Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8815
8815
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Nesmírně silná kniha. Přestože je tak krátká, donutí vás přemýšlet a pravděpodobně si uženete nějakou tu depresi. Je příšerně děsivé, s jakou samozřejmostí a bez zájmu postavy postupně umírají. Čím víc se vžijete do hlavní postavy, tím víc vás ta kniha ničí. Pokud si chcete u čtení odpočinout, nečtěte to.
Má druhá kniha od autora. A rozhodně vede! Styl byl velmi odlišný, což bylo překvapující. Velmi krásná a emotivní i když samozřejmě smutná kniha. Příběh mě vtáhnul do děje a hlavní postava mi doslova přirostla k srdci. Rozhodně víc jak 5*.
Válku mi ukázala v jiném světle a ovlivnila i můj názor na jiné knihy. Četla jsem ji do školy, hned po ní jsem četla Petra a Lucii. Jakmile jsem si přečetla, že má jít Petr do armády, vzpomněla jsem si na NZFK a udělalo se mi špatně. Ano, knihy trochu moc prožívám, já vím.
Vřele doporučuji, ale myslím, že slabší povahy by si ji měli dávkovat po částech.
Kniha je, dá-li se říci - obstojná. Chvílemi jsem se textem takřka plahočila.. Nicméně, je zvládnutá, hezky napsaná, autor spojem s hlavním hrdinou působí sympaticky.
"Typografem, musím se státi typografem..." jedna z mnoha scén, které se ve mne zapsaly nejvíc, ukázka toho, jak nepřirozené a kruté jsou války, že každý je zkrátka stejný člověk, jedno zda Francouz nebo Němec... Silné a nezapomenutelné, rozhodně doporučuji.
Důkaz o tom, že válka je ten nejzbytečnější, nejnesmyslnější a nejsmutnější lidský počin vůbec.
Pre moju maličkosť úplne iný Remarque, ako ostatné jeho diela. Neviem presne v čom, ale iný. Ak vezmeme do úvahy čas vzniku, bolo to neuveriteľne civilné, skutočné rozprávanie. Smutné a drsné. Z rozprávania hlavného hrdinu presakuje únava, otrasenosť a znechutenie, napriek tomu má kniha v sebe osobitú poetiku ...
Toho dne byl "na západní frontě klid" tak zněla zpráva "zeleným mozkům", jenž hrají v bezpečí vytápěných a plně zásobených zámků na vojáčky (pohybujícími imaginárními figurkami po mapách), zatímco nevinné náctileté děti a jejich rodiny, jsou drceni a umírají v nesmyslném soukolí války:((
,Nyní vyvolává někdo číslo naší roty, je to podle hlasu velitel roty, vyvázl tedy, jeho ruka je v pásce. Přistoupíme k němu a já poznávám Kata a Alberta, postavíme se dohromady, opřeme se druh o druha a díváme se na sebe. A ještě jednou a ještě jednou slyšíme volat své číslo. Může dlouho volat, v lazaretech a jámách ho neuslyší.
Ještě jednou: ,,Druhá rota sem!"
A potom tišeji: ,,Už nikdo z druhé roty?"
Mlčí a trochu chraptí, když se zeptá: ,,To jsou všichni?" a poroučí: ,,Odpočívat!"
Ráno je šedé, bylo ještě léto, když jsme vyrazili, a bylo nás sto padesát mužů. Teď ,mrzneme, je podzim, listí chrastí, hlasy unaveně přeskakují: ,,Jeden, dva, tři, čtyři" a při dvaatřiceti umlknout. A dlouho je ticho, než se hlas zeptá: ,,Ještě někdo?" a čeká a pak řekne tiše: ,,Po četách" a přece se zlomí a může jenom dokončit: ,,Druhá roto," namáhavě: ,,Druhá roto, bez kroku v chod!"
Řada, krátká řada tápe do rána.
Dvaatřicet mužů.
Po dočtení knihy jsem měla skoro pocit, jako bych válku prožila s nimi.
Buďme šťastní! Já jsem. Protože Na západní frontě klid je pro mě "jen" kniha. Krásná a strašlivá.
První kniha, nad kterou jsem i přes pár drobných nedostatků nad 5* neváhal. Nádherné čtení
Jak se dá vyjádřit k něčemu takovému? Já to nezažila. Každým slovem bych je urážela.
Drsné, syrové vyprávění v reportážním stylu s nekompromisním zakončením. Je to dlouho, už nejmíň 20 let, co jsem od autora přečetl několik později napsaných knížek, ale matně si vybavuju, že tímto stylem psány nebyly. Poněkud depresivní četba, ale o to silnější emocionální zážitek. Určitě patří mezi knihy, které by si měl přečít každý, koho nezajímá jen lehká četba pro zábavu.
Uznávám, že by si to měl přečíst každý. Zatím jsem to zhltnul tak rychle, že jsem vnímal hlavně děj; plánuji, že se ke knize vrátím, protože je tam pár úvah, které za to rozhodně stojí. A stojí za hlubší četbu. Pokud někdo pohybuje o klišé, že válka je svinstvo, po tomhle už pochybovat nebude: klišé to je, ale mimořádně pravdivé.
nádherná kniha, nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, kdy naříkají koně. Kniha je velmi krutá, ale překrásná. Doporučuji k přečtení (hlavně pro všeobecný přehled).
Rozhodně doporučuji přečíst. Krásná ukázka toho, jak se za 1. světové války cítili vojáci, kteří byli přímo na frontách. Autor popisuje vztahy, které mezi sebou vojáci vytvářeli, jejich každodenní život a holé pokusy zůstat při životě. Člověka kniha vtáhne do děje a připadáte si, jako jeden člen jejich party. Neskutečně silný příběh, který osloví snad každého, kdo má srdce a rozum.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Mám Remarqua rád a dost jsem toho od něj přečetl, ale Na západní frontě klid je nepochybně jeho nejsilnější dílo: Syrová výpověď o hrůzné každodennosti nekonečně dlouhé války, podtržená žoviální nablblostí učitelských blábolů o vlastenecké povinnosti a pivních kecálků, poučujících toho, kdo tu hrůzu prožívá na vlastní kůži, že "nejdřív musíte dát pánům Francouzům na frak". Nic lepšího a pravdivějšího, pokud jde o žánr protiválečné literatury, od té doby nenapsal ani Remarque, ani nikdo jiný.