Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8971
8971
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Bohužel stále aktuální válečné svědectví. Jak říká Paul Bäumer, kdo válku nezažil na vlastní kůži, nemůže nikdy naplno pochopit její hrůzy. Kéž by jednou lidstvo zůstalo v blažené nevědomosti...
Marnost nad marnost! O válce se nikdy nečte lehce,ale v dnešní hrozné době to bylo pro mě ještě tíživější čtení. Jsem rozcupovaná na kousky. Na hrudi mě to svírá. Opravdu se to děje zase?
Hluboce smekám před touto výpovědí pana Remarqua. Neskutečně realisticky vylíčené scény přímo z válečné linie, ale i citové rozpoložení a myšlení řadového vojáka. Jakoby jsem v té hrůze byla společně s Paulem, Katczou, Kroppem,Tjadenem,Mullerem a všemi ostatními. Obraz toho, co s člověkem udělá válka. Obraz pravého kamarádství. A toho jak je to všechno utrpení vlastně úplně zbytečné a nesmyslné...
Téměř na každé straně najdete v prosté větě silnou myšlenku a poselství.
Překlad paní Ivany Parkmanové je také skvělý.
Každý by povinně měl číst tuto knihu. Není snad možné, aby potom zatoužil po válce.
"Je ostatné komické,že příčinou neštěstí ve světě bývají často drobní lidé;jsou mnohem energičtější a nesnášenlivější než ti urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych se nedostal k rotě,které velí skrček.Tihle malí Napoleonové jsou většinou pěkní rasi."
"Dnes ty,zítra já.Ale jestli z toho vyváznu,budu bojovat proti tomu,co zničilo nás oba: co tobě vzalo život-a mně život zničilo. Slibuji ti to,kamaráde. Už se to nikdy nesmí stát."
Kniha stále aktuální a nadčasová až mrazí. Remark z vlastní zkušenosti popisuje hrůzu a nesmyslnost války. V pouhých 18 letech s dalšími spolužáky dobrovolně odjíždí na frontu. Lehkým perem je čtenáři vylíčená realita a surovost boje, ztráta ideálů, vynucená zatvrzelost duše, ale i přátelství a soudržnost se členy roty.
"Je to ostatně komické, že neštěstí světa pochází tak často od malých lidí, jsou mnohem energičtější a nesnesitelnější, než velcí. Chránival jsem se dostat se k oddílu s malými veliteli rot; jsou to zatracení holomci."
Krčíme se za každým koutem, za každým kusem zátarasu, a házíme příchozím pod nohy otýpky explozí, než mizíme. Práskání ručních granátů vlévá prudkou sílu do našich paží, nohou, běžíme přikrčeni jako kočky, zaplaveni vlnou, jež nás nese, jež z nás dělá surovce, zákeřné hrdlořezy, vrahy, pro mě za mě třebas ďábly, jsme zaplaveni vlnou, která umocňuje naši touhu žít, která nám hledá a vybojuje záchranu. Kdyby tvůj otec přicházel tam s těmi odnaproti, neváhal bys mu hodit mu granát proti hrudi.
Poprvé jsem na západní frontě klid četla v 6 třídě jako povinnou četbu, tehdy mě to nebavilo a nedokázala jsem pochopit skutečný význam knihy. Až niní chápu její poselství. Válka je hrůza hrůz! Myslím, že by neuškodilo kdyby si ji přečetli v Rusku a USA než udělají nějakou blbost...
Ďalší dôkaz, akí sme mi ľudia hlúpi a nepoučiteľní. Nechceme pochopiť, o čom vojny v skutočnosti sú. Že nie sú o slobode, viere a ideáloch, ale o tom, aby bohatí a mocní zbohatli na úkor ostatných. A práve tí ostatní prídu vo vojne na rozdiel od tých mocných o všetko - majetok, slobodu, zdravie, ideály, rozum a veľakrát o to najcennejšie... o život. Vždy to tak bolo a vždy to tak aj bude, a človek sa aj tak nechá ošialiť :(
Vrátila jsem se s vlastními dětmi do školních let. Poslouchali jsme spolu jako audioknihu a snad ještě palčivěji než při prvním čtení v rámci povinné četby jsem si uvědomovala zbytečnost válčení, zmar mladých životů pro "vyšší účel". Syn u poslechu ani nedutal, každá kapitola nám přinesla spoustu námětů na rozhovory.
Dokonalé, jinak se to ani nedá nazvat. Přerod chlapce v muže v tom nejděsivějším, co si jen člověk ani nechce představovat. Hbitý a přitom slušný jazyk, toho si cením především. Poutavé vyprávění, které vás prostě nechce pustit. Kniha i vyjadřování mi přijde moderní. Kdo by byl řekl, že to je psáno tak velmi dávno.
Nicméně obžaloba války, pošramocených a zmařených životů tolika lidí. A stále to není dost, stále lidstvo chce válčit, chce dobývat, chce vnucovat... Je to tak nepochopitelné!!!
Hrozně dlouho jsem tuhle knížku odkládal. Vůbec mně nelákala. Takové staré knížky, proč bych to četl. Nakonec teď jsem se jí rozhodl přečíst. Chvilku mi trvalo dostat se do rytmu, do těch archaizmů a archaického stylu. A teď, když jsem jí dočetl... Pouhých 150 či 170 stran ve mně vzbouřilo tolik emocí jako snad ještě nikdy žádná jiná knížka (snad kromě Můj poslední výdech). Tak silný, tak neskutečně silný příběh, protkaný tolika emocemi, tolika hlubokými myšlenkami... Nevím co víc dodat. Tak neskutečně nadčasové, upřímné a hluboké. Dostal jsem na frak. Úplně mně to semlelo. Na západní frontě klid, knížka která vyšla téměř před 100 lety, knížka o necelých 200 stranách. Tahle knížka mně úplně rozsekala. Nadčasová a i teď hodně aktuální, zejména k vývoji na Ukrajině a Rusku. Tohle by si měl přečíst úplně každý... Byť styl jakým je napsaná je takový jaký je a dnes pro nás asi těžší ke čtení, tohle si musí přečíst každý... Pouze výjimečně dávám hodnocení 5* a tahle knížka si to rozhodně zaslouží.
