Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8971
8971
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Nemám slov.
Knihu jsem dočetl minulý rok v listopadu a rozhodl jsem se k ní vrátit.
Bral bych to jako dobré, ale zároveň i špatné rozhodnutí z mé stránky.
Kniha je - jak už je známo - takový klenot. Náhled do generace, která byla poskvrněná, poraněná a zneuctěna válkou.
Nedokážu si představit jaké to za té doby to pro kohokoli ve válce muselo býti.
Tato kniha vám to umožňuje. A v plné palbě.
Kniha je surová, pravdivá, nepříjemná a hnusná. Stejně jako jakákoli válka.
Pokud se považujete za čtenáře - i když to není za mě nutné - musíte tuhle knihu přečíst.
Koktejl hnusu a nádhery... Jaká zbytečnost a marnost.. Zoufalství nad zbytečnou ztrátou ideálů a naivního života.. Jako matka jsem prožívala ztrátu syna ještě před jeho smrtí. Jako člověk jsem žila několik dní v zákopech a s úlevou se vždycky vynořila do reality... Kolik jich tuto možnost nemělo.. Cítím velikou lítost nad touto slabinou "pána tvorstva"...
Ovšem literární vyjádření Remarqua to je nádherný skvost zabalený v pytli sraček,..
Jak těžko se mi tato kniha hodnotí. Je to prostě zpověď člena jedné generace... Generace, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům. Měla by být povinně v každé domácí knihovně....
Mladík Paul nás s sebou vezme do války, do zákopů a ukáže nám zblízka, jak se mladí muži, ještě chlapci, dokáží vyrovnat s hrůzami první světové války. Se ztrátami, zraněními, a nejen těmi fyzickými, ale hlavně těmi na duši, které se již nikdy nezahojí.
V rámci skupiny Klasikomilů jsme tentokrát měli přečíst knihu, která nás přivedla ke čtení, ať už obecně nebo ke čtení klasiky. Když jsem se nad tím zamyslela, tak i po desítkách let mám v sobě pocit, který jsem měla po dočtení této knihy. Byla jsem zvědavá, zda mě příběh zasáhne stejně i teď a ano, bylo to stejné i tentokrát.
Je to silné, smutné, bolavé, drsné, syrové, surové a nedivím se, že mě to zasáhlo i v šestnácti letech. Příběh je podán otevřeně, se vším všudy. Ať už to jsou hrůzy v zákopech nebo ve vlastní hlavě. Je tu spousta emocí, které se na mě přenesly. Je tu skvěle vykreslena atmosféra a já cítila strach společně s vojáky.
Ač je to tak těžké čtení, je tak krásně napsané. Moc se mi líbí, jak Remarque píše, užívám si jeho věty i nádherné a pravdivé myšlenky.
Klasika nestárne, jsem toho důkazem, líbí se mi stále stejně
Ráda bych se ztotožnila s komentářem ZanetDesp.
Jen mě mrzí, že jsem toho dílo nepřečetla už před lety. Forma, styl člověka vtáhne do děje, představivost ani nemá moc práce vidět vše reálně. Čte se jedním dechem.
Úchvatné dílo. Příběh mladého vojáka Paula přináší realistický vhled do útrap první světové války (který ale platí pro všechny války všeobecně). Ukazuje brutalitu, smrt, beznaděj a dehumanizaci vojáků, jež jsou nakonec jen nástrojem mocenských států a jejich zájmů. Počáteční romantizace války a hrdinství, přechází v depresi a hrůzu - a po dočtení toto člověk skutečně cítí. Dílo je dle mého v literatuře zcela zásadním.
Vynikající a asi nejznámější protiválečný román, napsaný krásným jazykem, se nám už mnoho let snaží říci, jak těžké a zbytečné je umírat ve válce pro něčí zájmy. Knížku jistě četli všichni mocní představitelé kdysi v mládí, leckdy povinně, ale už na ni zapomněli, k velké škodě obyčejných lidí. Život se dá žít jen v míru.
