Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8955
8955
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Dočteno. Na tuhle knihu jsem se opravdu těšila (ačkoliv jsme ji ve škole dostali povinně) a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Ačkoliv je to klišé, že válka je zbytečné utrpení, Remarque mi umožnil vcítit se do situace na frontě válku “zažít”. Není nutno dodávat, že u některých pasáží mi opravdu nebylo fajn. A u smrti Katzy jsem bulela jak mimino.
Zajimava kniha, dobre se cte. Libilo se mi,ze i kdyz autor pise o zraneni vojaku (i hodne drsnych), nijak to nerozpitvava,jen to poznamena jako fakt,nevyziva se v nechutnostech. Hodne popisuje psychiku vojaku. Clovek si uvedomi,ze i ti,co prezili, jsou zniceni a poznamenani do konce zivota. Jen konec mi prisel takovy uspechany,jakoby hrozne rychle ukonceny.
Nemohu říct, že mě tahle kniha nezasáhla. Silný příběh chlapců, bojující ve válce. Spíše jak o válku, jde o vztahy chlapců a jejich city a pocity.
Remarque Vás donutí vžít se do kůže jiných osob a prožívat společně s nimi jejich strasti a utrpení - donutí Vás společně s postavami krvácet, hladovět, přinutí Vás topit se v krvi a špíně a pak sledovat, jak Vaši nejbližší přátelé (téměř rodina) umírá.
Až děsivě přesně popisující strasti mladých chlapců. A i kdyby nepadli na bojišti, stejně by svůj život ztratili, jak Remarque naznačuje.
Autentická výpověď mladého kluka o tom, že válka je skutečně vůl. Tenká a přesto silná knížečka.
Krásná, Remarque bojoval v první světové válce, prožil i druhou světovou a proto byl poznamenaný odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v „kolébce fašismu“, popisuje ho jako „rakovinu tohoto století. Jeho knížky jsou čtivé, drastické, pravdivé.
Ze začátku na mě hodně působil autorovo popisování přechodu mezi jeho životem před a po odchodu do války. Vlastně jeho život byl už navždy rozdělený takto. Zasahuje mě ta krutá pravda o manipulaci mladých kluků, kteří jsou slepě (ale zato pochopitelně) do války s jakousi vznešenou. myšlenkou o naplnění jejich života. Trefný a docela nadčasový je odstavec o tom, jak jim školní vědomosti už k ničemu nebyly, protože ve škole je vůbec neučili, jak rozdělat z mokrého dříví oheň a že se bodák má vrazit do břicha a ne do hrudníku. Skvělý příklad jakéhosi zbožštění Katzy jakožto otce, kamaráda a idola Pavla. Působivá pasáž je o Pavlově dovolené. Neschopnost vojáka vrátit se do světa, ve kterém žil před válkou je logická. Částečně jsem mu rozuměla. Snažil se zpátky zachytit to, čím žil před válkou. Oceňuji až naturalistický popis zranění a toho, jak to vypadalo. U některých pasáží mi bylo až špatně z uvědomění, kvůli čemu se všechno tohle dělo. Zasáhla mě věta, která zazní po smrti jednoho blízkého vojáka, kterému střepina z granátu rozerve bok -,, Co je nyní platné, že byl ve škole tak dobrý matematik. "
Snad vše, co jsem od Remarque přečetl, bylo skvělé. Lidské, temnější atmosféra.
Nikdy bych nevěřila, že by mě mohla bavit kniha s válečnou tématikou... ale je to tak. Remarque má skvělý styl psaní, protože dokáže nepochopitelně stručně shrnout děj i popsat prostředí a čtenáři stejně připadá, jako by tam byl taky. Je pravda, že párkrát mi trošku víc popisu chybělo, třeba jsem si nedokázala představit, jak vypadá "trychtýř", do kterého se schovávali, bubnová palba a vlastně i o zákopech samotných jsem měla pouze mlhavou představu. Válečná tématika se mi prostě nelíbí, tak toho o ní moc nevím. Rozhodně se ale podívám na filmové zpracování, tak si to pak snad budu umět představit lépe. Jak ale říkám, platilo to jen pro těch pár výjimek a jinak bylo všechno popsané tak realisticky, že by na to jiný potřeboval o 100 popisu stran víc.
