Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8971
8971
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
kniha z mého oblíbeného literárního období a od oblíbeného autora. patří mezi nejlepší díla Remarqua, proto rozhodně stojí za přečtení. je to jedno z děl, které Vám válku ukáží pravou, skutečnou a k zápiskům z dějepisu přidají i lidský faktor.
Kniha je neskutečná, chytí za srdce i otrlého. Navíc je tam i pár opravdu legračních scén kdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže myslet vážně. Každopádně tato válečná tématika mě vždy dojme.
Nikdy bych neveřila, že mě tato kniha dokáže, tak silně zasáhnout. Poprvé jsem ji četla před dvanácti lety, ale stále mi při vzpomínce na ni naskakuje husí kůže.
Vždycky jsem hledal nějaký pořádný příběh z první světové.Dlouhou dobu jsem si myslel jako správný idiot,že Erich MARIA Remarque je žena a ta přece o válce nemůže nic vědět a proto jsem odmítal tehdy číst Ty její válečné knihy,a taky jsem myslel,že příběh je z 2.sv války. Po velmi dlouhé době jsem si přečetl výtah knihy na a na zadní stránce byl autorův životopis. Knihu na západním frontě klid jsem si vychutnal jako to nejlepší co kdy bylo v dějinách literatury napsáno a trošku mě mě mrzí že jsem se do toho nepustil mnohem dříve.
Silná kniha.Silný příběh.Ukazuje nesmyslnost války a její fatální důsledky.Ale i sílu a hloubku přátelství v zákopech, kde vše ostatní ztrácí význam.Zůstává jen jediné.Touha přežít.
Knížka byla čtivá a zanechala ve mě velké emoce. Mladí kluci, kteří byly vrhnuti do války kde prožívali peklo a kde mučivě umírali. Autor opravdu uměl děj popsat tak, že čtenář prožíval vše velmi intenzivně. Doporučuji přečíst :-)
Děsivá realita. Je to smutné co jsou lidé schopni udělat ve válce. Jinak skvěle napsaná.
Dakujem povinnému čítaniu v škole a našej skvelej profesorke M.M., že nás nútila ho dodržiavať!
Výborná kniha z prostředí 1. světové války. Přečetla jsem ji jedním dechem a hodně mě vzala za srdce. Remarque dokáže svým stylem psaní vtáhnout čtenáře do děje.
Četl jsem vydání Našeho vojska z roku 1988 spolu s navazujícím románem Cesta zpátky, ale komentuji jen Západní frontu, takže píšu sem.
Vlastně by ani nebylo co komentovat, vše podstatné už tady bylo řečeno v předchozích komentářích. Úžasný válečný (protiválečný) román, strhující a emocionální. Drastické, syrové scény války a utrpení, psané téměř reportážním stylem, střídají neméně silné poetické, skoro básnické pasáže touhy po životě, zobrazené v popisech letní krajiny při odpočinku za frontou, sblížení s mladými Francouzkami a dalších scénách. Při jedné scéně útoku, kdy vojáci leželi přitisknutí v bahně, zatímco kolem nich pršely a granáty a šrapnely jsem na chvíli možná cítil jejich hrůzu, jakoby se odlesk jejich strachu, na mě, rozmazlené dítě přelomu 20. 21. století, které si nic podobného neumí reálně představit, na chvíli opravdu přelil. Tak sugestivní to byl popis.
Ale nejsilnější dojem na mě udělaly popisy naprostého vyhoření, kterým vojáci prošli, ztráty víry v civilizaci, ve veškeré hodnoty, které před tím vyznávali, pocit falešnosti světa svých rodičů, sedících v zázemí u píva rozumujících o "železné mládeži" a "vlastenecké povinosti"; i těch, kteří přijdou po nich, další generaci válkou již nezasažené.
