Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8955
8955
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Asi napíšu jen tohle. Touhle knihou jsem se zamilovala do Remarque a jeho knih.
Úžasná kniha, velmi silný a strhující příběh. Doporučuji všem, co mají rádi válečné romány.
Remarque popisuje 1. sv. válku tak realisticky a věcně a při tom tak hezky, až to je právě na tom tak hrůzostrašné.
Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažená duše.
Označil bych tuto knihu za velmi specifický druh válečné literatury. Velmi realistický válečný romantismus až nihilismus, který ve finální fázi války jistě převládá a mísí se s lhostejností.
Přečtení knihy vás také utvrdí v tom, i přesto že to historici tvrdí, nebo jste to "jen" slyšeli, že 1. sv. válka byla daleko horší než ta 2. sv. válka.
Nechtělo se mi ji číst, ale pak mě děj natolik vtáhnul, že jsem hltala každou stránku a dlouho poté o tom přemýšlela. Silné!
Remarque je pro mě dokonalost. Jeho knihy ve mě vyvolávají živé představy příběhů, myslím si, že na takové věci se nesmí zapomínat. Hrůzy války, ztráta milovaných lidí ale i lidská síla jsou věci, které bychom měli mít na paměti v jakékoliv době.
"Je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach. ... Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí."
Byla jsem vtažena do mysli vojáka a prožívala s ním děsivé, nepředstavitelné a bolestivé hrůzy. Autor mi ale neukázal jen to fyzické strádání a utrpení, jakým vojáci v zákopech museli procházet.. ale co je z mého pohledu mnohem důležitější, ukázal mi také to utrpení duševní.
To co se stane s lidskou myslí a srdcem po měsících (rocích) v takových podmínkách. Totiž to, že skoro nic nezbyde. Že ani když člověk dostane dovolenou a může se opět sejít s rodinou, vše je mu cizí, a zdá se to ještě horší než být na frontě. Už nic jiného nezná.. a znát ani nebude.
Až při čtení této knihy jsem pochopila co skutečně pojem "ztracená generace" znamená.
Během čtení jsem zůstávala v klidu a občas mi jen blesklo hlavou "to je tak strašný, to je tak strašný..", ale ve vteřině kdy jsem dočetla poslední slovo, dolehlo to na mě všechno, celé zoufalé poselství tohoto příběhu a já se cítila jako kdyby mi někdo vytrhl srdce a já se nekontrolovaně rozplakala.. (to se mi při čtení zase mockrát nestává).
Toto byla má první válečná kniha. Ale jsem přesvědčená, že jsem si nemohla vybrat lépe. Autor mě vtáhl do dějiště světové války způsobem, jaký to nedokázal žádný z těch desítek válečných filmů, které jsem viděla. Rozhodně jedna z nesilnějších knih, jaké jsem přečetla a věřím, že tuhle by opravdu měl přečíst každý.
Jsem pacifista, to je nutné podotknout hned na začátek. A i když vím, že světové války donutily lidstvo k obrovskému skoku co se týče vývoje technologií, stejně zastávám názor, že to za to vážně nestálo.
Proč?
Všechny odpovědi najdete v Remarqueově tvorbě, nejen v Na západní frontě klid. Nemůžu a ani nechci tvrdit, jak moc válka musela být strašná - nevím to.
Remarque Vás však přenese rovnou do zákopů; běhají po Vás krysy, neustále se do krve drbete kvůli vším a doufáte, že vaši kamarádi jsou pořád naživu a ne na kousky.
Silný zážitek, jejž vřele doporučuji - neustále se k němu vracím. Knihy s válečnou tematikou jsou nesmírně důležité, už jen proto, aby mluvily za všechny řadové vojáky, kteří umírali ve jménu (falešných) ideálů.
Válka není pěkná. Je krvavá, hnusná a zatraceně bolí. Je jedno, jestli ztratíte nohu nebo kamaráda. Je jedno, jestli přežijete nebo ne, protože na bitevním poli stejně umřete...
Opravdu úžasná kniha, díky které čtenář poznává hrůzy války. Ztráta přátel, ztráta naděje a absolutní zoufalství. Velice působivá kniha.
