Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212794/mid_na-zapadni-fronte-klid-212794.jpg
5
8941
8941
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2011
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, ve které je spousta eufemismu, až to bylo kolikrát až kruté.
Hlavní hrdina se jmenuje Paul Bäumer, je to německý voják bojující v 1. světové válce. Ale v průběhu děje celé knihy budete mít silný pocit, že vůbec není důležité jak se jmenoval a za koho bojoval. Tahle kniha hlavně realisticky, necenzurovaně popisuje, co to znamená bojovat ve válce. Myslím, že po jejím přečtení musí i ten nejzarputilejší militarista, který se každý den obléká do uniformy a s flintou v ruce si hraje na vojáčky, trochu zapochybovat o tom jak by se zachoval. Jestli by v případě, kdy by válka opravdu vypukla, nevzal svou pečlivě vypucovanou uniformu s dokonale promazanou puškou, a nezakopal by obojí aspoň 3 metry pod zem, a začal simulovat poloviční slepotu, jenom aby mohl zůstat doma.
Myslím, že je dobře, že knihu Remarque napsal tak čtivě, a že většina lidí, co přečetla za život alespoň 10 knih, jí zná. Výhodou je taky to, že je celkem útlá. Myslím, že si Remarque plně zasloužil Nobelovu cenu míru, už jenom za ty lidi, co si knihu přečetli, a místo agresivních nacionalistických stran, šli volit někoho rozumnějšího.
...maminko,maminko.
Latríny v makovém poli stojí na stráži,jsou němými svědky chlapeckých vzpomínek na nevinnost,představy i sny...sítkou na motýli na dně trychtýře v kaluži temně rudě zbarvené.
V dáli zní frontový amok.Nasrat,nasrat na to.Agonie je všudepřítomná.
Má pravdu. Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život a museli jsme na něj střílet. První granát,jenž dopadl,zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti,od snažení,od pokroku. Už v to nevěříme: věříme ve válku.
Sugestivní,nejde uplně o typický děj,spíše o vykreslení prožitku a o to více skličující,některé pasáže opravdu těžko vymazatelné z paměti. Jakékoli výtky jsou tu zbytečné,nepřísluší cokoli přidávat,kniha mluví sama a jak sám autor uvádí má být toliko pokusem podat zprávu o generaci,která byla zničena válkou.
Až si budu někdy remcat na chladné zimní počasí,nebo na zavřený supermarket o svátcích,vybavím si a vzpomenu.
Na západní frontě byl klid.
Drsné. Nicméně se mi líbí že v té nezměrné tmě autor přece jen nechal plápolat světlo - přátelství, o to silnější, oč byly kruté podmínky v nichž vznikalo. Více se mi od E. M. R. ale líbil "Černý obelisk".
No teda. Mistrovské dílo. Neskutečně poukazuje na absurdnost a bizarnost válek, násilí. Ukazuje, že rozdíly dané vzděláním nebo výchovou jsou na bojišti skoro vymazány a sotva ještě rozpoznatelné, a přitom při míru zemí jim bylo přikládáno tolik významu! Mladí muži jsou vydáni všanc, do zoufalství, smrti, strachu a do propasti jednoho velkého utrpení. Správně autor naráží na to, že kdyby protivníci zahodili stejnokroje, mohli by být bratři, vždyť jejich rodiny prožívají obavy o ně úplně stejně, oba se bojí ztráty svého života a bolest umírání je stejná. Strhující průběh, kdy na zádech běhá mráz.
Skvělý kousek z válečné literatury. Knihu sem četla kvůli maturitní četbě a rozhodně sem nesáhla vedle! Parádní příběh, člověka to vtáhne do doby a přiblíží mysl mladých vojáků, poukáže na nesmyslnost válek
("Potom by se v aréně měli do sebe dát ministři a generálové z obou stran a všichni v plavkách a všichni ozbrojeni dřevěnými holemi. A za vítěze by byl vyhlášen stát, jehož reprezentanti to přežijí. Bylo by to lepší a jednodušší než zde, kde po sobě střílejí lidi, kteří za nic nemohou.“) .. za mě super! :)
Autor precizně zachytil své osobní válečné prožitky. Neuvěřitelně popsal hrůzy zákopové války. Kniha mě naprosto ohromila tím, s jakou syrovostí jsou situace napsány. Nechala ve mě velkou díru a spoustu otázek, zda to všechno mělo vůbec smysl. Ještě bych doporučila knihu Cesta zpátky. Pro tuto knihu nemám slov pro popis. Aby člověk pochopil, je třeba si ji přečíst.
Nádherná kniha poukazující na NESMYSLNOST VÁLKY! Válka zamoří lidské společenství jako virus a její následky se přenáší v různé intenzitě z generace na generaci ještě mnoho let po válce....