Úžasný román, ktorý prináša surovú pravdu o realite vojny z pohľadu 19. ročného mladíka. Paul Bäumer a jeho spolužiaci sa prihlásili dobrovoľne na front, netušili pritom do čoho idú... Remarque má výborný štýl, mne sa to čítalo ľahko aj keď s ťažkými pocitmi. "Sme opustení ako deti a skúsení ako starí ľudia, sme suroví a smutní a povrchní - myslím, že sme stratení."
Výjimečná kniha, která zanechá ve čtenáři silné emoce. O první světové válce je na trhu méně literatury než např. o druhé, ale tento příběh popisuje převážně pohled vojáků v zákopech na to, co se děje kolem nich, a to je asi nadčasové.
Skvělý jazyk i styl psaní, podané emoce hlavních postav i jejich ne-emoce (rezignace na všechno kolem) a taky dost naturalistické popisy děje a úrazů nejen na frontě, nebo v nemocnici. Také popis návratu vojáků domů byl velice emotivní a smutný.
Bylo to o generaci zasažené válkou na celý zbytek jejich životů. Na závěr se nekonal typický happyend, ale i tak konec byl pro postavy vlastně dobrý. Kniha relativně malá rozsahem, ale velká obsahem, určitě doporučuji.
Málokterá kniha popisuje lépe tu pravou realitu války. V této knize nejde o velké bitvy, o prohry, ani o vítězství. Ale o to, jak parta mladých kluků sleduje, jak se jim životy mění pod rukama právě hrůzami války... Počáteční nadšení přechází ve zhrození se a tichou rezignaci. Na konci je zoufalství, kdy postupně umírá jeden kamarád za druhým a ani ve chvíli, kdy se hrdina vrátí zpět do zázemí a civilizace, není schopen se soustředit na normální věci, protože ty pro něj ve světle hrůz války ztratily hodnotu... A tohle přesně je pro obyčejné lidi válka.
Příběh odehrávající se v knize pro mě byl celkem emočně náročný. Rozhodně některé části byly nezapomenutelné. Člověk vůbec nechápe, co se vojákům na frontě může odehrávat v hlavě. Nechci tady nic prozradit z příběhu, ale myslím, že velmi silný a emotivní zážitek to dá každému. Děj je promyšlený od začátku knihy až po konec. Knize dávám 4 z 5 hvězd. Jeden bod dolů proto, že mi u knihy chyběl ten “wow efekt. Což ovšem rozhodně neznamená, že dílo není povedené.
Drsný a farbistý opis zákopovej vojny. Autorovi sa veľmi dobre podarilo opísať hrôzu, ktorú znamenala 1. svetová, a tú obrovskú čiernu dieru, ktorú vypálila do duší mladých chlapcov, ktorí v nej bojovali. A to všetko veľmi čítavým štýlom. Kto sa chce dozvedieť viac o WW1, toto je veľmi dobrá kniha.
Kniha je klasickým literárním dílem, které nevyhýbá se detailnímu vyobrazení hrůz války. Přes svou silnou atmosféru a působivé vyprávění mi však některé pasáže přišly zdlouhavé, což snížilo mé celkové hodnocení na tři hvězdy z pěti.
Znovu se vracím k jedné klasice: Na západní frontě klid... Už jen název tak trochu oxymóron, nutně navozující otázku: je vůbec někdy na frontě klid?
Brilantně napsáno, hlavně popisy válečné mašinerie a všudypřítomný odér smrti, který prostupuje vše, s čím se hrdina setká. I když zde byly líčeny také světlé momenty (třeba návraty do vzpomínek či krásně popsaná chlapská soudržnost), pocitu jisté tísně a strachu o hrdinův život se nikdy zcela nezprostíme: Remarque věděl, jak zapůsobit na naši obraznost... Jeho naturalistická až plastická líčení kruté reality života v zákopech se dostanou pod kůži. Je dobré nezapomínat: historie se opakuje a lidé jsou nepoučitelní. I jeden život člověka je pořád životem, cenný dar, a neměl by se mařit: jasné poselství, které nemusíme nijak složitě pročítat mezi řádky. Nejsmutnějším paradoxem téhle knihy je, že jejími hrdiny jsou napřed naivní mladí idealisté (propagandou zručně verbováni "do zbroje" hájit pofidérní hodnoty), bažící po slíbené slávě... ovšem na bojištích proměněné v kusy potrhaných těl, v lepším případě mrzáky na těle a duši... Ta kniha dostane každého.
