Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8971
8971
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Staré vydání knihy se mě válelo v knihovně ještě z dob povinné četby, kterou jsem založil a snad bych ji nikdy nečetl nebýt Databáze knih a tak vysokého hodnocení. Neustále jsem na ni narážel, kdekdo ji kdekoliv četl, v MHD, na dovolené, na dlouhé plavbě na ostrov, tak mi to nedalo a musel jsem ji oprášit a taky přečíst. Všiml jsem si, že knihu většinou čtou ženy. I v recenzích převládá více žen. Určitě jsem na podobné téma četl lepší a čtivější knihy, zas takovou vědu bych z toho nedělal. Kniha nádherně popisuje nesmyslnost války, ale to také i jiné válečné knihy a ještě lépe. Je psána stylem, který mi moc nesedí - krátké, stručné věty.
Tuto knihu bych asi nikdy nečetla nebýt povinné četby a je to škoda, protože tato kniha je úžasná! Příběh mě úplně pohltil. Příběh je o přátelství, odvaze, oddanosti, hrůzách války, co válka dokáže udělat s lidskou psychikou.. Moc se mi tato kniha líbila a určitě doporučuji :).
Děsivé, šokující a smutné. Toto jsou zkráceně moje dojmy z této knihy.
Věřím, že ve své době (a ne jen v ní) kniha otevřela oči a nastínila jak krutá a nespravedlivá válka opravdu je!
Výborné. Realistické. Srdcervúce. Knihu som odložila mokrú od sĺz a vane, pretože ani tam som ju nemohla odložiť.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, která pojednává o válce, ale hlavně také o důvěře a přátelství.
Klasika válečných románů. Vynikající četba, čtenář se sžije s hlavním hrdinou a cítí jeho bolest, jeho radost. Remarque je mistr.
Úžasná kniha, nicméně silněji na mě zapůsobilo navazující pokračování Cesta zpátky. Tak bravurně vykreslená naprostá deziluze, vykořenění...
U mě se jednalo o čtení z donucení, aneb následky povinné četby. Ještě že tak... Kniha mě tehdy velmi překvapila. Byla působivá a zasáhla mě opravdu silně. Doteď si pamatuji, jak mě nepřestávala udivovat autorova shcopnost vykreslit atmosféru a prostředí hrůz na frontě, včetně pocitů jednotlivých postav. Jen málo knih ve mě zanechalo tolik pocitů, jako právě tato.
Příběh ve mně zanechal hluboký dojem. Neumím dostatečně popsat, co jsem u čtení cítila, ale knihu jsem přečetla snad jedním dechem. Některé pasáže v knize mnou hluboce otřásly a dohnaly mě až k slzám. Dokonce mi nesčetněkrát přejel mráz po zádech – tady jsou vylíčeny ty pravé hrůzy, ne ve smyšlených hororech.
Konec knihy byl surový a nevyhnutelný, nicméně myslím, že smrt pro ně všechny byla vysvobozením a proto konec považuji téměř za „šťastný“.
Filmové zpracování je poutavé a drží se knihy, ale kniha je kniha - ostatně jako (téměř) vždy.
„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Takhle vypadá kniha o válce. Erichovi se povedlo, co zamýšlel - podat zprávu o generaci jenž byla zničena válkou, ale unikla jejím granátům. V knize vyličuje poměry na vojně, zákopy při boji i klidu a pocity vojáka, jenž se vrací po měsících napjetí do běžného života, byť jen dočasně. Zvlášť se mi líbili rozhovory - parta v čele s Katzou řešící příčinu první světové války a čí vina to vlastně je. Na druhé straně profesor němčiny (tuším) klábosí v "místech klidu a míru" o situaci na frontě, byť vůbec netuší, jaká je válka ve skutečnosti.
Kniha mně hodně bavila, však jsem jí přečetl hned dvakrát za sebou.