Do knihy jsem se zpočátku nedokázala začíst, některé pasáže mi přišly nudné. Ale nakonec jsem se do knihy začtla, u některých pasáží dokonce pobavila. Ale nejvíce si z knihy nesu zátěž války, inspiraci sílou a výdrže Pavla a motivaci, abych byla lepším člověkem a snažila se být s každým v míru, i když to občas nejde.
Jedna z mála hodnotných a opravdu vzdělávacích knih v seznamu povinné četby. Remarque hezky nenásilně ale přesto poutavě a nevybíravě přibližuje (především mladým lidem) atmosféru první světové války. Kniha je srozumitelně napsaná a každý si z ní odnese to své. :)
Na téhle knize se mi nelíbila jen první scéna s tím kuchařem, ale jinak to je nejlepší kniha, co jsem četl. Sice je mi jen 14 let, ale dobrou knihu dokážu ocenit . U hodně scén jsem se málem rozbrečel . Pro mě je nejvíc zajímavá scéna byla jak z klidné jízdy se stalo peklo, .Rád bych jsem si přečetl Tři Kamarády a knihu bych doporučil všem lidem co by si chtěli přečíst nestárnoucí klasiku.
Asi skoro jako všichni tady jsem na knihu přišla díky povinné četbě. Nemůžu ani povědět, jak mě zasáhla. Jsem vděčná za to, jak bylo vše, co se na frontě odehrávalo, popsáno bez jakéhokoli přikrášlování. Že nám někdo konečně řekl, jak to doopravdy vypadalo. Je šílené, co jsou lidi schopni dělat, nejhorší je, že ti, kdo mají všechny ty hrůzy na svědomí, si zatím pohodlně seděli ve svých vůdcovských křeslech...
Remarquea jsem četl hodně na střední a kvůli tomu jsem si později myslel, že to vlastně asi zas tak dobrý nebylo. Na záp. frontě klid jsem si ale přečetl znovu a zjistil jsem, že minimálně tato kniha tak dobrá rozhodně byla.
Hodně silná a smutná kniha. Udivuje mě, že může být někdo, koho vůbec nebavila. V povinné četbě by měla být na prvním místě.
Sakra, vždyť to byly pomalu děti, stejně staré jako já. Právě na to jsem často během čtení zapomínala. Krásně ale i smutně se to čte. A konec ? Nádhera.
Jako skoro všechno od Remarqua - MAZEC!!! Četla jsem už dávno, ale pořád v paměti a svěží.
Je to autorova románová prvotina. E. M. Remarque píše jak sám říká o tzn. ztracené generaci. Kluci, kterým nebylo ještě ani 20 let odchází přímo ze školních lavic do války. Kniha není dokumentováním jednotlivých válečných operací, ale především o nelidském a naprosto nesmyslném utrpení vojáků a o obrovských ztrátách na lidských životech Mladí lidé, kteří měli své velké plány a snili o svých velkých láskách, odcházeli na frontu a umírali ve válečné vřavě! Pavel Bäumer je jedním z nich a jeho ústy nám autor sugestivně přibližuje události z fronty. Pavel přichází o jednoho kamaráda za druhým. Po těžkých zraněních umírají v nesnesitelných bolestech jeden po druhém. A přitom si tolik přáli žít! A Pavel? V samotném závěru knihy pak autor přidává pro čtenáře i pár řádků o Pavlovi….Toho dne byl (podle zprávy vrchního velitelství) na západní frontě klid a nic mimořádného se nedělo.
Začátek knihy mě zaujal, postupem času se mi ale děj začal zdát takový nemastný- neslaný, bez pointy. Navíc moc nemusím smutné knížky. Podle mě by měla každá knížka čtenáře potěšit, zlepšit náladu a motivovat k dalšímu čtení. U téhle to jde velmi těžko. Za mě maximálně 3 hvězdičky.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Má první kniha od EMR. Nadchla mě. Trošku jsem čekala, že mě to nebude úplně bavit, ale je to krásná kniha. Čtivá. A hlavně silná.