Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257805/bmid_na-zapadni-fronte-klid-p7u-257805.jpg
5
9131
9131
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , Ikar (CZ)Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Asi poprvé se mi stalo, že by se mi spíše dějové části líbily méně než úvahy autora. Možná to bude i českým překladem, ale první půlka knihy byla opravdu dost obtížná a i nezáživná… ale odnesla jsem si spoustu zajímavých myšlenek.
Autor popisuje situaci příchodu německých rekrutů na frontu, včetně bojů a následky zranění. Očekával jsem více propracované postavy a více úvah nad nesmyslností války. Ta sice zazní zejména ke konci. Ale několik pasáží stálo za to.
Zásadně neříkám "tuto knihu by měl přečíst každý" ale...tohle dílo je určeno pro ty, kteří věří, že jsme se za celou pomalou evoluci lidského bytí někam dostali. Pro ty, kteří si myslí, že jsme mnohem chytřejší než ti, kteří zde žili v nejtemnějším středověku. Nejsme, máme v sobě stále stejné primitivní pudy, které nás v momentě existenciálního ohrožení nutí zbavit se všeho lidského. Na konci z nás zbyde pouze prázdná schránka, kterou lze vyplnit čímkoli...a nejjednodušší je výplň nenávisti, pakliže se ocitneme ve válce. Krutost a beznaděj, kterou nám spisovatel popsal je mnohem horší než to, co musely hlavní postavy zažít - z jednoho prostého důvodu. Pro nás to běžná realita není...pro ně se to stalo jejich životem - v opačném případě by vůbec nepřežil(y)(bez spoileru). Pakliže ve válce přijmeme fakt, že jsme jen zvířata - poté budeme mít mnohem větší šance. Doporučuji - přečteno jedním dechem asi desetkrát.
První dvě třetiny mohou být pro náročného čtenáře vlažnější, ale četba té poslední je neopakovatelným zážitkem. Geniálně je vylíčeno prožívání jedince na frontě a jeho naprosto uvěřitelné psychické nastavení. Na člověka až dýchá vzduch s příměsí rozkladu a utrpení. Mnoho zajímavých a podnětných myšlenek.
Tato kniha je přesvědčivým důkazem o absurditě války.
Vřele doporučuji všem.
Strašně intenzivní a uvěřitelné, to jsou asi nejsilnější pocity po dočtení. A taky moc dobré! A smutné! Občas jsem si připadala, jako bych byla na bitevním poli s Paulem a spolu s ním cítila všechen ten zmar, bolest a odevzdání i obavu z nemožnosti začlenit se do normálního života po válce. Remarquova vlastní zkušenost byla přímo hmatatelná. A přestože hrůzy války bez ní úplně pochopit nemůžu, nesmyslnost válek, zvlášť v souvislosti s probíhající zbytečnou valkou na Ukrajině, určitě ano. "...Proč? Proč se s tím už neskoncuje?..."
Kniha o krutostech a zbytečnosti válek z pohledu těch, kteří v nich nasazují životy v první linii. Většina postav netuší, proč se vlastně bojuje, necítí ani nenávist vůči protivníkům. Jedná jen na základě instinktu přežití a nad vodou je drží společná přátelství a nenaplnitelné sny. S postupem času a s dalšími mrtvými kamarády roste míra odcizení se od reality - z hlavních postav se stávají stroje, plnící rozkazy, neschopni fungovat jinde než mimo válečnou realitu.
Hodně silná kniha, která zbavuje válku romantiky. V povinné četbě je naprosto zaslouženě a její hlavní sdělení by se mělo po celém světě neustále připomínat.
Velmi nadčasová kniha. Hrůzy války si je bohužel třeba připomínat i v této době. Nedávno jsem viděl nové filmové zpracování knihy na Netflixu, ale jak to tak bývá, kniha se mi líbila více.
Co říct… Knihu čtu už popáté a pokaždé jsem z ní víc a víc rozebranej. Skvělý pohled do jedné duše z mnoha a mnoha tisíc malých postav světové války, které bojovaly prakticky pro nic a buď nesmyslně zemřely a nebo už se z takového zážitku nikdy nevzpamatovaly. Brutalita v celé své nahotě a přesto strašně lidské dílo.
I dnes kniha působí drsně a mrazivě a co teprve musela způsobit před téměř sto lety…
Co se válečných příběhů a vlastně příběhů obecně týče, tak jsou všichni zvyklí, že je děj vyprávěn z pohledu strany vítězů. Jenže Remarque jakožto německý autor napsal příběh poražených. Na celé dílo se dá dívat z mnoha stran, ať už jako výpověď ztracené generace mladých lidí, kteří bojují za ideologii vedení státu, případně jako ukázku čiré hrůzy první světové války, jež byla, co se týče použitého arzenálu zbraní, snad tím nejhorším, čím si lidé prošli. A to tu byly i války další.
Tuhle knihu jsem četla velmi dávno, už jsou to desítky let. Už bych nedala dohromady děj, ale celkový mrazivý dojem přetrvává. Jedna z knih, kterou by si měl určitě přečíst každý.