Dovolím si i menší odbočku: myslím, že naše představa bojů v zákopech a na frontě je poněkud matná, nejasná, realitě vzdálená - jisté dojmy si "odnášíme" z filmů či médií, ale i tak jsou značně zkreslené... Pro lepší představu, téměř plastický obraz a až šokující obraznost doporučuji komiks od J. Tardiho "To byla zákopová válka". Teprve při jeho čtení jsem mohla lépe porozumět scénám, které Remarque ve svém románu popisuje. Chválím a dílo doporučuji i jako doplněk k četbě, zároveň však trochu varuji: ten komiks je opravdu jen pro silné povahy :-)
(SPOILER)
Velmi silná kniha. Musím přiznat, že první půlka, a možná i trochu více než půlka, mě moc nebavila - za to ta jedna hvězdička dolů. Děj se táhl, v podstatě mi připadalo, že se děje pořád to stejné. Ale po Paulově první dovolené, což je někde za polovinou, to začalo brát spád, bylo to čím dál víc dramatické, smutné, extrémní a oči otevírající.
V průběhu čtení ke mně ze začátku postavy moc nepřilnuly, a to ani přes to, že to bylo psáno v ich formě, což mi většinou vyhovuje více. Ale právě za polovinou už mi Paul (i jeho přátelé) začínal přirůstat k srdci - jeho názory, vyprávění a celý popis jeho života. Soucítila jsem s jeho výpovědí o tom, že jsou vlastně ztracenou generací, což už je dnes ostatně pojmem. Ale Remarque podle mě tento pojem přesně definoval a bez jakéhokoli přikrašlování se vší surovostí, kterou to přineslo, napsal jasný a čistý důkaz o tom, jak jeho generace extrémně utrpěla. Sdílel zde pravdivé a silné myšlenky. Při čtení jsem si opravdu čím dál tím víc uvědomovala, jak je válka zbytečná. Kvůli dohadům vysoko postavených lidí umírají obyčejní lidé - lidé, kteří se musí postavit za svou vlast, ať už vědí, zda je názor jejich státu zrovna ten správný, nebo ne. Lidé, kteří za nic nemohou. Lidé, kterým bylo ublíženo fyzicky, ale hlavně psychicky. Generace, která byla navždy ztracená, protože se neměli pro co vrátit, pro co žít…
Také je tu ve velké míře ukázáno přátelství. Přátelství, které okolnostmi dosáhlo tak hlubokého významu jako třeba rodina, a možná i víc než to.
Nejsilnější momenty byly samozřejmě ty ke konci, kdy Paulovi přátelé postupně umírali, až z jeho třídy zbyl jen on… Úplně nejvíc mě dostaly momenty v nemocnici, popisy strachu a akce na bojišti, Paulovy (autorovy) myšlenky a potom hlavně smrt Katczinského a samotný definitivní konec celé knihy…
Tato kniha je velmi cenná. Je to něco nenahraditelného, protože je to autorovo jedinečné svědectví. Svědectví o tom, že po takovém zážitku a zrovna v tomto životním období vlastně není možné začlenit se zpět do běžného života. Viděli umírat své přátele, jen kvůli něčímu rozkazu se navzájem zabíjeli s lidmi na druhé straně, kteří by za normálních okolností mohli být jejich přáteli. Každý den dávali pozor jen na to, aby přežili…
Doporučuji přečíst úplně všem.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Skvělý válečný román Ericha Maria Remarqua. Je dobře, patří do povinné středoškolské četby. Nepopisuje v něm hrůzy bojů, spíše hrůzy prožívání a pocitů zúčastněných.