Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8912
8912
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Co víc ještě napsat ke knize, která již patří ke klasice a byla mnohokrát rozebrána na atomy a znovu poskládána, sestavena a vysvětlena pro všechny, kdo ji četli, čtou a budou číst? Dodám jen, že Remarque je velkolepý tím, že dokáže přimět čtenáře, aby se vžil do kůže a mysli těch, kdo se ocitli v krutých, surových bojích, hladoví, vysílení a zavšivení se topili ve špíně a krvi a sledovali, jak v ukrutných bolestech umírají jejich kamarádi. Přinutí nás položit si otázky, které jistě alespoň jednou napadnou každého, kdo se ocitne ve válce: proč by nevinní lidé, kteří mají celý život před sebou, měli umírat kvůli sobeckým rozhodnutím někoho, koho vůbec neznají a jehož motivy jsou jim naprosto cizí. Proč by měli nasazovat svůj život za zájmy těch, kdo se skrývají v zákulisí? Proč my měli zabíjet muže, kteří by klidně mohli být jejich kamarády, kdyby někdo neznámý nerozhodl, že jsou nepřáteli?
Je to kniha plná bolesti, hladu, trápení a smutku, chladný a děsivě realistický popis toho, jaké to asi muselo být snažit se přežít z jednoho dne na druhý. Je to kniha o dvacetiletých chlapcích, kteří z života poznali jen válečné útrapy. A i kdyby nepadli na bojišti, stejně by svůj život ztratili, jak Remarque naznačuje, že už během několikadenní dovolené, kdy mohli odjet z fronty a navštívit své příbuzné, pochopili, že už si s nimi nerozumí, že už mezi ně nepatří, a vlastně si s nimi už nemají co říct.
Je smutné, že tento román ani po tolika letech od vydání ani trochu neztrácí na aktuálnosti, spíše naopak.
Je to dobrý, není to dobrý, někdo umře, není to dobrý, je to dobrý a pak zase není. A opakovat. Pro mě stručný děj této knihy. Ke konci mi už kapitoly připadaly téměř stejné a samotný konec mě naštval. (Myslím poslední odstavec, jakože, co to má být?)
Dílo patří mezi klasiku, bylo pro mě čtivé, ale místy jsem si říkala, kdy už to budu mít dočtené.
Na druhou stranu si o to tématika říká.
Myslím si, že tuhle knihu by si měl přečíst každý. Má v sobě mnoho zajímavých myšlenek a mě třeba velmi překvapila. Ač je to kniha velmi hubená tak je velmi bohatá. Nemluvě o tom, že jsem u některých pasáží měla na kahánku.
Kluci, spolužáci dobrovolně napochodují do války. "Neboť tenkrát ani rodiče nešli daleko pro slovo zbabělec." Vyzvání byli svým učitelem. "Nejrozumnější byli chudí prostí lidé, kteří od začátku považovali válku za neštěstí, zatímco ti lépe situovaní byli nadšením bez sebe." Na bojišti postupně přicházejí o život. "Ztratili jsme smysl pro jinou realitu, protože je fiktivní."
Nesmyslná válka, nesmyslné umírání,.
Díky bohu za povinnou četbu k maturitě, která mě přivedla k Remarquovi.
Máloco v životě mě zasáhlo tak, jako konec na bitevním poli mezi hlavním hrdinou a Stanislavem Katczinskim.
Knihu jsem četla kdysi na střední škole a nyní opětovně v rámci čtenářské výzvy. Vzhledem k obsahu je čtivá až je člověku úzko...
Skvělá kniha o dospívajících mladících a jejich umírání v 1. světové válce. Kdy je válečná realita , utrpení a zbytečná smrt v rozporu s celospolečenským německým nadšením k válčení. Pro autentický popis krutého válečného běsnění a pozdější Remarquevův pacifistický postoj se pro zfanatizované nacisty stal zakázaným spisovatelem. Podle mě je to nejlepší kniha od Remarqua.
Jakmile jsem začala knihu číst, myslela jsem, že ji čtu podruhé. Omyl. Kdysi jsem však viděla film, téměř autentický s knihou. Je psána hrůzostrašně, asi tak, jaká byla válka
Upřímně, jsem překvapená, jak dobře se kniha četla, prakticky jedním dechem, ale zároveň tak těžce, vzhledem k umění autora pohltit čtenáře. Je mi z toho úzko a smutno. Ráda si přečtu i ostatní autorovy knihy, musím je ale proložit něčím oddechovějším.. pozitivnějším.
Všichni přečíst hned teď!
Tato kniha vám teprve ukáže v jakém luxusu si dnes hovíme. Naučí vás pokoře a vděčnosti za každou maličkost. Krásná kniha, úžasně napsaná.
Netřeba více komentovat, prostě si to přečtěte...