No byly tam kapitoly, od kterych se nedalo odtrhnout, ale i kapitoly, ktere sem se musel nutit cist…ve vysledku je to celkem povedene vykresleni pekla a.k.a 1.s.v…kazdopadne mrzi me, ze jsem tuhle knihu v povinne cetbe na stredni vynechal
Velice smutná kniha.
Kniha, kterou autor poukazuje na osud generace, která byla vytržena ze života, který ji již neměl být vrácen. Generace, který byla odsouzena k samotě, generace, která zůstala nepochopena jak rodiči tak potomky.
Kniha, ze které sálá touha po životě, ale současně přijmutí faktu, že život je věc, kterou má více ve své moci Váš nepřítel než Vy.
Kniha o okovech přátelství, jejichž pevnost může ukovat pouze síla prožitých zážitků.
Můj osobní rekord. Půjčil jsem si knihu od kolegy, že si jí nejdříve přečtu a pak kouknu na film co běží na Netflixu. Knihu jsem v kuse přečetl za 16.5 hodiny, nešlo to odložit. Je to skvělé dílo.
Každá válka je krutá, nelítostná. Remarque ve svém díle na tuto skutečnost poukazuje. Co k tomu dodat. Při návštěvě rozsáhlého hřbitova ve Verdunu mi běhal mráz po zádech. Nekonečná řada křížů na nich jméno, datum narození a úmrtí. Pomlčka, která naznačovala krátký, předčasně ukončený život. A proč ? Remarque nám přiblížil tu děsivou atmosféru války, kdy mladí kluci nesmyslně motivování svým učitelem odcházejí na frontu, aniž by si uvědomovali co je čeká. Skvělý román. Doporučuji .
Nejsugestivnější výpověď ze zákopů Velké války, jakou si lze představit. Plná myšlenek a slov, které je třeba si stále připomínat. Úžasné literární dílo.
"Učili jsme se, že vyčištěný knoflík je důležitější než čtyři svazky Schopenhauera"
Je fascinující se pomocí slov přenést v čase o sto let a představit si, že bychom na jejich místě byli my. Bratránkům bude v prosinci 20 let. Představa, že tito kluci (co by se o sebe ani nepostarali) jdou s bajonety, brodícím se bahnem, proti přesile a vlastně i tankům je otřesná. Otřesnější je, že vylezou z třídy, kde jím bylo něco vštěpováno a nevědí vlastně proč a proti čemu bojují. Rutina jednoho dne v zákopech na tuřínové dietě s lékařským ošetřením z třetího světa po boku stovek hladových krys, nabízí mizerné šance na přežití. Je to zkrátka kniha, která má být čtena už v útlém věku, aby mladí věděli, co to obnáší upsat svoji duši ďáblu a chopit se zbraně. Stejně jako třeba Solženicyn, tak i Remarque nám zachoval bravůrně vylíčené svědectví doby, na níž by se rádo zapomnělo, ale pro budoucí pokolení je potřeba právě tohle číst. Válka nás pro všechno zkazila.
"Nejdřív udiveně, pak rozhořčeně a na konec lhostejně jsme poznávali, že nerozhoduje, jak se zdá duch, ale kartáč na boty, ne myšlenka, ale systém, nikoli svoboda, ale dril. Po třech týdnech má nad námi listonoš více moci, než dříve naši rodiče, naši vychovatelé a všechny kulturní oblasti Platona, až ke Goethovi."
Vydání: 1929 dušičky 2022
"Som mladý, mám dvadsať rokov, zo života však nepoznám nič, iba zúfalstvo, smrť, strach a najnezmyselnejšie povrchnosti s priepasťou utrpenia. Vidím, ako sa proti sebe ženú národy, ktoré sa mlčky, nevedome, pochabo, poslušne, nevinne zabíjajú. Vidím, že najmúdrejšie mozgy sveta vynachádzajú zbrane a slová, aby sa to všetko robilo ešte rafinovanejšie a trvalo to ešte dlhšie. A tak ako ja, vidia to všetci v mojich rokoch tu aj na druhej strane, na celom svete, prežíva to so mnou celá moja generácia. Čo urobia naši otcovia, keď raz povstaneme a predstúpime pred nich a budeme žiadať vyúčtovanie? Čo očakávajú od nás, keď nebude vojna? Roky bolo naším zamestnaním zabíjanie - bolo to naše prvé zamestnanie. Naše vedomosti o živote sa obmedzujú na smrť. Čo sa potom má ešte stať? A čo z nás má byť?" Najlepší vojnový román všetkých čias (alebo najdepresívnejší?)....
Další doplnění vzdělání a ano, naprosto chápu a souhlasím, že by toto mělo být v povinné četbě, nebo si to měl každý za život aspoň jednou přečíst.
Remarque popsal válku taková jaká je a to se mi "líbí".
Nadčasové dílo, jsem zvědavý na nové filmové zpracování
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha, která skvěle popisuje hrůzy 1. světové války. Vyprávění z pohledu hlavního hrdiny dodává dílu na autenticitě