Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8978
8978
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
První z knih tohoto autora co jsem četla. Silný příběh o generaci zničené válkou. Obdivuji jak výstižně a přesvědčivě se dá v knize vykreslit hrůza války. Konec je možná smutný, ale jasně ukazuje, že ne všechny příběhy (ty skutečné) končí šťastně. Velmi ovlivnil můj názor na válku. Lepší povinnou četbu si nedovedu představit a brzy se ji chystám číst znovu.
mdracek: Ne, není to Remarquova první kniha a ne, ne, ne, rozhodně není z druhé světové války. Měla by sis trochu srovnat historické souvislosti, abys alespoň věděla, z jaké doby čteš.
Po dočtení této knihy jsem si poprvé v životě dokázala představit, jak těžký musel být život ve válečné době. Fakt, že je kniha psaná z pohledu německého vojáka, jsem si uvědomila až asi po 30 stránkách. Utrpení, pocity a ztráty vojáků Remarque dokázal zachytit s mistrovstvím skvělého spisovatele, přestože je tohle jeho první kniha. Vypráví tu vlastně svůj vlastní příběh, dokonale zachycující trnitou cestu časem 1. světové války, jen s o něco horším a mnohem dojemnějším zakončením.
takové by měly být všechny povinné četby, co se dají číst a především vnímat, co čteme
Nedá se vůbec nic vytknout, u mě jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl a to se asi ještě dlouhou dobu nezmění. :) Od knihy jsem se skoro vůbec neodtrhl, drsný příběh německého vojáka za 1. sv. který chvílema dokáže i dojmout a nutí k zamyšlení proč jsou vůbec mezi námi lidé, kteří prahnou po válce.
Remarquova slavná próza podává především svědectví – a to hned na několika frontách. Už z povahy osobního vypravěče, kterým je gymnaziální student, se pozadí a důvody Války ztrácejí v domněnkách vojáků, tedy obyčejných lidí, kteří zpočátku chápou narukování jako svou povinnost, aniž by si kladli otázku „proč?“. V současnosti je uváděna jako jedna z vícero příčin první světové války jistá romantizace války, protože velké evropské konflikty proběhly naposledy v 70. letech 19. století, tudíž představy o válce pocházely převážně z literatury, jistých zidealizovaných představ, zatímco vojenská technika a způsoby boje byly jinde – Remarque svým románem činí přesný opak, když shledáváme, že na válce per se nic ušlechtilého není (jinými slovy, kdo by se nyní vydal do války s radostným úsměvem na tváři?).
Jako služebník perverzní veliké ideje nutnosti boje je pojmenován mj. třídní profesor Kantorek, jehož postava slouží jako synekdocha pro kritiku školského systému. Ve svých plamenných projevech apeluje na mladistvé studenty, aby se de facto odebrali do služeb Smrti, zatímco sám je zbabělec, jehož činy nepřesáhnou prostor třídní katedry. Kromě toho prosakují na povrch pochybnosti o významu školy, která vyžaduje memorování nepodstatných faktů, jejichž přenositelnost do skutečného světa nemá takřka smysl; tento směr kritiky lze vztáhnout i na fungování dnešního školství, kde by cílem neměla být paměť, ale výchova spojená s určitým stavem vědomí – jisté zažehnutí jiskry v člověku, otevření očí – jinak jde o vkládání očí slepým, o vkládání do pasivní duše, jak říkával Platón. Roli tohoto probuzení namísto školy supluje až samotná válka, jež ve své brutálnosti zjevuje esenciální hodnoty přátelství, lásky, života.
Zároveň Remarque do svého díla možná nevědomky zasadil i kořeny zla, které vyklíčilo v podobě Třetí říše. Ve scéně, kdy se obrátí role a bývalý student šikanuje profesora Kantorka, si nelze nevybavit Hanekeho Bílou stuhu, která tematizuje totéž, totiž pregnantní postihnutí mentality ztracené generace, jíž ta předchozí odkázala bolest, utrpení a frustrace, – a která svou ztracenost umocnila ještě větším běsněním v průběhu nastávajících let. A právě vědomí zrodu zpočátku nepatrného zla, které matastázuje v tragédii, je současně velkým morálním závazkem.