Znáte ten pocit, když chcete popsat knihu, co nejpřesněji, nejdetailněji, ale občas se nezmůžete ani na slovo? Jste přesvědčeni, že slova nedokážou dostatečně popsat tak živý, otřesný obsah, o kterém byste nejraději vypravovaly celé hodiny? Onen hrůzostrašný, úzkostlivý, zoufalý obraz války, který si mnoho z nás osobně nedokáže představit a nepochybně nikdy nepředstaví, jak strašné to v daném okamžiku musí být? Inu, nemám slov. Remarque je pro mě geniálním mistrem, jenž vytvořil úžasné, a zároveň jeho stěžejní dílo, které by si měl přečíst naprosto každý, aby si vážil všeho, co v tuto chvíli má, ač se může jednat i o maličkosti.
Doslova hrůzná dokonalost.
Válka je tragédie, zmar a naprostá zbytečnost. Tahle kniha je toho jasným a přesvědčivým důkazem. Co mě ale zasáhlo ještě více, bylo vnímání války civilním obyvatelstvem. V tu chvíli zmar dosahoval naprostého vrcholu, protože vysvětlit někomu v zázemí hrůzy války asi není možné...
Moje druhé čtení Remarqueova slavného románu. Poprvé jsem se s ním setkala na gymnáziu v rámci povinné četby a byla jsem unešená. Byl to určitě jeden z mých prvních válečných románů. Tenkrát by moje hodnocení bylo bezpochyby pět hvězd a to především díky obsahu. Jedna věc se od té doby ale změnila - tentokrát mi úplně nesedla forma. Postrádala jsem v knize větší kontinuitu. Dovolím si spekulovat, že to byl možná autorův záměr, aby vše působilo útržkovitě, rozkouskovaně, jako vzpomínky na minulý život se všemi jeho vrcholy a pády. To nejhorší, ale i to nejlepší, co vás ve válce může potkat.
Pavel, jako představitel ztracené generace dává nahlížet tomu, že nakonec chce ve válce každý jen přežít, a to i přesto, že se podle vlastních slov nemá on, ani jeho vrstevníci, příliš k čemu vracet. Je vykořeněný, unavený, lhostejný a bez naděje. Zkažený pro život po válce. Jak se má člověk vrátit do normálního života, když se vrátit nejde?
Tjaden se zas objeví. Je stále ještě v ráži a vpadne hned zas do hovoru, vyptávaje se, jak vlastně taková válka vznikne.
,,Obyčejně tak, že jedna zem těžce urazí jinou zem," odpovídá s jistou převahou Albert. Ale Tjaden dělá nechápavého.
„Zem? Tomu nerozumím. Kopec v Neměcku přece nemůže urazit kopec ve Francii. Nebo řeka nebo les nebo pole."
„Seš ty takovej vůl nebo to jen tak děláš?" vrčí Kropp, „tak to přece nemyslím. Nějaký národ urazí jiný národ."
„Tak tu nemám co dělat," odpovídá Tjaden, „já se uraženej necítím."
Remarque patřil ve své době k oblíbené četbě.
U knihy jsem plakala ale i se smála.
Skvěle propracované postavy i děje.
Každou postavu která tam zahynula jsem oplakávala.
Jeho dílo a jméno se stalo nesmrtelné a nemělo by se zapomenout.
Zobrazuje konec generace která mohla vyrůst a objevovat svět a ne zákopy, fronty a válku.
I když jsem od knihy čekala něco víc, tak se mně příběh líbil a určitě stojí za přečtení.
Je to suprová kniha! Rovnou se skočí do děje ve kterém je stručně vysvětlena 2.sv z pohledu vojáka i po psychické stránce. Po přečtení této knihy si ještě více uvědomuju jaké mám štěstí, že jsem se v té době nenarodil !
K válečné literatuře jsem se dostala až v nedávné době a tato kniha patří určitě mezi nejlepší na toto téma. Nepostřehla jsem žádná hluchá místa, ale zároveň mi nic nechybělo. Díky osobním zkušenostem autora je jeho pohled velmi reálný. Zážitky to byly tak silné, že už řadě mužů neumožnily návrat do normálního života. I když to bylo občas náročné čtení, nemohla jsem se od knížky odtrhnout, jak dobře je napsaná. Doporučuji, poměrně útlá kniha, ale velký čtenářský zážitek!
Ryze válečné knížky nevyhledávám, vojenské prostředí a svět převážně mužských postav mi obvykle nevyhovuje. Ale tato kniha je výjimka. Je plná neskutečně silných pasáží, navzdory tomu, jak úsporným stylem je psaná. Nebo právě proto? U žádné knihy ze světové války jsem s postavami necítila víc.
A ta děsivost, když vypravěči uvěříte, že to ve válce je pro něj lepší než představa, co bude po ní... Ne Hemingway, ale Remarque je podle mě tím, na jehož textech by se měl vysvětlovat pojem Ztracená generace.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nejsem s to pochopit, proč, když se tak moc celosvětově cení a oceňuje protiválečná literatura (za všechny právě Cesta zpátky), tak se ve světě pořád, neustále a opakovaně válčí?
Nečtou snad politici klasiku?
x
Nečtou snad voliči klasiku?
Kacířská otázka tedy zní: "K čemu taková, a tím myslím prakticky vzato (tj. uplatnitelná v praxi s přesahem do života), klasika vůbec je?"