Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8978
8978
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Tato kniha, mnohde v povinné četbě, mě v mých nedospělých sedmnácti letech výrazně zformovala. Předlouho ve mě doznívaly pocity zmaru nad zkázou osobností obyčejných pěšáků. Surově podané obrazy toho, čím si musel projít každý na frontě (pokud žil dost dlouho) nelze ani po více než dvaceti letech zapomenout. Působilo to na mě dojmem, že každý člověk snese jen omezený objem nelidskosti. Pokud je tato hranice překročena, stává se již smrt spíše vysvobozením. Nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych si ji přečetl znovu. Chtěl jsem, aby ve mě zůstal ten autentický pocit, jaký jsem z knihy měl napoprvé.
"Zatímco oni pokračovali v demagogické propagandě, my jsme na vlastní oči viděli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohlašovali službu vlasti za to nejdůležitější na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější."
"Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci."
Remarque dokázal s pomocí svého ladného jazyka z tragického tématu dnů na frontě vykřesat to nejpodstatnější a nejnaturalističtější. Také se mu příběh podařilo podat velmi čtivě a navíc i s obsahem odstavců zabývajícími se řečnickými otázkami a psychikou hlavní postavy. V průběhu čtení proto člověk snadno zapomene na své všední "starosti", dozví se nové historické skutečnosti, a na konci románu si možná i leccos uvědomí...
Nejznámější (proti)válečný román, co k tomu říct... Remarque tu bravurně vykresluje prostředí na frontě, nebojí se brutálních scén, moc pěkně líčí pouto mezi hlavními postavami, které jim pomáhá se z toho všeho nezbláznit... Těžká, ale důležitá četba. Když člověk čte takovéto knihy, jeho problémy mu, aspoň na chvíli, připadají trivální. Filmové zpracování určitě také stojí za zhlédnutí.
(SPOILER)
Musím říci, že se mi kniha nečetla lehce. Ale nebylo to tak, že by kniha nebyla čtivá, naopak. Jen to téma je pro mě hodně těžko stravitelné - ve své podstatě jsem pacifistka. Jedná se o silný a emotivní příběh mladinkého Paula, který spolu se svými spolužáky narukoval do války. Syrové a realistické líčení válečných hrůz a pocitů chlapců, o nichž se stěží dá říct, že jsou dospělí, mě často nutilo knihu odkládat a čtení dávkovat po troškách. Mám syna právě v tomto věku a představa, že by musel prožívat všechno to, co románový hrdina, mě přímo děsí a způsobuje noční můry. Ačkoliv vyprávění má chvílemi pozitivní až vtipný ráz, dílo jako celek rozhodně nemohu považovat za optimistické. Paul postupně přichází o všechny své kamarády a díky těmto ztrátám i samotným válečným zkušenostem (dnes známé pod posttraumatickou stresovou poruchou) ztrácí naději ve vlastní budoucnost. Je si vědom, že se již nedokáže zařadit do běžného života a v podstatě si přeje vlastní smrt.
Rozhodně si myslím, že se román právem řadí mezi oslovované tituly a je dobře, že patří mezi doporučenou četbu k maturitě. Dílo je krásné ve své opravdovosti a má vypovídající hodnotu, jež je i v dnešní době stále aktuální.
"Jak nesmyslné je všechno, co kdy bylo napsáno, vykonáno, objeveno, když se může dít něco takového! Všechno je to lež a podvod, marnost nad marnost, když lidstvo nedokázalo po tolik tisíciletí zabránit tomuto nesmyslnému prolévání krve, vzniku těchto žalářů muk."
(SPOILER)
Hodně silná kniha. Čtivá, osobitá, vyvolávající emoce. Oblíbená postava určitě Katczinsky. Jeho smrt mě velice zasáhla.
"Řeknu vám, to je největší sprosťárna, že zvířata jsou ve válce."
"Neměl by člověk v takovém případě prostě vzít revolver, aby to měl odbyté?"
"Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
"Nebojujeme, jenom se bráníme vlastní zkáze."
"Jsme bezcitní mrtví, jimž nějaký trik, nějaké nebezpečné kouzlo ještě ponechalo schopnost utíkat a zabíjet."
"Je to navždy ztraceno, je to jiný svět, jenž pro nás pominul."
"Nacionální cítění řadového vojcla spočívá v tom, že je zde. Ale tím to také hasne; všechno ostatní posuzuje prakticky a pod zorným úhlem svého zaměření."
"Život není než věčná ostraha proti hrozbě smrti."
"Úplavice, chřipka, tyfus - dávení, uhoření, smrt. Zákop, špitál, hromadný hrob - víc možností není."
Velmi čtivě napsané. Stojí za přečtení a zamyšlení. Ti, co válku zpískají jsou v bezpečí a kluci ještě s mlíkem na bradě zabíjejí a umírají..
,, Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstava naživu Jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
Povinne prečítať každý kto je za vojnu.
Najsilnejšie dielo aké som čítala.
Kniha, která vysvětluje hrůzy války líp než milión mírových deklarací a humanitárních pojednání.
Skvělý autorův román, který je brutální, duchaplný, čte se to jedním dechem, nenechá vás po celou dobu vydechnout a zajímá vás co se bude dít dál, děj je napínavý, akční, hlavní hrdina je skvělý protagonista a konec s ním mě velice překvapil. Remark je po všech směrech absolutní božan, jeho spisovatelský um je tu výborně vyzobrazován kdy z jeho popisů hrozné první světové války vám bude běhat mráz po zádech. Děj je také doplňován o Paulovi přátelé z války, kdy nejvíc se mi zaryl do paměti vojín Katcza a beru ho jako jednu z těch nejlepších postav po boku Paula. Dále musím vypíchnout délku samotného románu, která je obzvláště krátká na můj vkus a určitě by si román zasloužil více kapitol. Děj plynul adekvátně, ani nachvilku jsem se u knížky nenudil a ostatně doporučuji všem komu nevadí brutalita a máte rádi válečná témata a žánry. Naprosto si vás to získá. Knížce uděluji úctihodných 9.5 bodu z 10.
Na to, že kniha nemá běžný počet stránek, se tam toho vešlo tolik. Tolik naděje, tolik zoufalství, tolik strachu, tolik odhodlání. Navždy zůstane srdcovkou a navždy mi bude Paula a jeho kamarádů líto.
Povinná kniha k maturitě (čteno před rokem). U většiny knížek, které jsme četla k maturitě, tak jsem se musela přemlouvat. Ale tato knížka je jedna z mála výjimek, od které jsme se nemohla odtrhnout.
Skvělá kniha. Najdeme v ní realitu válečné doby. Člověk se i místy musí pousmát, jak vojáci měli radost z maličkostí, které my, v dnešní době, bereme za samozřejmost. Poslední stránky jsem dočítala přes slzy v očích. Pan Remarque je prostě pan spisovatel. Doporučuji všem k přečtení.
Je to drsný protiválečný román. Povinná četba pro legionáře a válečné dobrovolníky.
Co říci ke klasice, ke které již bylo tolik řečeno? Asi jen to, že i po tolika letech je příběh obyčejného vojáka, mladého kluka a jeho spolužáků, velmi bolestivý a v dnešní době bohužel i aktuální. Tvrdost a syrovost knihy je umocněna bezvýchodnou situací a všemi životy, které byly promarněny. A mnohdy ani samotní vojáci neviděli důvod, proč a za co bojují, proč berou a sami ztrácejí životy.
Tato kniha vypráví příběh Pavla a jeho spolužáků, kteří dobrovolně, po menším nátlaku od svého profesora, šli do války. Příběh je vyprávěn z pohledu obyčejného vojáka a popisuje horrory války a bezvýznamné smrti vojáků. Musím říct že když se zamyslím nad touhle knihou tak některé věci se opravdu dají převést do moderního světa. Každopádně kniha určitě za přečtení stojí.
Knihu jsem četla asi 3 měsíce po začátku války na Ukrajině a celé to tím dostalo ještě větší hloubku. Neustále jsem měla potřebu diskutovat s manželem o tom, jak je kniha v mnoha ohledech velmi aktuální, i když se v ní píše o první světové válce. Bylo mi z toho hrozně smutno...
Tvrdá a syrová knížka. Mnoho myšlenek z této publikace je aktuálních i v dnešní době. Chudáci se zabíjejí, aniž by věděli proč.
Kniha byla celkem zajímavá. Ačkoli byl děj ne vždy zábavný, nějaká věc se po chvíli vždy našla a udržela mě u čtení. Odnesla jsem si z této knihy mnoho zajímavých myšlenek a alespoň částečně jsem se mohla vcítit do vojáků, bojujících v první světové válce.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Jedna z nejlepší protiválečných knih plná bláta a krve, ale i kamarádství a myšlenek na mír. Mohlo by to znít pateticky, ale v téhle knize určitě ne.
CITÁTY:
Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových oblouků v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když se blíží střela, můžeš se přikrčit, a to je všecko; kam dopadne, netušíš, ani to neovlivníš. Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
První minuty v plynové masce rozhodují o životě a smrti. Přiléhá těsně? Znám tu hroznou podívanou z lazaretů: Lidé zasažení plynem se dáví a dáví po mnoho dní a zvracejí kusy spálených plic, až je vyzvracejí celé.
Pouhý rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; pouhý rozkaz by je mohl změnit v naše přátele. Na nějakém stole ležela listina - podepsalo ji několik lidí, nikdo z nás je nezná - a po celé roky bylo naším nejvyšším cílem to, na čem jinak spočívá opovržení světa a nejvyšší trest.