Na západní frontě klid byla moje první kniha od E.M Remarqua před mnoha a mnoha lety a stal se mým oblíbeným autorem.Bylo to v době,kdy jsem knihy kupovala a tak je mám skoro všechny.
Ano,je to velmi silné čtení a všichni ti,kteří by rádi poslali mladé muže do války,by se měli postavit v jejich čelo.
Třeba přežijí a vzpamatují se .
Co napsat - prostě klasika. Z celé knihy vyznívá nesmyslnost války, kruté důsledky pro obyčejné lidi. Pocity vojáků zahnaných do mezních situací, osobní utrpení, bezmocnost.
Není to čtení lehké, ale pravdivé.
Silná kniha, silný příběh. Budu asi dlouho trávit tu zbytečnost války a spoustu lidského utrpení a umírání.
(SPOILER) Naprostý fenomén, který by si měl přečíst úplně každý. Největší smutek ve mě vyvolala smrt Katzy ´, který umřel skoro v závěru knihy.
Skvělý vhled do válečných časů.
Remarque piše prostě skvěle.
Ještě jsem od něj nečetl špatnou knihu.
Silná kniha. Realisticky napsaný válečný román, který na mne udělal veliký dojem.
Nevěděla jsem, jestli se do této knihy mám pouštět. Bylo to náročné a ještě musím dlouho trávit, ale musím uznat, že takhle reálná a živá mi asi ještě žádná kniha nepřišla. S podobnou tématikou jsem četla knihu V šedých tónech, ale toto bylo asi ještě brutálnější. Postavy jsem si skoro všechny oblíbila a užívala si jejich kamarádský vztah. Jelikož v současné době nejsem žádný rychločtenář, dala mi i tahle 180ti stránková kniha časově zabrat. Moc se mi ale líbilo, že každá část knihy popisovala jinou situaci a nic v ději se zbytečně neopakovalo. Doufám, že současné nepříjemné pocity ze čtení za čas převáží hodnota této knihy. Určitě toho teď vím víc o fungování vojáků ve válce.
Je to nejoblíbenější knížka mého táty, jeho první velká knižní láska. Já osobně válečné příběhy nemusím, přičiněním školní docházky v 80. letech jsem jimi přesycena. Ale musím uznat, že tenhle mezi nimi vyniká.
Syrová realita války, jakou svět nikdy předtím nezažil, versus idealistický 18letý mladík, který přerušil studia, aby "hájil svou vlast" - takhle to působí až plakátově prvoplánově. Ovšem hluboký ponor do duše, která stárne po dnech místo po letech, vás rychle vyvede z omylu. Přísně realisticky a detailně popisované důsledky vlastně úplně zbytečných bojů působí strašně autenticky.
Máte chuť něco udělat, aby se to zbytečné zabíjení zastavilo. Cítíte tu beznaděj, kterou tehdejší mladí až mladiství rekruti prožívali, dokud je odněkud nezasáhla střela, šrapnel, střepina, plyn...
Přesto zde najdete i neuvěřitelně poetické pasáže: "Fronta je klec...", "Ležíme pod mříží granátových oblouků." atd. A to proklamované kamarádství... Hm, na posledních asi dvaceti stránkách ho hlavní hrdina dost trefně vystihuje a zbavuje vší sentimentality.
Jsem moc ráda, že jsem to četla. Konečně chápu, jakou hrůzou musel projít můj pradědeček, který v 1. světové bojoval a pak se vrátil do rodné chalupy.
Po knížce jsem sáhla kvůli četbě k maturitě a vůbec by mě nenapadlo, jak mě zasáhne. Věděla jsem samozřejmě, že je o válce, ale na tohle mě nemohlo nic připravit. Po přečtení mám pocit, že už se asi nikdy nevzpamatuju. Neuvěřitelně silné čtení.
5 bodů z 10
Kniha byla na můj vkus příliš brutální a násilná. Při čtení si uvědomíte, jak moc je ve válce odlišný život. Všechny vaše problémy, které doposud máte a řešíte, se v době války stanou nedůležité a bude vás jen zajímat počet smrtí.
Já osobně bych si podobnou knihu už nepřečetl, protože už i jen čtení o válce a úmrtí ve mně vzbuzují velmi nepříjemné pocity a neklid. Jelikož si většinou čtu knížky před spaním, přemýšlím nad těmito tématy, než usnu, což mi nepřináší příliš klidný spánek.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
(SPOILER) Kniha se mi nelíbila. To, jak postupně umírají kamarádi a pak hlavní hrdina je deprimující. Kniha vypravuje o 18-ti letém studentovi Pavlovi Bäumerovi, který narukoval do německé armády v první světové válce. Po výcviku od Himmelstona je poslán s kamarády do první linie. Pavlova kamarád Kemmerich umírá po amputaci nohy. Potom umírá jeho matka na rakovinu. Na frontě zabije rukou Francouze Duvala a má výčitky svědomí. Dále přichází o kamaráda Mülera, který je postřelen světlicí do břicha. S Albertem hlídá vesnici s potravinami. Oba jsou poraněni od nepřítele a Albert umírá po amputaci nohy. Nejlepší přítel Pavla je Katczich, který umírá v létě 1918 . Pavel umře ve dne, kdy se vyhlásí na západní frontě klid.