Naprosto dokonale napsaná kniha. Málo která kniha na mě zapůsobila tolik jako tato. Tolik dojmů, kolik mám z této knihy, se nedá ani popsat. Hned zpočátku zaujala, po pár stránkách jsem věděla, že mě kniha bude bavit. A to je nejdůležitější, musí mě zaujmout začátek. Některé části se mnou pořádně otřásly – do detailu popsané boje, umírání, lidé bez hlav, noh a bůhví čeho dalšího. Při popisu zraněných, řvoucích koní – těch nevinných stvoření, které s válkou nemají vůbec nic společného – jsem byla tak vyděšená a nešťastná, že jsem si musela dát na chvíli oddych a knihu odložit. Pak jsem se zase začetla. Litovala jsem všechny ty trpící, vyděšené mladíky, kteří byli donuceni jít na frontu zemřít. Přátelství, které mezi některými panovalo (hlavně mezi Katczou a Pavlem) je krásné. Ještě více jsem si uvědomila nesmyslnost, surovost války, která vzala život tolika lidem, kteří bojovat nechtěli. Upřímně jsem mnohé pasáže probrečela. Postupné umírání Pavlových přátel, nakonec smrt jeho největšího přítele.. Z toho, jak Pavel ubodal člověka, který sklouzl do jeho úkrytu, jsem byla zděšená. Nechápala jsem, jak něco takového dokázal udělat, ovšem ti lidé tam na frontě smýšleli jinak. Buď zabijí nebo budou zabiti. Strašné. Nedivím se proto, že ačkoli někteří válku přežili, nedokázali se vrátit ke svému dřívějšímu životu. Po tom všem, co viděli a prožili.. Možná, že byl Pavel rád, jak to s ním na závěr skončilo. Rozhodně tuto knihu řadím mezi své oblíbené a těším se na další Remarqeovy knihy, které si přečtu.
Dokonalá a nádherná četba, která vám otevře Remarqueho srdce a jeho literární cítění pro dokonalé knihy.
Kniha byla šíleně dobře čtivá a neskutečně zájmová. Nemohl jsem se od toho lehce odtrhnout a to je na tom to krásné.
Rozhodně se chystám na cestu dalších Ramarqueho knih.
A konec knihy mi opravdu hnal slzy do očí. Chudák Katcza.
Právoplatná povinná četba, díky níž se první světová válka již nikdy nesmaže ze čtenářských pamětí. Remarquovi se podařilo vetknout do svých děl nejen svůj přirozený pacifismus a odpor k válce, ale především pohledy do duší vojáků, vůni šizené polévky a tvrdou kůrku fasovaného komisárku. Hladové, studené a nadčasové drama z olova.
Dobře napsaná knížka, ale jedno přečtení mi stačilo. Pokud váháte, kterou z knih od Remarqua si přečíst k maturitě, tak zkuste tuto.
U téhle knížky mě víc než u jakékoli jiné mrzelo, že jí musím číst právě teď - v maturitním ročníku, do povinné četby. Kniha je to úžasná, spoustu působivých střípků, které jsou snad ještě důležitější než celek či příběh.
Jsem si jistá, že si jí po maturitě přečtu ještě jednou, protože teď jsem na ní měla zoufale málo času. Musela jsem jí prolítnout a i když jsem přečetla každé slovo, nevychutnala jsem si jí tak jako obvykle - nemohla jsem se po pár odstavcích zastavit a nechat působit to co jsem právě přečetla, tu atmosféru, ta slova.
Naštěstí jsem si ostatní dobré knihy z povinné četby načetla předem, takže u nich jsem si mohla vychutnávat cokoliv a jakkoliv dlouho :)
Na západní frontě klid zkrátka stojí za přečtení a myslím, že i ti, kteří považují čtení za ztrátu času tohle dílo ocení.
Tato kniha ještě více prohloubila můj pacifismus.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Neuvěřitelně silná kniha, u které mi dokonce ukápla i slza.