Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8986
8986
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Parádně odvyprávěný průběh 1. světové války z pohledu německých vojáků se všemi jejich strastmi i radostmi. Stejně tak autor výborně popisuje zničené životy přeživších vojáků, které po válce již nikdy nečekal stejný život, jako dřív.
Hezky popsaný život obyčejných vojáků v boji i mimo něj. Pokud se zajímáte o války, kniha vás bude bavit.
Děsivě skvělá knížka. Až po přečtení takového příběhu si člověk uvědomuje tu hrůzu války
Kniha mě zpočátku příliš neoslovila, ale když jsem se do ní začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Nakonec si mě určitě získala.
Když jsem knihu četla, byla jsem stará jak Pavel. Od té doby teprve chápu, co to je vlastně ta válka. To je když se nějácí pošuci usmyslí , že spolu už nebudou mluvit(což by měla být jejich práce) , ale že radši zfanatizujou mladý kluky, aby šli do války, a stříleli po sobě. Pochopila jsem, že některé věci obyčejný člověk nemůže přežít, aniž by ho to psychicky poznamemalo na celý život. A taky jak strašná zodpovědnost pro politika je, když musí národ vést do války, třeba i nevyhnutelné.
Právě jsem tuto knihu dočetl a první co musím napsat je, že je to drsná kniha. Čtivá, přesná, mrazivá a 1.světovou válku drsně popisující. Ale tak to má být a za to Remarkovi dík. Každý by si měl tuto knihu přečíst, aby viděl a díky Remarkovi pocítil na vlastní kůži, jak je válka zbytečná, kolik lidí trpí, jak je to děsivé. Trpí nejen vojáci, ale samozřejmě i jejich blízcí.
Těm klukům bylo ani ne 20 let, strašný. Názorně je zde popsáno, jak bylo pro ně potom těžké se navracet zpět do bežného života, že to v podstatě není možné. Tady si vzpomenu i na americké veterány z války ve Vietnamu.
Je to má třetí přečtená kniha (po Černém obelisku a Třech kamarádech), ale je rozhodně nejdrsnější. V Černém obelisku byl skvělý černý humor, hodněkrát jsem se pobavil, tady ani špetka, jen tíha zákopové války.
Proč si to lidi navzájem dělají? Nechápu!
Na druhou stranu, když si vezmu, v jakém blahobytu nyní žijeme, a stěžujeme si?! A vymýšlíme hovadiny, jako jsem včera ve zprávách slyšel, že na dětských hřištích musí být certifikované houpačky a prolejzačky?!
Tady šli 18 letí do války! To je hrozný kontrast. Měli bychom se nad sebou zamyslet a vážit si toho, kdy žijeme.
Už je to 10 let co jsem to četl, takže jsem dal průměr 3 hvězdy, páč už si z toho moc nepamatuju.
Jediný co si z toho pamatuju, jak vypravěč vidí jinýho vojáka opodál jak si po výbuchu granátu snaží napcpat svá střeva zpět do břicha...
Kniha s tak živouci procítěnosti, že člověk chvílemi musí přestat číst, aby si uvědomil, že není součástí toho všeho..
Velmi zajímavé a naučné dílo. 1.světová válka byla hrozná a často se na ni zapomíná a je opomíjena. V knize je dobře vidět, jak se z mladých bažantů stávají mladí mazáci a jak válka otupuje jejich lidské cítění.
Knihu jsem musela číst povinně, poté jsem z ní dělala práci v německém jazyce. I přes počáteční nechuť k této četbě mě kniha nakonec oslovila. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala.
jedna z mých oblíbených knih. Jsou to sepsané pocity, příběhy a myšlenky vojáka během války. Někdy mi běhal mráz po zádech při představě, co si obyčejný vojín na frontě musel zažít, jak se navenek zbavuje jakýchkoli citů a zvyká si dennodenně vidět mrtvá těla nepřátel, spojenců i blízkých kamarádů. Skvělá kniha.
ještě že jsem nezažila žádnou válku, ty krvavé scény, co jsou tu popisovány, jsou fakt dost děsné
Mě se líbí Remarquova myšlenka, že hrdina musí být vždy " na scéně", bez něho přestává kniha existovat. Taky se mi moc líbí prostý a jednoduchý způsob , jak autor vyjadřuje myšlenky, nálady a zkušenosti. Co se týče příběhu, tak mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Mám oblíbenější knihy od Remarqua.
Na západní frontě klid se po přečtení zařadila mezi ty nejlepší díla, které jsem kdy četl. Kutost války je zde popsána naprosto dokonale, líbí se mi též úvahy Paula Bäumera, jak mu válka převrátila život naruby. V knize také vnímám věk vojáků - nedokážu si představit, že bych teď jel do kasáren, tam podstoupil výcvik a pak měl v plné polní mechanicky zabíjet jako nějaký robot. Nedokázal bych to... Jediné co mi trochu na knize vadilo, byly občas trochu delší popisy krajiny a objektů, které sice lépe dokreslují válečnou vřavu, někdy ale děj trochu zpomalovaly. Doporučuji také stejnojmenný film z roku 1979, který knihu adaptuje velmi věrohodně.
K povinné četbě na střední se váže spousta naprosto nesmyslných úletů jako například Maminka od Seiferta nebo Mladý muž a bílá velryba už ani nevím od koho. Tohle dílo se k nim naštěstí neřadí. Asi nejlépe ilustrující kniha o 1. světové, kterou jsem četl, bohužel mi z ní v paměti utkvělo jen pramálo a tak pro mě nemá na plnou pálku.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
"Válka je příčinou smrti jako rakovina a tuberkulóza, jako chřipka a úplavice. Jenže případy úmrtí jsou častější, rozmanitější a hroznější." Tak přesně touhle větou Remarque dokonale popsal svou knihu. Povětšinou drsnou a chladnou, která však má i světlejší stránky.