Nejděsivější na tom všem je, že i když humanista Remarque napsal toho nesmírně silné a lidské varování, je ve skutečnosti jeen jedním z mála těch na které válka takto zapůsobila, vytvořila v něm přesvědčení, že válka je zlo a nesmí se nikdy opakovat. Jen o pár let po ní pochodovali ulicemi davy veteránů sdružených v SA a Stahlhelmu, kteří prošli stejnou zkušeností, ale u kterých to násilnictví a touhu po zabíjení posílilo. A konečně, jak je jasné z Mein Kamfu i z odborné historické literatury, takového Adolfa Hitlera válka jen utvrdila v jeho nenávistném, rasistickém a sociálně darwinistckém životním názoru - a přitom viděl a zažil podobné věci jako Remarque a spol. Koneckonců stačí jen připomenou vlnu nenávisti, obviňování ze zbabělosti, vlastizrady a další podobné hysterie, které román Na západní frontě klid ihned po vydání čekaly. Čím to je? Že by existovala uvnitř lidstva jakási "morální elita," která válku a další hrůzy odmítá a píše podobné knihy, zatímco průměrná většina byly jen hostejné, sobecké a násilnické svině? ( mám pocit, že i stav současného světa a společnosti by tomu nasvědčoval).
Nejděsivější na tom je, že varování, obsažené v této výjimečné knize, vyšumělo do ztracena...
Nikdy bych nečekala, že by mě něco takového mohlo bavit.
Nejsem typ čtenáře, který si sedne za knihu s tématikou válek, ale tahle kniha mě vážně dostala.
Nádherné popsání silného přátelství, ale i krutosti, bezmocnosti...
Určitě doporučuji k přečtení. :)
Skvělé a příšerné zároveň. Když se to shrne, poukazuje to na naprostou nesmyslnost války a její zbytečné a hrozivé důsledky...
Souhlasím se všemi komentáři, které tady byli vyřčeny. K této knize nemůže nic člověk říci pouze jedno- německý autor( Hitler by řekl soukmenovec) měl odvahu vzít do ruky pero a napsat nebo zachytit válku surovou, charaktery lidí s kladnými i zápornými vlastnostmi, kamarádství i válečnou bezmoc kdy člověk nemůže pomoct svým kamarádum, nebo ulehčit jim v bolestech při zraněních.
Pokusila jsem se to číst dvakrát, ale nikdy jsem to nedočetla. Bohužel tato kniha se mi moc nelíbila.
Četl jsem, abych pochopil ono davové šílenství. Je fakt, že jsem ji četl ve spěchu, takže jsem detailně nezkoumal popisy, o které převážně v celé knize jde. Musím uznat, že Remarque je snad nejlepší autor co se týče popisů. V životě jsem nikde neviděl lépe popsané hrůzy války. Pořád si ale stojím za názorem, že válku člověk nemůže pochopit z vyprávění, ale že si ji musí sám zažít sám na vlastní kůži. Příběh studentů byl bezesporu pěkný, nicméně mě vůbec nebavil... Možná postupem času se ke knize vrátím ještě jednou
Nebyla jsem si jistá, jestli se do téhle knížky pouštět, válečná tématika = nic pro mě, ale mile mě překvapila. Knížka je psána z emocí a myšlenek vojáků k válce a to pro mě bylo zajímavé. Přečetla jsem ji rychle a celou dobu jsem doufala, že nejlepší kamarádi přežijí. Ale bohužel. Bylo děsné číst některé stránky, například utrpení koní, ... . Je to příběh, který zamrazí, hlavně když si uvědomíte, že autor psal ze svých zkušeností a vzpomínek.
Mladí kluci, kteří se tváří a snaží se být k válce a boji lhostejní, proto aby přežili, aby se nezhroutili z toho všeho utrpení.
Nelituji, že jsem si knížku vybrala a koupila.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Je to kniha,která se čte jedním dechem,absurdita války,popis života vojáků jak na frontě tak i v nemocnici si někdy vyžaduje silné nervy.