Opravdu drsný příběh z první světové války. Napadlo mne jedno slovo: jatka. Jakou cenu má lidský život? Lidé se nepočítají, počítají se jen vítězství nebo prohry.
Literální dílo, kterému se nedá nic vytknout. Dokonale zpracované téma, které je velice kruté. Knížka pěkně v táhla do děje, člověk jakoby sám byl hlavním hrdinou....
Geniálna kniha. Síce neviem, či je to dobré alebo zlé, ale celý čas, ktorý som ju čítala, som si presne predstavovala to, o čom som čítala. Akoby som tam bola. Príbeh bol veľmi krutý, žiaľ o to viac realistickejší. Počas čítania som neprestala veriť, že Paul to prežije. No, a na záver, keď po jeho smrti oznámili, že nie je na fronte nič nové, tak som sa neubránila slzám...
Nevím ani jak na tohle dílo reagovat, než dát pět hvězdiček, i když nejradši bych nedala ani jednu, jak byl příběh krutý. Ale o tom to je a tím pádem kniha tvoří to, co má. Mohu říct, že pokud jsem zrovna nebrečela u čtení knihy nebo mi nebušilo srdce jako na poplach ze strachu, nenudila jsem se. Kniha pojednává o válce, popisuje vše okolo v ich- formě, tedy jako kdybychom tam skutečně byli my sami. Což je děsivé, protože vidět frontu očima někoho, kdo to prožil, je nepopsatelné. Ale v této knize to je napsané. Všem vřele doporučuji, hrůzostrašný zážitek, ale dobrý pro uvědomění si hodně věcí :)
Krásná knížka, nejvíc mě zasáhla část, kde hlavní hrdina rozebírá, proč se doma necítí dobře a není schopen stejného života jako před válkou.
fascinuje mě, jak autor popisuje hrůzy války tak prostě, jako by to byla samozřejmá součást života. ale v zákopu to asi jinak brát nešlo, "děs lze snést, pokud se člověk prostě přikrčí, ale usmrcuje, jestli o něm přemýšlíte."
myslím, že téma první světové je pro nás pořád ještě aktuální - sto let přece není tak dlouhá doba, skoro každý z nás ve svém rodokmenu najde alespoň jednoho, kdo v této hrozné válce padl, já sama vím o dvou. bohužel, první světovou dost zastínila ta druhá a my tak na své předky zapomínáme...
Emotivní knížka, pobrečela jsem si. Ale je to nádherně vyobrazené. Ikdyž ty scény s utrženými končetinami...bohužel, taková asi byla realita.
Jinak mě to moc bavilo! Mám slabost pro vojáky a jejich uniformy:)
Normálně bych dal možná tři hvězdy ale vzhledem k očekávání, které jsem měl, jsem čekal více a proto dávám dvě. Ano dobrému popisu válečné reality, ano psychologii postav. Jinak však dle mého jde o nezáživnou četbu plnou nudných pasáží, takže jsem knihu dočítal spíše z povinnosti než z radosti.
První kniha, kterou jsem četla kvůli maturitní zkoušce od tohoto vynikajícího spisovatele. Poprvé se mi stalo, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. A pokračuje to i v dalších knihách, které jsem četla.
Kniha mě vtáhla do děje od úplného začátku. Líbí se mi spisovatelův styl psaní, je docela stručný, často vtipný a také velmi ostrý. Nebere si servítky, píše věci tak, jak jsou. Když se zmiňoval o křiku lidí, mrtvých nebo hrozným způsobem zmrzačených tělech, jako by se nic nedělo, jako by to bylo na denním pořádku, což vlastně v té době bylo. Pavel a jeho kamarádi bojovali za svůj život, za svou vlast tak dlouho, byli skoro u konce, ale jak smutné, že i přes všechno, zemřeli. Jako by ty roky boje byly k ničemu. Velmi jsem si oblíbila postavu Katciznského, který, podle Pavlových slov, „určitě ví o každém husím stehně v okruhu dvaceti kilometrů“.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Z této knížky jsem odmaturovala děkuji Erich Maria Remarque