po zádech se mi proháněl mráz, na struny mých emocí hrála ta drsná slova z knihy. Naturalistické popisy umírání se mi dlouho promítaly pod víčky.
Z počátku jsem byla trochu skeptik, neb převládal popis nad přímou řečí. Ale s přibývajícími stranami jsem se s knihou sžívala více a více.
Nemohu hodnotit jinak, než 5 hvězdami. Tomu já říkám světová literatura na úrovni!
Velmi realistický pohled hrůzy války, která zasáhla celou jednu mladou generaci. Na svou dobu určitě přelomové dílo. Celý příběh poukazuje na zbytečnost války. Do geniálnosti Švejka mu však přesto z mého pohledu trochu chybí.
Kdysi jsem se k této knize dostal díky maturitní četbě a od té doby mě jako jedna z mála z těch knih baví. Je to tak fascinující pohled do života těch mladíků a toho jak se s časem mění oni i jejich pohled na okolí a domov ... Určitě se ke knize po pár letech zase vrátím.
P.S. film je snad srovnatelně dobrý
Musím říct že tato kniha byla opravdu skvělá a realistická! To jak zde autor popsal ztracené mládí hlavních postav a krutost valky byla dech beroucí. Knihu jsem si již od začátku oblibila a přečetla tak za 3 hodiny, určitě si hodlám přečíst další knihu od tohoto autora a doufám že budou stejně skvělé jako tahle.
„Válka by nebyla tak zlá, jen kdyby měl člověk více spánku.“
Hlavní postavy jsou dvacetiletí studenti gymnázia, kteří se na popud svého učitele přihlásili do armády. Teprve až tam zjistí, že válka není ani zdaleka taková, jakou si ji představovali a ztratí všechny iluze. V armádě naráží na Katczu, který se stanem vedoucím jejich skupinky a učí je užitečným věcem, které je ve škole nikdo nenaučil.
Opět další úžasná kniha na kterou jsem se opravdu těšil a nemám slov. V knize je opravdu dokonale ukázaný vývoj mladíků, kteří ztratí veškeré iluze a již se nedokážou začlenit do společnosti jako dřív. Ti z vás, kteří mají možnost si knihu přečíst, tak si ji určitě přečtěte a nebudete litovat.
Poněkud drásavé čtení, taky jsem tuto "povinnou četbu" odkládala až do pokročilejšího věku :-) Nicméně je to bezesporu velmi kvalitní kniha, kterou jen tak z hlavy nedostanete. Remarque na minimálním prostoru mistrně a ve vší barevnosti rozehraje děj, postavy jsou plastické a uvěřitelné, ale to téma, to téma je tíživé až k nepopsání.
Avizovaný konec knihy se opravdu stal a na západní frontě zavládl klid, v což už jsem ani nedoufala. Knihu mi opět doporučil kamarád jako jedno z nejlepších děl, co zatím četl, ale každý jsme jiný a v mém žebříčku knih nezaujala nejvyšší příčku, i tak však stála za přečtení a jistojistě ji doporučuji dál. Bylo velmi dojemné číst, jakou mírou utrpení si během první světové války prošli mladí muži, kteří v dnešní době nevědí, co chtějí, často studují něco, co je nebaví a myslí si, jak moc jsou nezávislí. To ale neznamená, že ženy jsou v tomto ohledu jiné. Oproti době ne tak dávné je má generace jen generací rozmazlených děcek, co si neuvědomují, jak velkou cenu má náš vlastní život a to, čemu ho zasvětíme. Kniha mne naučila, že i dnes je čas žít pro to, co mě baví, naplňuje a třeba i pomáhá ostatním v mém okolí. Hrdinové této knihy to sice často nevěděli, ale oni ani neměli možnost něco změnit. Tímto komentářem bych chtěla poděkovat panu Remarquovi, že dokázal tak skvěle popsat věci, které mne, a jistě i mnohé ostatní, vedou k zamyšlení nad svým životem a sebou samým. Naši předkové za nás obětovali životy, abychom my mohli žít v blahobytu. Kéž si toho vážíme už jen kvůli tolika mrtvým.
Román hodnotím jako velmi povedený, jelikož zobrazuje autentické situace, kterými si museli projít vojáci během 1. světové války. Dále si myslím, že coby kniha s antimilitaristickým poselstvím, plní dílo svou úlohu dobře. Postavy čtenáři rozhodně přirostou k srdci a události zachycené v románu odhalují zbytečnou smrt těchto mladých lidí a nesmyslnost války jako takové.
Vzhledem k tomu, že Remarque na západní frontě opravdu bojoval, chápu tuto knihu jako takové jeho svědectví. Příběh po pár stránkách vtáhne do děje a rozhodně člověku přiblíží válku tak, jako to žádná učebnice nedokáže. Stránek má přesně tak akorát, aby to čtenář dokázal vstřebat. Jediné, co je za mě spíš na škodu, jsou básnické pasáže, které jsem spíš přelétla jako nutné zlo. Na druhou stranu vám ale opravdu dojde, že tihle vojáci nebyli žádní zabijáci, ale obyčejní kluci.
Při čtení mnou zmítaly různé pocity, opravdu jsem nečekala že bude kniha až tak MOC emotivní. Byla tak emotivní, že jsem bojovala s pláčem, strachem a nechutí...těžko uvěřit, že se do tak uzounkého plátku vejde tolik smutku a žalu. Život na západní frontě líčila knížka krutě, syrově ale bohužel úplně pravdivě. Bylo hrozné představit si, co museli ti lidé prožít, zvlášť když byli tak mladí a za válku ani v nejmenším nemohli... Je to nádherná kniha, snad ani ne tak výjimečná svým stylem jako právě ožehavým tématem 1. světové války.
Tato kniha nepřináší jen svědectví z války, ale říká toho hodně i o své době. O snášení utrpení. O motivaci žít. Je silná v pasážích, kde nepadají granáty, ale rozvíjí se touha. Kde příjemné maličkosti jasně září ve stínu latríny. Když se vojáci na chvíli vzdálí smrti, připadá jim najednou mnohem blíž.
Autor stále pokládá otázku, která je tolik aktuální i dnes. "Komu vlastně válka prospívá?"
Ačkoliv jsem věděla, o čem kniha je a jak skončí, nevěděla jsem o ní vlastně vůbec nic. Neboť to, co dělá Na západní frontě klid tím, čím je, není shrnutí děje a všech zvratů. Jsou to právě všechny ty popisy a myšlenky ,,okolo".
Neříkám, že jsem ji přečetla za jeden den. Nějaký čas jsem s ní strávila. Nelituji ale ani jediné minuty.
Tahle knížka mě okamžitě vtáhla do děje. Půjčovala jsem ji v knihovně pro staršího bratra (to byl rok cca 1990, bylo mi 14), doma jsem do ni nakoukla a během 2-3 dnů jsem ji doslova zhltla. Moc se mi autentický příběh a styl líbil. Jednoznačně 5 *.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Zpověď vojáka na západní frontě. Když odcházeli, věřili. Když se vraceli domů, nevěřili už ničemu. Z lavic rovnou na bojiště, nic drsnějšího si pro ně osud připravit nemohl.
Někdo nedospěje nikdy, někdo dospěje z minuty na minutu. A někdo by si přál, aby dospět nemusel...
Syrové, kruté, nelítostné - stejně jako válka. Každému něco bere: Iluze, sny, otce, syny, budoucnost. Protože i když to přežijete, nejste už stejní. Nemůžete začít tam, kde jste skončili - jako by se vůbec nic nestalo.
Vichřice emocí, ale pro mě ne tak silné jako jiné autorovy romány...