Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8901
8901
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Ďalší dôkaz, akí sme mi ľudia hlúpi a nepoučiteľní. Nechceme pochopiť, o čom vojny v skutočnosti sú. Že nie sú o slobode, viere a ideáloch, ale o tom, aby bohatí a mocní zbohatli na úkor ostatných. A práve tí ostatní prídu vo vojne na rozdiel od tých mocných o všetko - majetok, slobodu, zdravie, ideály, rozum a veľakrát o to najcennejšie... o život. Vždy to tak bolo a vždy to tak aj bude, a človek sa aj tak nechá ošialiť :(
Vrátila jsem se s vlastními dětmi do školních let. Poslouchali jsme spolu jako audioknihu a snad ještě palčivěji než při prvním čtení v rámci povinné četby jsem si uvědomovala zbytečnost válčení, zmar mladých životů pro "vyšší účel". Syn u poslechu ani nedutal, každá kapitola nám přinesla spoustu námětů na rozhovory.
Dokonalé, jinak se to ani nedá nazvat. Přerod chlapce v muže v tom nejděsivějším, co si jen člověk ani nechce představovat. Hbitý a přitom slušný jazyk, toho si cením především. Poutavé vyprávění, které vás prostě nechce pustit. Kniha i vyjadřování mi přijde moderní. Kdo by byl řekl, že to je psáno tak velmi dávno.
Nicméně obžaloba války, pošramocených a zmařených životů tolika lidí. A stále to není dost, stále lidstvo chce válčit, chce dobývat, chce vnucovat... Je to tak nepochopitelné!!!
Hrozně dlouho jsem tuhle knížku odkládal. Vůbec mně nelákala. Takové staré knížky, proč bych to četl. Nakonec teď jsem se jí rozhodl přečíst. Chvilku mi trvalo dostat se do rytmu, do těch archaizmů a archaického stylu. A teď, když jsem jí dočetl... Pouhých 150 či 170 stran ve mně vzbouřilo tolik emocí jako snad ještě nikdy žádná jiná knížka (snad kromě Můj poslední výdech). Tak silný, tak neskutečně silný příběh, protkaný tolika emocemi, tolika hlubokými myšlenkami... Nevím co víc dodat. Tak neskutečně nadčasové, upřímné a hluboké. Dostal jsem na frak. Úplně mně to semlelo. Na západní frontě klid, knížka která vyšla téměř před 100 lety, knížka o necelých 200 stranách. Tahle knížka mně úplně rozsekala. Nadčasová a i teď hodně aktuální, zejména k vývoji na Ukrajině a Rusku. Tohle by si měl přečíst úplně každý... Byť styl jakým je napsaná je takový jaký je a dnes pro nás asi těžší ke čtení, tohle si musí přečíst každý... Pouze výjimečně dávám hodnocení 5* a tahle knížka si to rozhodně zaslouží.
Na západní frontě klid byla moje první kniha od E.M Remarqua před mnoha a mnoha lety a stal se mým oblíbeným autorem.Bylo to v době,kdy jsem knihy kupovala a tak je mám skoro všechny.
Ano,je to velmi silné čtení a všichni ti,kteří by rádi poslali mladé muže do války,by se měli postavit v jejich čelo.
Třeba přežijí a vzpamatují se .
Co napsat - prostě klasika. Z celé knihy vyznívá nesmyslnost války, kruté důsledky pro obyčejné lidi. Pocity vojáků zahnaných do mezních situací, osobní utrpení, bezmocnost.
Není to čtení lehké, ale pravdivé.
Silná kniha, silný příběh. Budu asi dlouho trávit tu zbytečnost války a spoustu lidského utrpení a umírání.
(SPOILER) Naprostý fenomén, který by si měl přečíst úplně každý. Největší smutek ve mě vyvolala smrt Katzy ´, který umřel skoro v závěru knihy.
Skvělý vhled do válečných časů.
Remarque piše prostě skvěle.
Ještě jsem od něj nečetl špatnou knihu.
Silná kniha. Realisticky napsaný válečný román, který na mne udělal veliký dojem.
Nevěděla jsem, jestli se do této knihy mám pouštět. Bylo to náročné a ještě musím dlouho trávit, ale musím uznat, že takhle reálná a živá mi asi ještě žádná kniha nepřišla. S podobnou tématikou jsem četla knihu V šedých tónech, ale toto bylo asi ještě brutálnější. Postavy jsem si skoro všechny oblíbila a užívala si jejich kamarádský vztah. Jelikož v současné době nejsem žádný rychločtenář, dala mi i tahle 180ti stránková kniha časově zabrat. Moc se mi ale líbilo, že každá část knihy popisovala jinou situaci a nic v ději se zbytečně neopakovalo. Doufám, že současné nepříjemné pocity ze čtení za čas převáží hodnota této knihy. Určitě toho teď vím víc o fungování vojáků ve válce.
Je to nejoblíbenější knížka mého táty, jeho první velká knižní láska. Já osobně válečné příběhy nemusím, přičiněním školní docházky v 80. letech jsem jimi přesycena. Ale musím uznat, že tenhle mezi nimi vyniká.
Syrová realita války, jakou svět nikdy předtím nezažil, versus idealistický 18letý mladík, který přerušil studia, aby "hájil svou vlast" - takhle to působí až plakátově prvoplánově. Ovšem hluboký ponor do duše, která stárne po dnech místo po letech, vás rychle vyvede z omylu. Přísně realisticky a detailně popisované důsledky vlastně úplně zbytečných bojů působí strašně autenticky.
