Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8912
8912
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Není jednoduché k této knize napsat komentář, stejně jako nebylo jednoduché její čtení, v mém případě poslech. Mrazivé, kruté, realistické.
Po doposlechnutí jsem jen seděla a hlavou mi táhlo: "Ne, takhle to nemělo být. Takhle to nemělo skončit." Když jsem to mimoděk pronesla nahlas, kolegyně, která věděla, co jsem poslouchala pronesla: "Byla to válka."
Ano, válka. Nesmyslná, kde umíralo tolik mladých a nevinných. Válka, do které byla generace v podstatě vmanipulována lidmi, kteří měli velké huby, ale neměli se k činům. Však oni to za ně přece odbojují mladí.
Zoufalství, beznaděj, strach. Tím vším tahle kniha čpí, až z toho člověka mrazí a má pocit, že je v těch zákopech s nimi. Brilantní dílo, které bych před nějakými deseti lety, kdy jsem měla knihu číst na střední škole, nedokázala docenit tak jako teď. Smekám před autorem.
Měla jsem toho původně na srdci mnohem, mnohem víc, ale nedokážu vyjádřit slovy tu smršť pocitů, kterou kniha dokázala vyvolat. Silný příběh, který v člověk prostě zůstane.
V první půlce jsem měl trošku problém se začíst, přišlo mi to jako prostý popis oné doby s postavami, se kterými se příliš neztotožním. Pak se to však zlomilo, já se do knížky pořádně dostal někde kolem padesáté stránky a zbytek se mi opravdu líbil. Jenom pak podle mě lehce haproval konec, kde by se toho popisování naopak hodilo trošku víc.
Kniha je kvalitní, ale pro mě tento žánr není. Určitě se bude líbit milovníkům románů z bitevního pole.
.. temnoty vojny opísať takto vznešene!? Nie som veľký fanúšik vyumelkovaných diel, a pri takto preflaknutom románe som mal trochu strach, ale celkom ma zasýtilo. Nepísať že sa mi ľúbilo mi príde taký oxymoron, ako keď poviete zubárovi "Dovidenia".
Kniha z války, která ničila lidi už tak mladé...na konci myslíte, že už je konečně konec, že je skutečně na západní frontě klid...
Vojnové dielo, v ktorom sú "tiché" scény ďaleko od zákopov ešte silnejšie než rinčanie granátov a syčanie plynu.
Tato kniha/pribeh (a paralely lze nalezt prakticky u vetsiny jeho del) je nejsilnejsi v tom,ze nema casove omezeni a to v tom, ze pocity zhuseni z zivotnich realii a beznadeje najit z toho vychodisko existuji neustale kolem nas dnes a bude tomu tak i zitra a pozitri. Neustale pachteni se po necem (penize,kariera,spolecenska prestiz atd atd) jen ubiji ty,kteri tuto potrebu nemaji (aniz by byli nymandy,nihilisty,depresiky apod.). Samozrejme u EMR tim spoustecem byla sv.valka,protoze ma nejmasovejsi zasah,ale to je jen ten spoustec,kdy tato prozita hruza a jeji nasledky nastartovaly vse ostatni. A cim vic si to uvedomuji,tim min se mi o tom chce psat. Nic to nemeni na tom,ze pan EMR je genialni spisovatel,kdy je silny zejmena v pribehu (tim,ze je to dodnes zive a aktualni se svymi motivy smrti,kamaradstvi,vlastenectvi),uvahove pasaze jsou samozrejme uz vice poplatne dobe sveho vzniku).
Příběh je vyprávěn z pohledu Paula Bäumera v čase 1. světové války. Ten tráví svá mladá léta jako německý voják na západní frontě. Jeho prožitky na frontě jsou naturalisticky podávány a nejsou vůbec záviděníhodné. Paul zažívá dlouhé dny v zákopech, které jsou příznačné všelijak znetvořenými kupami mrtvol, mizerným stravováním, krysami a v neposlední řadě smrtelnou úzkostí, pramenící z toho, že může kdykoli umřít. Není divu, že po takto přežívaném životě, se z nadšeného mladého člověka stane "starý" cynik neschopen normálního života.