Kniha se mi velmi líbila, měla velmi napínavý děj a byl tam krásně zobrazený dopad války na psychiku člověka. Doporučuji všem, kteří maji rádi válečnou literaturu.
Po dlouhé době se mi podařilo přečíst knihu v jediném dni. Strhující, přesvědčivé a děsivé. Asi jsem nečekal tak obrazný popis války, některé scény mi braly dech. Velice silný zážitek.
Povinná četba k maturitě, takže jsem ji bral jako nutnost. A moc se mi do knih tehdy vlastně ani nechtělo. Do té doby mé povědomí o válce ztělesňovali neohrožení bijci typu Johna Ramba. Jsem moc rád, že jsem ji četl, udělala na mě tehdy skutečně velký dojem, rozhodně autentičtější, než kdyby se mi do rukou dostala dnes. Od té doby jsem se Rambovi už jen smál.
Kniha zaujme, zapůsobí na vás zvláštním způsobem a zanechá ve vás pocit nicoty z války a ze zmařených životů mladých lidí, kteří nezakusili krásu života.
První světová válka se díky vzdálenosti, kterou vytvořil příkop času, stala už pro někoho jen nic neříkající historickou událostí. Proto je tenhle román fascinující, jak i přes své stáří dokáže být stále aktuální a čtivý. Překvapila mě míra syrovosti a realističnosti – na svou dobu určitě velmi neobvyklá. Remarque popsal kolotoč smrti, ze kterého se nedá vystoupit. Silné, velmi silné.
Už je to celkem dlouho, co jsem tuhle knížku četla, ale přesně si pamatuji moje pocity z ní. Dostali jsme ji jako povinnou četbu ještě ve škole a já přesně vím, co jsem si tenkrát myslela :"Válečná knížka, to bude něco." A doopravdy to bylo NĚCO, naprostý opak toho, co jsem čekala. Knížka byla dobře napsaná, pěkně se četla. Bylo to takové "provedení" tím, co museli tenkrát prožívat, jak to muselo být těžké vidět umírat kamarády. Jsem ráda, že jsem tuhle knížku přečetla.
Lidstvo jen přetéká krutostí, pachtěním po moci.
Válka je jeho výplodem, jeho dítětem.
Tato kniha válku popisuje, a dělá to nejlíp jak může, bez idealizování, bez falešného heroismu, se vším tím svinstvem co k tomu patří, smrt, šílenství, beznaděj..
Je to zatraceně depresivní četba a zatraceně čtivá zpověď.
Nejsem žádný historik a ani jsem nikdy opravdovou válku neviděla, a tak nedokážu určit, jestli to bylo tak, jak je to v knize popsáno - tak či onak, z mého úhlu pohledu to bylo popsáno opravdu neskutečně. V tom dobrém slova smyslu. Překvapila mě neskutečná čtivost knihy, ačkoliv to ani náhodou není novější kousek. Ani nevím, co bych o tom řekla, pořád si nedokážu v hlavě utřídit myšlenky. Snad jen stačí to, že je to naprosto geniální kniha, skvělá k zamyšlení, i když svou podstatou velmi smutná, a měl by si ji přečíst snad každý...! Otevírala jsem ji s tím, že to možná bude dobré, s přesvědčením, že mě válečná literatura bavit nebude, třebaže jsem nikdy předtím nic takového nečetla. A ejhle... Teď je mi jasné, že k tomuhle dílu se určitě nejednou vrátím.
Opravdu nerozumím tomu, proč jsem se k této knize nedostala už dřív. Je to skvěle napsaný román s dokumentárními prvky, je působivý, citlivý a velmi sugestivní, člověku velmi dlouho zůstane po dočtení v hlavě. Pořád nemůžu přestat myslet na ten pocit marnosti a strachu, který kniha v čtenář vyvolává. A také takový ten vnitřní rozpor, který vojáci cítili, když dostali dovolenku a vrátili se na chvíli domů – okolní svět jim nerozumí, protože neví, co se na frontě děje, a vojáci neví, jak se vrátit do normálního života, hlavně ti mladší z nich. Remarqueův styl psaní mne baví, čte se to velmi dobře. Zároveň z knihy mrazí, když člověk ví, že je to psané podle skutečných událostí.
Kniha, která mi před dvanácti lety vzala dech. Tehdy jsem jí ale nerozuměla tolik, jako nyní - a přesto jí nikdy neporozumím. Kniha, která mě nutí zamyslet se nad vším, co se událo, co se děje. Jak kruté jsou lidské osudy. Kniha, kterou by si měl přečíst každý.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Knihu jsem četla ve škole a zanechala ve mně i po letech vzpomínku na to, jak kruté dokáže být prozření z chlapeckých ideálů při středu s nelidskou realitou války. Měl by si ji povinně přečíst každý, obzvlášt dnes, kdy známe (díky Bohu) válku jen z televize a ne vždy mají filmy potřebnou vypovídající (a odstrašující) hodnotu.