Máte chuť něco udělat, aby se to zbytečné zabíjení zastavilo. Cítíte tu beznaděj, kterou tehdejší mladí až mladiství rekruti prožívali, dokud je odněkud nezasáhla střela, šrapnel, střepina, plyn...
Přesto zde najdete i neuvěřitelně poetické pasáže: "Fronta je klec...", "Ležíme pod mříží granátových oblouků." atd. A to proklamované kamarádství... Hm, na posledních asi dvaceti stránkách ho hlavní hrdina dost trefně vystihuje a zbavuje vší sentimentality.
Jsem moc ráda, že jsem to četla. Konečně chápu, jakou hrůzou musel projít můj pradědeček, který v 1. světové bojoval a pak se vrátil do rodné chalupy.
Po knížce jsem sáhla kvůli četbě k maturitě a vůbec by mě nenapadlo, jak mě zasáhne. Věděla jsem samozřejmě, že je o válce, ale na tohle mě nemohlo nic připravit. Po přečtení mám pocit, že už se asi nikdy nevzpamatuju. Neuvěřitelně silné čtení.
5 bodů z 10
Kniha byla na můj vkus příliš brutální a násilná. Při čtení si uvědomíte, jak moc je ve válce odlišný život. Všechny vaše problémy, které doposud máte a řešíte, se v době války stanou nedůležité a bude vás jen zajímat počet smrtí.
Já osobně bych si podobnou knihu už nepřečetl, protože už i jen čtení o válce a úmrtí ve mně vzbuzují velmi nepříjemné pocity a neklid. Jelikož si většinou čtu knížky před spaním, přemýšlím nad těmito tématy, než usnu, což mi nepřináší příliš klidný spánek.
Přečteno v rámci povinné četby na střední škole. Romány z války, byť sebelépe napsané, jsou vždycky hodně pohnutlivé a dost smutné. Většinou líčí romány lidí, co jsou nuceni odejít do války a bojovat a bohužel i padnout nebo být zmrzačeni ve jménu fanatiků, kteří peklo rozpoutají, ale následky padají na hlavy nevinných lidí.
Na západnom fronte nič nové je sugestívnym románom Ericha Maria Remarqua o generácií mladých chlapcov, doslova až detí, bojujúcich v zákopoch. Na to, čím si prešli, ich žiadna zo škôl nemohla pripraviť, vojnu nechceli, nevymysleli ju, a napriek tomu museli bojovať. Najsmutnejšie na tom je, že do nej šli dobrovoľne, naverbovaní vďaka fanatickým rečiam. Spolu s hlavným vojakom Pavlom Bäumerom a jeho priateľmi, o ktorých postupne prichádza, prežívame všetky hrôzy vojny. Vo chvíľach pokoja filozofujú o vojne, hľadajú pôvod jej vzniku a vlastne nenachádzajú nič, čo by ju nejako ospravedlňovalo. Chvíle pohody, priateľstva a jedla zrazu vystriedajú zákopové boje, hrôza, strach, krv a mŕtvi všade navôkol. Autor opisuje krutosť a nezmyselnosť úplne surovo a bez prikrášľovania.
V škole sme sa učili, že jeho skutočné meno bolo Kramer. Fašistická propaganda proti Remarquovi šírila nepravdivé informácie, z ktorých mnohé pretrvali do dnešných čias. Napríklad mýtus o jeho pôvodnom mene. Nacisti vytvorili historku o Židovi Kramerovi, ktorý „nikdy nebol vo vojne a preto ani jeho román Na západe nič nové, ktorý napísal pod pseudonymom Remarque, neopisuje skutočnú situáciu Nemcov na západnom fronte". Faktom ostáva, že 22. júna 1898 sa v Osnabrücku narodil Erich Paul Remark. Svoj pseudonym pravdepodobne prevzal z frankofónneho prepisu priezviska svojho prapradeda Johanna Adama Remarqua.
Klasika, kterou jsem poprvé četla na základce a nyní po tolika letech znovu a vnímám ji snad ještě intenzivněji než dříve (možná i proto, že teď jsem sama maminkou syna…). Každopádně zcela nadčasová kniha, která bude mít vždy co sdělit jak mladší, tak i starší generaci, po celé věky. Naturalistické líčení války z pohledu hlavní postavy Pavla, při kterém čtenáři dochází, jak hrůzná a nesmyslná je válka, boje mezi lidmi, kteří jsou nálepkováni jako “nepřátelé”. Knihy pana Remarqua jsou jednoduše originální, čtivé a k čtenáři vždy promlouvající.
Výborná kniha. Zde je válka popsána nezkresleným pohledem člověka, který to opravdu prožil, věřila jsem mu každé slovo a chápala jeho myšlenky a pohled na svět, jak se změní, když člověk zažije těžkou dobu a nemusí to být jen válka.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení skutečný příběh
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Poprvé jsem na západní frontě klid četla v 6 třídě jako povinnou četbu, tehdy mě to nebavilo a nedokázala jsem pochopit skutečný význam knihy. Až niní chápu její poselství. Válka je hrůza hrůz! Myslím, že by neuškodilo kdyby si ji přečetli v Rusku a USA než udělají nějakou blbost...