Při čtení téhle knihy mě skoro na každé stránce překvapovala nová a nová zranění vojáků a další způsoby smrti. Na jednu stranu mi to otevřelo oči, protože bych si dřív nikdy nedokázal představit, jak moc krutá ta válka byla. Zároveň se mi z toho ale dělalo špatně, protože to na mě bylo příliš morbidní. Z toho důvodu už znovu po téhle knize, či nějaké jiné se stejnou tématikou, asi nesáhnu, přestože se mi jinak opravdu líbila.
Myslím, že některým knihám škodí, že se jako povinná četba musí číst, nebo to aspoň předstírat do čtenářských deníků, v době, kdy na to není ten správný čas..Už jen ten název povinná četba nezní nijak lákavě a přitom zrovna tahle kniha je dobrá, po čertech..Ale říkám to ve třiceti, kdy jsem se k ní svobodně vrátila, mé 14-ti leté já si do čtenářského deníku poznamenalo něco docela jiného..Líbí se mi, že si kniha na nic nehraje. Je o válce a tragédii a zmar taky dostanete..Naštěstí na konci tunelu bývá světlo, zatím tedy vždycky bylo..
Prvních 50 stránek se u mě trochu táhlo, ale potom jsem knížku dočetla jedním dechem. Ikdyž je to kniha k maturitě a není to téma, které mě zajímá, tak jsem se do knihy vžila a moc se mi líbila :) Ale je pravda, že jsem doufala, že alespoň hlavní hrdina přežije a už k tomu chybělo jen málo :)
Kniha mě hluboce zasáhla. Dnešní člověk je z TV a PC her zvyklý na neuvěřitelné násilí, přesto mi tato téměř sto let stará kniha připadala více autentická a drsnější, něž jakýkoli film, co jsem kdy viděl. Číst Na západní frontě klid má navíc ještě naprosto jiný rozměr, když člověk má předky, kteří v této válce bojovali a je nepředstavitelné si uvědomit, že mohli zažívat přesně to, co je popsáno v této knize. Remarque si se čtenářem dělá co chce, jelikož člověk celou dobu čeká alespoň nějaký dobrý konec. Vidí data, blížícího se konce války a předpokládá, že alespoň hlavní hrdina přežije a poté dostane tvrdou ránu, když je rozpracovaný příběh ukončený koncem, podobným kulce, ve dvou odstavcích. Mistrovské dílo!
Ke knize jsem se dostala díky tomu, že jsem si ji vybrala jako povinnou četbu k maturitě a jsem za to ráda. Remarque dokázal vylíčit i ty nejmenší detaily a pocity, které čtenáře vtáhnou do prostředí 1. světové války díky tomu, že ji sám prožil. Popsal krutost a nesmyslnost války, pocity obyčejných 19letých chlapců, kteří museli nastoupit do války a sledovat jak jejich přátelé umírají jeden po druhém, i těmi nejkrutějšími způsoby. Doufali v mír, který jim ale stejně nepomůže zapomenout na ty hrůzy co prožili a marně se budou snažit najít něco, co by jejich život naplňovalo. Hodnotím ji pouze z pohledu obyčejné devatenáctileté holky ale za mě je to opravdu skvělá kniha, která stojí za přečtení.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
"Jsem mladý, je mi dvacet let, ale ze života neznám nic než zoufalství, smrt, strach a spojitost nejnesmyslnější povrchnosti s propastí utrpení". Tato věta je pro mě poselstvím celé knihy, celého toho příběhu mladého muže, který by chtěl studovat, prohánět holky a užívat si života, bavit se, chodit na pivo, kouřit doutníky a pomalu se stavět na vlastní nohy. Místo toho dřepí v zákopech, učí se rozpoznávat zvuky min a bomb, učí se zabíjet stejné mladé muže z druhé strany zákopů a snaží se z toho všeho nezbláznit. Domu se možná vrátí zmrzačen, otřesen a roztrhán, ale také se možná nevrátí vůbec. A doma? Tam staří páni mudrcují o vojenské převaze, o povinosti vůči vlasti a národu a vůbec neví co válka ve své hrůzné praktické podobě obnáší.
Lidé ale nejsou figurky na šachovnici a tohle je příběh jednoho z vojáků, mladých můžů, kteří měli tu smůlu tyto hrůzny zažít a to štěstí je ve zdravý přežít.