Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8978
8978
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
V roce 1967 vyšlo 183 000 výtisků !!! Tato kniha si to zaslouží. Dávám 5 hvězdiček.
Knížka se mi líbila, jak se to vezme na jednu stranu je to pěkný příběh ale když se na to podíváte z druhé stránky vidíte tu nesmyslnost války a boje.
LiLinka, jedná se o 1. světovou válku, ne druhou.
Dlouho jsem se knížce vyhýbala a když jsem ji konečně začala číst, měla jsem s tím fakt problémy. Četlo se mi to velice špatně a vím určitě, že už se k ní nikdy nevrátím. Tak úsporným stylem vykreslit takové hrůzy umí jen pravý mistr, což Remarque nepochybně byl.
Nadčasové dílo... najdete v něm nejenom hrůzy 1. světové války, ale také úžasné charakteristiky postav. Rozhodně doporučuji, skvělá "maturitní četba".
Již dávno mě můj děda vyprávěl jak to bylo když bojoval na Pijavě. Historky to byly takové, že jsem se, jako kluk, několik dnů budil ze spaní. Ani se tomu nechtělo věřit. Nebudu je tady popisovat, nechci vyvolávat stejné pocity u druhých. V románu je takových situací popsáno více, ale mírněji, než to asi opravdu bylo. Nejhorší je, že to nebylo naposled kdy se válčilo a že žádné takové naposled ani nikdy nebude. Jsem ze šťastné generace, která válku nepoznala, kéž by to tak zůstalo i pro ty co přichází po nás.
Některé pasáže jsou trochu nudné a zdlouhavě popsané, jiné velmi zábavné. Pro mě to není to pravé ořechové. Četla jsem jen z donucení povinné četby k maturitě, ale nelituji, kniha je to dobrá, válečné téma - čili nic pro mě, no.:)
Zajímavá kniha, dobře se četla. Jen popis války v zákopech a utrpení mladých vojáků, na mě bylo někdy až trochu příliš. Pavel byl sympatická postava a Remarque válku vykreslil v pravém světle. Není divu, že ve své době spustilo dílo takový poprask.
Neuvěřitelně věrně nastíněné autorovy zážitky z války. Deníková forma je čtivá a místy černo humorně zábavná.
Jestli čekáte, že si přečtete akční příběh, plný bojových situací, napěchovaný akcí a rychlým spádem nevím zcela jistě, jestli najdete to, co hledáte právě v této knize. Na rychlost plynutí děje si rozhodně nemůžu stěžovat, kniha vás upoutá a čtete dál, i když už vlastně víte, jak kniha skončí. Prostě chcete číst dál! Zároveň v knize najdete velké množství momentů, kdy autor jednoduše nepopisuje průběh boje jako takového, ale zaměřuje se na to.. Zbytek recenze: http://annox.blog.cz/1312/na-zapadni-fronte-klid-recenze
The Petinka: Píšeš, že jsi v polovině knihy zjistila, že jsou to Němci! Myslím, že to na té knize bylo další to krásné... Vůbec nešlo o jejich státní příslušnost. Slyšeli pouze: jste železné mládí národa, jděte bojovat, nečekejte na to, až vás povolají, ukažte svou odvahu ať na vás můžeme být pyšní - a oni šli, šli "dobrovolně" bojovat do války, o níž pravděpodobně nic nevěděli. A šli tam umřít. Nešlo vůbec o to, že to byli Němci, šlo o to, že to byli kluci. Život nestačili ještě ani poznat a už o něj přišli.
Po celou dobu četby jsem z knihy měla hodně rozporuplné pocity, protože kniha rozhodně nepopisuje nic nádherného. Po přečtení první kapitoly, ve které hned umírá jeden z vedlejších hrdinů jsem byla odhodlaná knihu odložit. Vrátila jsem se k ní jen proto, že jsem tak trochu strašpytel a netroufla jsem si psát referát o něčem, co jsem nečetla.
Asi v polovině knihy mi došlo, že hlavní hrdina Pavel a celá jeho banda jsou Němci! Ale bylo pozdě, já už jsem je milovala a nemohla jsem jen tak přestat. Dokonce si myslím, že i kdybych si to uvědomila už na začátku, nebylo by mi pomoci. Prostě jsem jim musela fandit, bez ohledu na to, za koho bojují. Vždyť oni za to přece nemůžou! Bohužel jsem tak trochu tušila, jak to celé dopadne. Němci válku prohráli, tak jak asi?
Kniha je až neuvěřitelně čtivá a není ani nijak dlouhá. Je sice smutná a trochu ubíjející, ale i přesto se čte jedním dechem. Určitě doporučuji!
Velice zajímavá a smutná kniha! Autor knihu napsal tak dobře, že člověk cítí bolest vojáků a vidí to, co viděli oni.
Bez námitek musím přiznat, že tato knížka má fakt něco do sebe. Hluboký příběh, opravdovou myšlenku i pravdivost. Četla jsem jí na doporučení kamarádky, která naprosto zbožňuje všechny knihy od Remarqua. A musím přiznat, že její přečtení mi dalo opravdu zabrat. Nevím v čem to bylo. Jak už jsem výše psala, má všechno co má správní kniha mít. Dokonce mi i ukápla slza - nejednou.
Možná si ji za několik let přečtu znovu a naprosto změním názor. A nebo zkrátka tyhle válečné knihy nejsou pro mě. Kdo ví...
Kniha krásně vystihuje, jak válka bere lidské životy, i když zrovna nezabíjí. Smutný příběh o mládí, které zmizelo někde v zákopech uprostřed nesmyslné války.
Tato kniha se mi vážně líbila. Autor popisuje válku naprosto realisticky, se všemi špatnými okamžiky.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Knihu jsem četla asi v patnácti letech a byl to můj první válečný román. Remarque se stal mým oblíbeným autorem.