Román je pro mě přiblížením historické reality, kterou si dnes už nikdo nedokáže ani představit. Velmi mě zděsilo, když jsem zjistil, že při narukování má Paul jen o 2 roky více než já dnes. Nejvíce mě dojala poslední kapitola, kdy Remarque popisuje Paulovy myšlenky a pocity, vyjadřující beznaděj a zbytečnost. Následuje známé zakončení se symbolickou větou: "Na západní frontě klid", která vyjadřuje klid, jehož došel Paul ve své smrti. Takový klid by ve svém životě už jen těžko nacházel.
Vynikající popis "válečných útrap" - tohle by si měli přečíst mladí lidé. doufám, že takové hrůzy je již nepotkají.
Tak tato kniha mě nadchla! Silný příběh mladých chlapců, bojujících na frontě. Nešlo tu primárně o válku, ale vztahy mezi vojáky. Oni sami sebe brali jako velkou rodinu, pomáhali si, povzbuzovali se a byli ochotni jeden za druhého položit život. Autor navíc ukazuje, jak válka neúprosně odhalí negativní vlastnosti, zbabělost a neschopnost. Tuto krásnou knihu doporučuji i těm, kteří nečtou válečné romány.
Ac to bude v listopadu 100 let od konce prvni svetove valky, diky teto knize nam nedava zapomenout hruzy zakopu. Misty mi bylo az zle, Remarque je casto velmi popisny a cloveka jima des, kdyz se snazi jen si predstavit, co vojaci zazivali.
Na zapadni fronte klid je smutnym svedectvim nesmyslne zakopove valky, pri niz vojaci z obou taboru umirali denne po tisicich. Somma, Verdun, Amiens...netreba pokracovat dale.
O to smutnejsi a tragictejsi je nepoucitelnost vedouci k nejstrasnejsi valce o 20 let pozdeji.
Strhujúca kniha, ktorá zachytáva život siedmych chlapcov, ktorých ich učiteľ presviedča aby išli na front počas 1. svetovej vojny bojovať. Vo veku okolo 18 rokov odchádzajú, v čase kedy začínali milovať svet a bytie museli začať strieľať. Prvý granát, čo vybuchol, trafil ich srdcia.
V náročných bojových podmienkach zomierajú jeden po druhom. Aj keď vidina konca vojny je na dohľad, neveria že by sa vedeli zaradiť do bežného života, roky ktoré prežili vo vojne ich zmenili.
Napokon roku 1918 padol aj posledný Paul Bäumer, bol taký pokojný a tichý deň, že sa správa z bojiska obmedzila iba na vetu: Na západe nič nové...
GENIÁLNA KNIHA!
Knihu tak jako Hanin kufřík jsem četla jako povinnou četbu. Takovou knihu s válečnou tématikou jsem četla poprvé a moc ne to nebavilo. Je to psané tak jak určitě probíhala válka což mě docela děsilo neumí si to vůbec přestavit. Bylo zajímavé že lidé kteří žili ve městech vůbec neměli ponětí se na východ frontě děje.
Tak i já jsem se dostala k téhle klasice a to díky mému taťkovi, který mě přivedl k Remarquovi. Když jsme se o něm učili ve škole a četli ukázku, tak mě nezaujal. Teď ale vůbec nechápu proč. Stal se mým oblíbeným spisovatelem.
Ale zpěd ke knize. Na západní frontě klid je neznámější dílo od Remarqua a přijde mi, že je taky jediné známé (snad ještě Tři kamarádi), což je škoda protože jsem četla od EMR i stejně dobré knihy, ne-li lepší. :)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nemám ráda válečné filmy ani knihy. Tuto jsem přečetla ve sladkých asi dvaceti a pamatuji si z ní pouze slůvko Calvados :o) Přesto vím, že se mi kupodivu velmi "líbila" a pana Remaqua pokládám za skvělého spisovatele! Tento způsob povinné četby zdál se mi velice vhodný.